Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 53/2023-35
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Pelikánem, Ph.D., ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 17 195,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 256 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 5 256 Kč od 8.1.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 939,46 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 534,88 Kč, 11,75% roční úrok z částky 14 899,46 Kč od 22.11.2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 570,09 Kč a 15% zákonný úrok z prodlení z částky 17 195,46 Kč za dobu od 22.11.2022 do 7.1.2023 se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 256 Kč a 15% roční úrok z prodlení z částky 5 256 Kč od 8.1.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 939,46 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 534,88 Kč, 11,75% roční úrok z částky 14 899,46 Kč od 22.11.2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 570,09 Kč a 15% zákonný úrok z prodlení z částky 17 195,46 Kč za dobu od 22.11.2022 do 7.1.2023 se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 22.11.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 17 195,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 534,88 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 14 899,46 Kč od 22.11.2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 570,09 Kč od 1.9.2022 do 21.11.2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 17 195,46 Kč od 22.11.2022 do zaplacení ve výši 15 %. Žalobce tvrdil, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 7.10.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které umožnil žalované čerpat prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky do výše 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobce využil svého oprávnění požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky a úvěr ke dni 17.8.2022 zesplatnil. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku 17 990 Kč, uhradila částku 12 734 Kč.
2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Smlouvou o úvěru číslo uzavřenou dne 7.10.2020 poskytl žalobce žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 18 000 Kč za roční úrokovou sazbu 26,28 %. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala částku 17 990 Kč, uhradila částku 12 734 Kč. Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 17.8.2022 byla žalované žalobcem odeslána dne 18.8.2022 a předžalobní výzva k plnění ze dne 8.9.2022 téhož dne.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném do 28.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.).
10. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 7.10.2020 v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Listin Listina – Posouzení úvěruschopnosti klienta, kterou žalobce soudu předložil, obsahuje obecná tvrzení o způsobu, jakým žalobce postupuje při hodnocení klientovy schopnosti splácet úvěr, nepodává však žádné konkrétní údaje týkající se žalovaného, které by byly podloženy doklady. Obdobně nejsou podloženy doklady údaje uvedené v Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 21.11.2022.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobci právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 5 256 Kč (17 990 Kč - 12 734 Kč) vyhověl. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná neposkytla, a proto soud dovodil, že žalovaná byla schopna vrátit dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny bez zbytečného odkladu poté, co byla požádána o plnění doručením žaloby dne 6.1.2023 (za situace, že nebyla žalobcem prokázána dřívější výzva k vrácení dlužné částky, doručená do dispozice žalované – odeslání výzvy na adresu žalované, neprokazuje samo o sobě doručení do její dispozice). Žalovaná byla ve smyslu § 1958 občanského zákoníku povinna dlužnou částku vrátit prvního dne poté, kdy byla o plnění požádána, následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 8.1.2023, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních. Repo sazba pro druhé pololetí r. 2022 byla stanovena ve výši 7 %, úrok z prodlení odpovídá 15 % ročně
12. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 939,46 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 534,88 Kč, 11,75% roční úrok z částky 14 899,46 Kč od 22.11.2022 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 570,09 Kč a 15% zákonný úrok z prodlení z částky 17 195,46 Kč za dobu od 22.11.2022 do 7.1.2023, soud žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ).