Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 96/2023-24
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 49 144 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 880 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:
- částku 26 650 Kč
- zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 421,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 051,18 Kč
- kapitalizovaný úrok ve výši 14 940,37 Kč
- úrok 24,69 % ročně z částky 25 301,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni:
- částku 16 614 Kč
- zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 039,91 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení
- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 309,41 Kč
- kapitalizovaný úrok ve výši 5 954,07 Kč
- úrok 21,27 % ročně z částky 12 039,91 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení,
se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 880 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku 26 650 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 421,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 051,18 Kč - kapitalizovaný úrok ve výši 14 940,37 Kč - úrok 24,69 % ročně z částky 25 301,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni: - částku 16 614 Kč - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 039,91 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 309,41 Kč - kapitalizovaný úrok ve výši 5 954,07 Kč - úrok 21,27 % ročně z částky 12 039,91 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 4. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 32 530 Kč s příslušenstvím (nárok 1). Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 30. 4. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 33 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 6 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 200 Kč. Celkovou částku sestávající z poskytnuté zápůjčky a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 990 Kč od 7. 5. 2019 s poslední splátkou dne 23. 6. 2020. Schopnost žalované řádně splácet poskytnutou zápůjčku posoudila předchůdkyně žalobkyně vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty žalované ze dne 30. 4. 2019 měla předchůdkyně žalobkyně ověřit před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované, týkající se jejich měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na pozici úklid/správa u zaměstnavatele církve českobratrské evangelické s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 650 Kč. Tento příjem měl být ověřen z žalovanou předložených výplatních pásek, pracovní smlouvy a složenek. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši celkem 12 600 Kč, přičemž 3 000 Kč jako výdaje na bydlení, osobní výdaje ve výši 7 100 Kč, splátky jiných úvěrů a zápůjček ve výši 2 500 Kč. Použitelný příjem žalované byl podle zjištění předchůdkyně žalobkyně 7 050 Kč. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na zjištěné skutečnosti předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně aktuálně nemá k dispozici doklady a dokumenty, které žalovaná při sjednání úvěru předložila, a které jsou uvedeny v zákaznické kartě žalované ze dne 30. 4. 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, po celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná předchůdkyni žalobkyně 27 120 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. Dlužná jistina ke dni postoupení pohledávky činila 25 301,11 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 7 228,89 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky tj. dne 23. 6. 2020 řádně nesplatila. Žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 25 301,11 Kč dále úrokem ve výši 24,69 % ročně (dle smlouvy o spotřebitelském úvěru), a to ode dne 24. 6. 2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství vyplývající z této smlouvy byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 32 530 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 051,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 940,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 301,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 25 301,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila.
2. Žalobkyně se touto žalobou dále domáhala po žalované zaplacení částky 16 614 Kč s příslušenstvím (nárok 2). Žalobu v této části odůvodnila tím, mezi předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 18. 1. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky 4 250 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč. Celkovou částku sestávající z poskytnuté zápůjčky a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 78 týdenních splátkách ve výši 606 Kč od 25. 1. 2019 s poslední splátkou dne 17. 7. 2020. Schopnost žalované řádně splácet poskytnutou zápůjčku posoudila předchůdkyně žalobkyně vyhodnocením informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty žalované ze dne 18. 1. 2019 měla předchůdkyně žalobkyně ověřit před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalované, týkající se jejich měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené a dále zaměstnána jako uklízečka u církve evangelické. Její příjem 13 954 Kč byl ověřen z žalovanou předložených výplatních pásek a pracovní smlouvy. Další příjem žalovaná uvedla ve výši 8 000 Kč měsíčně z brigád. Celkový měsíční příjem žalované byl tedy 22 754 Kč. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši celkem 10 900 Kč, přičemž 4 000 Kč jako výdaje na bydlení, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč, splátky jiných úvěrů a zápůjček ve výši 2 400 Kč. Použitelný příjem žalované byl 11 854 Kč. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na zjištěné skutečnosti předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně aktuálně nemá k dispozici doklady a dokumenty, které žalovaná při sjednání úvěru předložila, a které jsou uvedeny v zákaznické kartě žalované ze dne 18. 1. 2019. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas neplatila, po celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila žalovaná předchůdkyni žalobkyně 30 886 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. Dlužná jistina ke dni postoupení pohledávky činila 12 039,91 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 574,09 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky tj. dne 17. 7. 2020 řádně nesplatila. Žalobkyně uvedla, že v důsledku prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 12 039,91 Kč dále úrokem ve výši 21,27 % ročně (dle smlouvy o spotřebitelském úvěru), a to ode dne 18. 7. 2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Pohledávka včetně příslušenství vyplývající z této smlouvy byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to s účinností ke dni 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně žalobou požadovala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 614 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 309,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 954,07 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 039,91 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 12 039,91 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.
