Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
26 C 379/2022-133
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Prokopovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 1 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 000 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 94 253 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 1 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 1 500 000 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 94 253 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně jakožto zapůjčitel zapůjčila žalovanému částku celkem ve výši 1 500 000 Kč, která byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet prostřednictvím dvou plateb ve výši 750 000 Kč, a to ve dnech datum a datum. Vůlí stran tedy nepochybně bylo uzavřít spolu smlouvu o zápůjčce. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni nevrátil, a to ani přes skutečnost, že byl k její úhradě vyzván výzvou k vrácení zápůjčky ze dne datum. Další výzva mu pak byla zaslána dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne datum, doručeným soudu téhož dne. Žalovaný uvedl, že nárok v žalobě zcela neuznává, neboť mezi stranami nikdy žádná vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce neexistovala a žalobkyně nepředkládá žádný důkaz o opaku. příjmení, která byla zaslána na účet žalovaného, byla část kupní ceny z prodeje nemovitostí, které žalobkyně na svém bankovním účtu zadržovala jako rezervační zálohu, kterou v celkové výši 5 000 000 Kč uhradila dne datum kupující Mgr. jméno příjmení. Tato rezervační záloha byla uhrazena kupující na bankovní účet žalobkyně č. bankovní účet. Podle čl. II odst. 4 smlouvy o rezervaci se strany této rezervační smlouvy dohodly, že rezervační záloha bude v případě uzavření kupní smlouvy započtena na částečnou úhradu kupní ceny. Kupní smlouva byla uzavřena dne datum, a dvě platby žalobkyně v celkové výši 1 500 000 Kč byly tedy splátkou kupní ceny ve smyslu výše uvedeného číslo odst. II rezervační smlouvy. Tuto skutečnost podle žalovaného dokládá i emailová komunikace s paní jméno příjmení jméno ve dnech datum – datum. Podle žalovaného v návrhu žalobkyně zcela absentují tvrzení či důkazy o tom, kdy a kde byla údajná smlouva o zápůjčce uzavřena, jaké byly podstatné náležitosti smlouvy, ujednání o splatnosti či případných úrocích.
3. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila svá tvrzení. Uvedla, že žalovaný požádal jednatelku žalobkyně již v červnu 2019, aby mu zapůjčila peněžní prostředky. Žalobkyni bylo známo, že žalovaný má dluhy, které potřebuje splatit. Tuto první žádost odmítla. Jelikož se prodej nemovitostí časově protáhl, žalovaný opětovně požádal jednatelku žalobkyně o zapůjčení peněžních prostředků ve výši 1 500 000 Kč, kdy jako záruku toho, že vrátí žalobkyni tuto zápůjčku, nabídl to, že v dohodě o jistotním účtu, která byla uzavřena v bance dne datum, bude uvedeno, že 1 500 000 Kč, které měly být vyplaceny za prodej nemovitostí žalovanému na jeho bankovní účet, bude vyplaceno na bankovní účet žalobkyně. Takto měla mít žalobkyně zajištěno to, že se jí zapůjčené prostředky vrátí. Poté, co byla uzavřena v příslušné bance dohoda o jistotním účtu, žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet nejprve částku ve výši 750 000 Kč a následně druhý den další částku ve výši 750 000 Kč. Z důvodu předcházením možným dohadům se žalovaným jednatelka žalobkyně prozřetelně uvedla v příkazu k platbě, že se jedná o půjčku. Když se jednatelka žalobkyně dozvěděla o tom, že byly z jistotního účtu vyplaceny peněžní prostředky, nerozuměla tomu, že na bankovní účet žalobkyně nebylo uhrazeno předmětných 1 500 000 Kč, které zapůjčila žalovanému, neboť v dohodě o jistotním účtu byl uveden pro výplatu těchto peněžních prostředků její bankovní účet. Zjistila, že dne datum byl uzavřen dodatek číslo k dohodě o jistotním účtu ze dne datum, v rámci kterého došlo ke změně bankovního účtu, kdy v tomto dodatku je nově uveden bankovní účet žalovaného namísto bankovního účtu žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že vlastní pouze jeden firemní účet, a to účet č.ú. bankovní účet.
