Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 206/2023-79
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26 607,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 305,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 305,66 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 301,44 Kč s kapitalizovaným úrokem od datum do datum ve výši 7 441,72 Kč, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 26 607,10 Kč od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 607,10 Kč od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 301,44 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 654 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 305,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 305,66 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 301,44 Kč s kapitalizovaným úrokem od [datum] do [datum] ve výši 7 441,72 Kč, úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 26 607,10 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 607,10 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 301,44 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 654 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 607,10 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru„ mPůjčkaplus“ č. GNN190994137 s jistinou úvěru ve výši 33 000 K, kterou se měl žalovaný zavázat splatit v 60 měsíčních splátkách z po 699,53 Kč měsíčně vždy k 23. dni v měsíci, spolu s úrokem 9,90 % ročně z nesplacení části čerpané jistiny. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně tak úvěr ke dni datum zesplatnila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaný, které kontrolovala v interních a externích databázích. Žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnutí na základě historických dat z ČSÚ. Žalobkyně tak požaduje jistinu 26 207,10 Kč, poplatky 400 Kč, úrok 1 154,61 Kč, úrok 6 287,11 Kč, úrok 9,90 % ročně z částky 26 607,10 Kč od datum do zaplacení a úrok v zákonné výši z částky 26 607,10 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalobkyně podle smlouvy uzavřené se žalovaným dne datum zřídila a vedla pro žalovaného jako klienta bankovní účet. (Zjištěno ze smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne datum a výpisu transakční historie účtu za období od jeho zřízení prosinec 2016 do datum). Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný klient uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 33 000 Kč, a to na účet žalovaného mKONTO s číslem bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do datum v 60 měsíčních splátkách. Výše měsíční splátky činila 699,53 Kč Smlouva byla podepsána žalovaným prostřednictvím příjmení kódu v mobilní aplikaci, a to dne datum (Zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN bankovní účet). V předschválené žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti a jeho čistý měsíční příjem činí 21 000 Kč (Zjištěno z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ -předschválená nabídka.) Žalovanému na účet přicházely platby úřadu práce, a to příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč a dále platby od jméno celé jméno žalovaného a jméno příjmení a vklady hotovosti, v posledních měsících předcházejících uzavření smlouvy o úvěru žalovaný čerpal další úvěry, a to dne datum úvěr 20 100 Kč, dne datum úvěr 45 900 Kč a dne datum úvěr 53 800 Kč. Co se týče výdajů, z účtu jsou zřejmé výběry hotovosti, platby kartou, převody na jiný účet, není však zřejmé o jaké platby se jedná a které z nich jsou pravidelnými výdaji žalovaného. (Zjištěno z výpisu transakční historie účtu za období od jeho zřízení prosinec 2016 do datum) Žalovaný čerpal úvěr ve výši 33 000 Kč a splatil v nepravidelných splátkách částku ve výši 10 694,34 Kč (Zjištěno z historie úvěru GNN190994137). Žalovaný neplatil sjednané částky řádně a včas, proto žalobkyně vyzývala žalovaného k jejich zaplacení. (Zjištěno z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky – odstoupení od smlouvy ze dne datum). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním této žaloby písemnou upomínkou, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání. (Zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum a poštovní podací archu ze dne datum).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, přičemž tyto údaje neověřila žádnými listinami. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného ze kterého je zřejmé, že žalovaný pobíral příspěvky úřadu práce a přijímal další platby, u kterých však není zřejmé z jakého titulu byly žalovanému placeny, dále z výpisu vyplynulo, že žalovaný čerpal další úvěry bezprostředně před uzavřením smlouvy v celkové výši 119 800 Kč, výdaje z výpisu z účtu není možné jednoznačně specifikovat, žalobkyně navíc sama uvedla, že co se týče výdajů, vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Z takových údajů nebylo možné učinit závěr, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká zjištění příjmové a výdajové stránky žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti vyhodnotil jako nedostatečný.
14. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal 33 000 Kč a uhradil pouze 10 694,34Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 22 305,66 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce § 573 o. z. k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení, ten byl přiznán ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla žalobkyně nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 654 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 065 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 607,10 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Úpravu dle § 14b a. t. soud použil vzhledem k tomu, že žalobkyně zastoupená stejným advokátem podává u zdejšího soudu ve větším množství žaloby se stejným skutkovým základem, tj. úhradu nesplacených spotřebitelských úvěrů, přičemž tyto žaloby se vyznačuji vysokým stupněm shodnosti textu a dle soudu se jedná o žaloby formulářové.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.