4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání. Soud proto podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
5. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní a učinil následující skutková zjištění.
6. K nároku 1)
7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 33 000 Kč v hotovosti. V žádosti uvedla žalovaná měsíční příjem ve výši 19 650 Kč, kdy zdrojem příjmu byl hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele církve evangelické. Dále žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí v domácnosti s manželem a s jiným rodinným příslušníkem. V žádosti uváděla, že má zápůjčku u předchůdkyně žalobkyně ve výši 25 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila na částku 12 600 Kč. V části„ Ověřené dokumenty“ jsou jako podklad uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, složenky a faktury za energie.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 30. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 33 000 Kč Tyto byly žalované vyplaceny při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 6 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 13 200 Kč a úrokem 6 600 Kč. Žalovaná měla podle dle smlouvy zaplatit částku celkem 59 400 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách, přičemž výše splátek činí 990 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 206,15 %.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy číslo – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu žalovanou uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 24. 11. 2022.
10. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byla žalovaná vyzvána k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána dne 10. 3. 2023.
11. K nároku 2).
12. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč v hotovosti. V žádosti uvedla žalovaná měsíční příjem ve výši 22 754 Kč, kdy zdrojem příjmu byla mateřská/rodičovská dávka a současně je žalovaná zaměstnána u církve evangelické s měsíčním příjmem 13 954. Žalovaná měla mít mimo tyto příjmy ještě příjem z brigád ve výši 8 800 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že má zápůjčku u předchůdkyně žalobkyně ve výši 20 900 Kč, přičemž na tuto splácí 2 400 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaná vyčíslila na částku 10 900 Kč. V části„ Ověřené dokumenty“ jsou jako podklad uvedeny bankovní výpisy, výplatní pásky a složenky.
13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 1. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč Tyto byly žalované vyplaceny při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 13 000 Kč a úrokem 4 250 Kč. Žalovaná měla podle smlouvy zaplatit částku celkem 47 250 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách, přičemž výše splátek činí 606 Kč a poslední splátka 588 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 157,85 %.
14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy číslo – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu žalovanou uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 24. 11. 2022.
15. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byla žalovaná vyzvána k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalované odeslána dne 10. 3. 2023.
16. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru dne 18. 1. 2019 a 30. 4. 2019. Předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky, nejprve ve výši 25 000 Kč a následně dalších 33 000 Kč. Žalovaná tyto prostředky od předchůdkyně žalobkyně převzala a zavázala se je vrátit spolu s dohodnutými poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila na tyto pohledávky 30 886 Kč a 27 120 Kč. Obě pohledávky byly následně smlouvou postoupeny ve prospěch žalobkyně.
18. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci.
19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
23. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
27. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
29. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení, z původního věřitele tj. předchůdkyně žalobkyně na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalované. Žalobkyně tak bezesporu je osobou aktivně legitimovanou k vymáhání těchto pohledávek.
30. Soud hodnotí obě uzavřené smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, neboť obsahují podstatné náležitosti tohoto smluvního typu podle § 2390 o. z., když původní věřitel přenechal žalované zastupitelnou věc, aby ji užila dle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu, přičemž při peněžité zápůjčce je možné lze ujednat úroky, což si strany v tomto případě dohodly. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalované v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a současně žalovaná předmětné smlouvy neuzavírala v postavení podnikatele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto úhlu pohledu se v případě obou uzavřených smluv jedná v souladu s ustanovením § 2 ZSU o smlouvy o spotřebitelském úvěru.
31. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejich schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
32. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je povinen pečlivě zjišťovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, ale také je povinen požadovat doklady k jeho tvrzením. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Důležité je také využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel musí taktéž ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost spotřebitelem uváděných údajů, nedostojí povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.
33. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud přihlédne k neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se musel spotřebitel této neplatnosti dovolávat. Jedná se tak o neplatnost absolutní. Závěrem o neplatnosti relativní by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), a to za situace, pokud by případná neplatnost smlouvy závisela na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZSU, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).
34. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí před uzavřením ani jedné z předmětných smluv. Předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalované uvedených v jejích žádostech o úvěr. V těchto žádostech je uvedeno, že si předchůdkyně žalobkyně vyžádala některé doklady, tyto však soudu žalobkyně ani na výzvu nepředložila. V obou případech se mělo jednat o pracovní smlouvu, výplatní pásky či faktury za energie (žádost ze dne 30. 4. 2019). Žalobkyně tvrdila, že při uzavírání smluv nahlédla do insolvenčního rejstříku, kde ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Pokud se týká výdajů, chybí ze strany předchůdkyně žalobkyně jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr, kde žalovaná v kolonce„ měsíční výdaje“ uvedla částku 12 600 Kč a v druhé žádosti 10 900 Kč Tyto výdaje však dostatečně neověřila. Předchůdkyně žalobkyně sice uvedla, že si vyžádala výpisy z účtu žalované a doklady o výši plateb za energie, tak, aby věřitel při poskytnutí úvěru získal představu o reálných výdajích žalované, ale žádné takové listin y soudu žalobkyně nepředložila. Předchůdkyně žalobkyně spokojila s tvrzeními, uvedenými žalovanou v žádostech o úvěr. Soud tedy nemůže uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně tak dostatečně nejen zjistila, ale i ověřila, jaké měla žalovaná skutečné příjmy a výdaje. Jak už soud výše uvedl, skutečnost, že dlužník není v insolvenčním rejstříku veden bez dalšího neprokazuje, že je schopen poskytnutý úvěr splácet. Ačkoli žalobkyně uváděla, že měsíční příjem, dosahovaný žalovanou v rozhodném období, jí umožňoval měsíční splátky hradit, bez ověření jejich skutečných výdajů nebylo možné tento závěr učinit.
35. Žalobkyně byla v rámci přípravy jednání soudem vyzvána k doplnění žaloby v tom rozsahu, jakým způsobem a jaké konkrétně získala předchůdkyně žalobkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr a k těmto tvrzením doložila důkazy. Žalobkyně však soudu žádné důkazy k prokázání svých tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit schopnost žalované splácet úvěr bez dokladů o příjmech a výdajích žalované.
36. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, soud předmětné smlouvy o úvěru posoudil jako neplatné v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné úvěrové smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod.
37. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Co se týká nároku 1) předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 33 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 27 120 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 5 880 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vrátit (výrok I.). V případě nároku 2) předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatila částku 30 886 Kč, zaplatila tedy víc, než jí bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto. Nadále tak žalobkyni ničeho nedluží, na straně žalované tak nevznikl majetkový prospěch na úkor žalobkyně. Z toho důvodu byla žaloba co do nároku 2) zamítnuta (výrok III.)
38. Žalobkyně v řízení požadovala rovněž příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, a to u obou nároků od 2. 11. 2022, tedy od následujícího dne po účinném postoupení pohledávky, což je první prokázaný den prodlení žalované. Výše zákonného úroku z prodlení v době prokazatelného počátku prodlení odpovídala 10 % ročně. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal dle jejího návrhu v souladu s ust. § 1970 o. z. za jí požadované období co do nároku 1).
39. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. a III. rozsudku.
40. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze částečně. Její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 5 880 Kč, ačkoli se domáhala částek 32 530 Kč a 16 614 Kč. Již z tohoto pohledu je zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku, že procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná. Žalované, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
41. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.
Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.