4. Žalovaný v podání ze dne datum doplnil, že uzavření kupní smlouvy a dohody o jistotním účtu bylo uskutečněno dne datum v přítomnosti pracovníka banky; přítomna byla i žalobkyně. Po skončení jednání v bance se žalovaný dohodl se žalobkyní o zaslání části kupní ceny ve výši 1 500 000 Kč na jeho bankovní účet. Současně se žalovaný se s žalobkyní dohodl, že ze zbytku této části kupní ceny ve výši 3 500 000 Kč bude uhrazena po vzájemné dohodě provize žalobkyně po jejím řádném vyúčtování, ovšem k vyfakturování provize ze strany žalobkyně k dnešnímu dni nedošlo. K žádnému jinému ujednání dne datum mezi žalobkyní a žalovaným nikdy nedošlo a ani taková událost nenastala. V podání ze dne datum žalovaný uvedl, že pokud jde o žalobkyní uváděné první odmítnutí, netýkalo se nějaké zápůjčky, ale proplacení části smluvní pokuty ze smlouvy o rezervaci. Nepopíral, že v dohodě o jistotním účtu byl původně uveden bankovní účet žalobkyně – byl tam uveden proto, že taková byla ústní dohoda mezi žalobkyní a žalovaným, nebyla to žádná záruka toho, že by žalovaný měl vrátit žalobkyni nějakou zápůjčku, ale pro pořádek ve vedení účetnictví žalobkyně. Od uzavření kupní smlouvy a dohody o jistotním účtu dne datum do uzavření Dodatku číslo dne datum uplynul čas, v průběhu něhož se žalovaný utvrdil ve svém přesvědčení, že žalobkyně nehájí jeho práva jako prodávajícího, ale že hájí práva kupující; že jako zprostředkovatel neučinila žádné kroky proti neodůvodněné snaze kupující po uzavření kupní smlouvy na snížení kupní ceny; že jako zprostředkovatel neučinila jediný úkon k tomu, aby ze strany kupující nebyl činěn„ vyděračský“ nátlak na prodávající (žalovaného) k uzavření tzv. narovnání; že nedodrží společné ujednání ze dnů datum a datum ohledně úpravy výše její provize. Na základě výše uvedeného se proto žalovaný rozhodl nebrat ohled na účetnictví žalobkyně a učinil opatření ke zmírnění možné škody vzniklé z neseriózního jednání žalobkyně. Sporoval, že by žalobkyně měla jen jeden účet.
5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.)).
6. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:
7. Z přípisu nazvaného jako„ Věc: uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitost“ ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný pověřil žalobkyni zprostředkováním prodeje nemovitých věcí v katastrální uzemí, kdy nemovité věci měly být nabízeny za 75 000 000 Kč a žalobkyni náležela za zprostředkování odměna ve výši 6 % z dosažené kupní ceny nemovitých věcí (prokázáno přípisem žalovanému ze strany žalobkyně ze dne datum).
8. Z rezervační smlouvy ze dne datum bylo zjištěno, že v čl. II odst. 4 bylo ujednáno, že pokud dojde k uzavření kupní smlouvy mezi Mgr. jméno příjmení a žalovaným, pak se smluvní strany zavazují, že bude složená rezervační záloha započtena na částečnou úhradu kupní ceny za předmět rezervace (nemovité věci v katastrální uzemí), resp. uhrazení rezervačního poplatku dle této smlouvy se považuje za úhradu části kupní ceny ve výši 5 000 000 Kč. Podle čl. III odst. 2 mají být peněžní prostředky tvořící kupní cenu složeny do bankovní úschovy u Oberbank AG (prokázáno smlouvou o rezervaci ze dne datum).
9. Z emailu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně potvrdila přijetí částky 5 000 000 Kč na svůj účet, z kterého později vyplatila částku 1 500 000 Kč prostřednictvím dvou plateb (prokázáno emailem ze dne datum).
10. Z kupní smlouvy ze dne datum vyplynulo, že Mgr. jméno příjmení, jako kupující, nabyla na základě této smlouvy nemovité věci v katastrální uzemí. V čl. 3 číslo kupní smlouvy bylo uvedeno, že kupující před podpisem kupní smlouvy složila na účet žalobkyně (vystupující jako zprostředkovatel) rezervační poplatek ve výši 5 000 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne datum včetně souvisejících listin).
11. Podle opisu výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že ke dni datum, resp. s účinky k datum byla vlastníkem nemovitých věcí v katastrální uzemí. jméno příjmení, a to na základě výše uvedené kupní smlouvy ze dne datum (prokázáno opisem výpisu z katastru nemovitostí k datu datum a k datu datum).
12. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku ve výši 750 000 Kč, označenou jako„ jméno jméno, pujcka“. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalobci částku ve výši 750 000 Kč, označenou jako„ jméno jméno, pujcka“ (prokázáno dvěma potvrzeními o provedení transakce).
13. Z emailové komunikace ze dnů datum – datum bylo zjištěno, že žalovaný děkuje za skvělou spolupráci a prosí o zaslání částky ve výši 1 500 000 Kč na svůj účet č. bankovní účet. Poté dne datum potvrdil přijetí obou provedených plateb (prokázáno emailovou komunikací ze dnů datum – datum).
14. Z nepodepsaného konceptu dohody o jistotním účtu bankovní účet bylo zjištěno, že v čl. III odst. 1 bylo sjednáno, že banka (Oberbank AG) vyplatit spravovanou částku či její část tak, že mimo jiné část spravované částky ve výši 1 500 000 Kč vyplatí bezhotovostním převodem na bankovní účet bankovní účet, a to do 5 pracovních dnů, a to za splnění návazných podmínek předložení originálů či ověřených kopií níže uvedených dokumentů (prokázáno konceptem dohody o jistotním účtu bankovní účet).
