Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 170/2022-63
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 21 828,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 883,84 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 18 883,84 Kč od 29.10.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 945 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 619,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 614,46 Kč, 8,5% roční úrok z prodlení z částky 21 828,84 Kč od 26.2.2022 do 28.10.2022 a z částky 2 945 Kč od 29.10.2022 do zaplacení a 22,9% roční úrok z prodlení z úvěru z částky 18 883,84 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 727 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 18 883,84 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 18 883,84 Kč od 29.10.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 945 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 619,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 614,46 Kč, 8,5% roční úrok z prodlení z částky 21 828,84 Kč od 26.2.2022 do 28.10.2022 a z částky 2 945 Kč od 29.10.2022 do zaplacení a 22,9% roční úrok z prodlení z úvěru z částky 18 883,84 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 727 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 21.3.2022 se předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, (dále jen„ žalobce“, popř.„ předchůdce žalobce“) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 21 828,84 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 619,76 Kč od 13.3.2021 do 30.9.2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 614,66 Kč od 1.10.2021 do 25.2.2022, zákonný úrok z prodlení z částky 20 503,60 Kč od 26.2.2022 do zaplacení ve výši 8,5 %. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným dne 13.3.2021 Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo (dále jen smlouva o úvěru), v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % čerpaného úvěru. Strany se dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 14,60 % p. a. Žalobce svůj závazek splnil a otevřel žalovanému úvěrový účet č. bankovní účet a vydal žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobce využil svého práva a prohlásil úvěr dopisem ze dne 30.9.2021 za okamžitě splatný. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dluží tak žalobci na jistině částku 18 883,84 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 619,76 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 2 945 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25.2.2022 ve výši 614,46 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 20 503,60 Kč od 26.2.2022 do zaplacení. V průběhu řízení pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.3.2023 O změně na straně žalobce bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 21.4.2023. Podáním došlým soudu dne 27.4.2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 619,76 Kč od 26.2.2022 do zaplacení a současně žalobu rozšířil o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 945 Kč od 26.2.2022 do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 22,99 % ročně z částky 18 883,84 Kč od 1.10.2021 do zaplacení. Soud návrhům vyhověl usnesením ze dne 19.7.2023, č. j. 24 C 170/2022 -58.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů
3. Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne 13.3.2021 a platební historií bylo prokázáno, že předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO, poskytla žalovanému dne 13.3.2021 úvěr do výše 20 000 Kč čerpaný kreditní kartou. Z platební historie ze dne 17.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal celkem částku 19 493,20 Kč, uhradil částku 609,36 Kč.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (předchůdce žalobce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 13.3.2021 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Listin Listina – vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 31.1.2022, kterou žalobce předložil, obsahuje obecná tvrzení o způsobu, jakým žalobce postupuje při hodnocení klientovy schopnosti splácet úvěr, nepodává však žádné konkrétní údaje týkající se žalovaného a svou podstatou se jedná pouze o tvrzení žalobce, která měla být obsažena v žalobě a ke kterým měly být navrženy důkazy k jejich prokázání, Za řádné prověření schopnosti dlužníka splácet úvěr nelze považovat ani výpisy z běžného účtu č. 10/2020 až 3/21, neboť z nich nelze dovodit, zda a v jaké výši žalovaný hradí veškeré náklady spojené s bydlením, zaměstnáním a ostatními potřebami, přičemž předložené výpisy při počátečním a konečném zůstatku obsahují až na jednu výjimku záporné hodnoty, což svědčí spíše o tom, že žalovaný nebyl schopen žádné další půjčky hradit.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 18 883,84 Kč (19493,20 Kč - 609,36 Kč) vyhověl. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný neposkytl, a proto soud dovodil, že žalovaný byl schopen vrátit (za situace, že nebyla žalobcem prokázána dřívější výzva k vrácení dlužné částky, doručená do dispozice žalovanému – odeslání výzvy na adresu žalovaného, neprokazuje samo o sobě doručení do jeho dispozice) dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny bez zbytečného odkladu poté, co byla žaloba doručena dne 27.10.2022 žalovanému. Lze dovodit, že žalovaný byl ve smyslu § 1958 občanského zákoníku povinen dlužnou částku vrátit prvního dne poté (bez zbytečného odkladu), kdy byl o plnění požádán, následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 29.10.2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to s přihlédnutím k § 153 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého soud nemůže překročit návrhy účastníků. Repo sazba pro druhé pololetí r. 2023 byla stanovena ve výši 7 %, úrok z prodlení činil 15 % ročně, tedy převyšoval žalobcův požadavek. Soud proto úrok z prodlení přiznal v požadované výši 8,5 % ročně.
12. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 945 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 619,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 614,46 Kč, 8,5% roční úrok z prodlení z částky 21 828,84 Kč od 26.2.2022 do 28.10.2022 a z částky 2 945 Kč od 29.10.2022 do zaplacení a 22,9% roční úrok z prodlení z úvěru z částky 18 883,84 Kč od 1.10.2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu . Žalobce byl ve věci převážně úspěšný, a proto mu byla přiznána poměrná náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu, na ostatní úkony pak § 7 a násl. advokátního tarifu.
14. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby, písemné podání ve věci samé a účast u soudního jednání dne 14.11.2023 - § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ advokátního tarifu) ve výši 4 860 Kč (3 x 300 Kč + 2 x 1 980 Kč) podle § 14b odst. 1 bodu 1 a § 7 bodu 4 advokátního tarifu Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 5 úkonů právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ a b/ advokátního tarifu ve výši 900 Kč (3 x 100 Kč + 2 x 300 Kč), z 1/8 náhrady za promeškaný čas (cesta k jednání soudu) za dvě půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), tj. 25 Kč, a z 1/8 cestovného ve výši 39,50 Kč (osobním automobilem o průměrné spotřebě 10,6 l / 100 km, délce cesty 33 km z Havířova do Karviné a zpět, ceně benzínu dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 41,20 Kč a sazby základní náhrady 5,20 Kč/km). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 5 824,50 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 7 047 Kč Celkem činí náhrada nákladů řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 874 Kč, částku 7 921 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 54,59 % uplatněného nároku, odečtením neúspěchu (45,41 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na 9,18 % nákladů, což činí částku 727 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).