Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 261/2023-56
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11 102,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 123 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 307 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 123 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 979,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 286,68 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 63,10 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 502,03 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 979,03 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 901 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 123 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 307 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 123 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 979,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 286,68 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 63,10 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 502,03 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 979,03 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 901 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 102,03 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo dne datum. Sjednaný úvěrový rámec činil 10 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky, splatnost byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal 11 359 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 236 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali rovněž smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou splátky ve výši 500 Kč, v případě dlužné splátky nižší než 500 Kč byla smluvní pokuta účtována pouze do výše dlužné splátky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka spotřebitele, přezkoumávají se klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu ve výši 9 502,03 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 286,68 Kč, úrok 26,28 % ročně z částky 9 502,03 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 370,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 102,03 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Ze smlouvy číslo dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru. Výše úvěrového rámce byla 10 000 Kč, výše měsíční splátky byla 4 % z dlužné částky, roční úroková sazba byla 26,28 % Součástí smlouvy byla koupě zboží, a to TCL číslo černá v ceně 9 289 Kč, výše prvního čerpání byla 9 289 Kč s doplatkem v hotovosti 0 Kč. Byla sjednána úroková sazba 23,56 % ročně a splatnost v 12 měsíčních splátkách po 873 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč, pro případ dlužné částky nižší než 500 Kč odpovídá smluvní pokuta výši dlužné částky. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které uvedl ve smlouvě, že je svobodný, bydlí v podnájmu, je podnikatel s příjmem 35 000 Kč měsíčně a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy. Žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za měsíc březen 2022, dle kterého měl žalovaný příjem 26 855 Kč jako dávku nemocenské, 16 415 Kč jako mzdu – obec obec, 12 000 Kč jako rodičovský příspěvek, 12 000 Kč jako vklad hotovosti, celkem činily příjmy žalovaného v tomto měsíci 67 270 Kč a výdaje 66 611,42 Kč, konečný zůstatek byl záporná 114,34 Kč. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku 11 359 Kč a celkem uhradil částku 2 236 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ke splacení ze dne datum do 14 dnů od sepsání výzvy, která byla žalovanému zaslána datum (Zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum a podacího archu ze dne datum) Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne datum (Zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu ze dne datum)
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, přičemž tyto údaje neověřila žádnými listinami. Žalobkyně měla k dispozici pouze výpis z účtu žalovaného za měsíc březen 2022, kde byly příjmem dávky nemocenského pojištění, mzda obec obec a rodičovský příspěvek, ačkoli žalovaný ve smlouvě uvedl, že je podnikatel a nemá žádnou vyživovací povinnost, tyto rozpory však žalobkyně dále nezkoumala. Navíc konečný zůstatek žalovaného v daném měsíci byl záporný. Z takových údajů nebylo možné učinit závěr, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Využití statistického modelu může být efektivní, nicméně nepracuje-li poskytovatel úvěru se vstupními daty, která byla ověřena příslušnými podklady, nelze se na závěry takového modelu bez dalšího spolehnout.
13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká zjištění příjmové a výdajové stránky žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti vyhodnotil jako nedostatečný.
14. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal 11 359 Kč a uhradil pouze 2 236 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 9 123 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně ke splacení celého úvěru ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 901 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 102,03 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.