15. Z dodatku číslo k dohodě o jistotním účtu bankovní účet ze dne datum bylo zjištěno, že tento dodatek číslo již výplatu spravované částky ve výši 1 500 000 Kč na bankovní účet bankovní účet neobsahuje (prokázáno dodatkem číslo k dohodě o jistotním účtu bankovní účet ze dne datum).
16. Z emailu ze dne datum bylo zjištěno, že paní jméno příjmení píše žalovanému, že zjistila, že z jistotního účtu již byly peníze převedeny a na její účet zatím nic nepřišlo, ale věří, že vše proběhlo dle domluvy. V návazné odpovědi jí žalovaný sděluje, že datum byl podepsán dodatek číslo k dohodě o jistotním účtu a tomuto dodatku číslo předcházel podpis dohody o narovnání. Žalovaný potvrdil, že na její účet nic přijít nemohlo, protože změnil dodatkem číslo dohodu o jistotním účtu (prokázáno emailovou komunikací ze dne datum).
17. Z přípisu žalovaného žalobkyni ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný upozorňuje žalobkyni, že kupující Mgr. jméno příjmení zmařila uzavření kupní smlouvy a prodávajícímu tak náleží část rezervační zálohy ve výši 2 000 0000 Kč, která je složená na účtu žalobkyně a žádá žalobkyni o její zaslání na bankovní účet žalovaného (prokázáno přípisem ze dne datum).
18. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě poskytnuté částky ve výši 1 500 000 Kč s tím, že tato částka mu byla poskytnuta jako zápůjčka a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit formou výplaty kupní ceny za prodej nemovitých věcí v katastrální uzemí (prokázáno výzvou ze dne datum ve spojení s podacím lístkem). Na tuto výzvu odpověděl žalovaný přípisem ze dne datum, kdy uvedl, že nárok zcela neuznává a smlouva o zápůjčce nikdy mezi stranami uzavřena nebyla (prokázáno přípisem žalovaného ze dne datum).
19. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě poskytnuté částky ve výši 1 500 000 Kč (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum ve spojení s výpisem ze sledování zásilek). Na tuto výzvu žalovaný reagoval dne datum (prokázáno přípisem žalovaného ze dne datum).
20. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo zjištěno, že městský soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci (žalobcem c) byl současný žalovaný) domáhali vůči žalované (současné žalobkyni) zaplacení částky 1 470 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že jde o část kupní ceny za prodej nemovitostí (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze).
21. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného dne datum částku ve výši 750 000 Kč a dne datum částku ve výši 750 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o poskytnutí zápůjčky. Žalovaný na svou obranu uváděl, že taková smlouva uzavřena nebyla, jednalo se o poskytnutí části kupní ceny.
22. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy. Soud nezjistil pro věc nic rozhodného z emailové komunikace ze dne datum a z dopisu právního zástupce Mgr. příjmení ze dne datum. Soud neprovedl k důkazu čestné prohlášení ani výslechy navržených svědků (kupující, zástupce kupující, jméno příjmení), neboť tyto považoval za nesouvisející s tímto řízením; pokud jde o jméno příjmení, ta byla navržena ke sporování tvrzení žalobkyně o„ škemrání peněz“, což nebylo pro rozhodnutí ve věci podstatné; pokud jde o výslech kupující a jejího zástupce, jejich výpověď se měla podle žalobkyně týkat podepsané podoby dohody o jistotním účtu, kterou však žalovaný nesporoval. Soud neprovedl ani účastnický výslech žalobkyně, neboť žalobkyně, ač byla soudem k tomu vyzvána, nedoplnila svá tvrzení, která zůstala jen v obecné rovině; splnění důkazní povinnosti však nemůže nahradit povinnost tvrzení. Ani jedna z procesních stran po poučení podle § 119a o. s. ř. již žádné další důkazní návrhy neměla. Soud tedy další důkazy neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě bylo možné spolehlivě rozhodnout, proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly před ním provedeny. Po zhodnocení všech těchto důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
23. Podle § 2390 zákona č. 89/20152 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
24. V nyní projednávané věci je předmětem řízení zaplacení částky poskytnuté ze strany žalobkyně žalovanému ve výši 750 000 kč dne datum a ve výši 750 000 kč dne datum. Žalobkyně tvrdila, že se jednalo o zápůjčku; žalovaný to však sporoval.
25. Smlouva o zápůjčce (stejně jako podle staré právní úpravy smlouvy o půjčce) je považována za smlouvu reálnou. Ke smlouvě o zápůjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky vydlužiteli (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003). Ke vzniku smlouvy o zápůjčce tedy nestačí konsensus, dohoda stran o jejím obsahu, ale vyžaduje se rovněž přenechání věci, musí dojít k faktickému přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Teprve přenecháním předmětu zápůjčky je smlouva uzavřena. Pouhým dosažením konsenzu stran o obsahu smlouvy není smlouva uzavřena a zapůjčiteli nevzniká povinnost přenechat předmět zápůjčky vydlužiteli. K tomuto faktickému přenechání může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka.
26. Žalobkyně v řízení tvrdila, že částka ve výši 1 500 000 Kč, zaslaná žalovanému prostřednictvím dvou plateb na jeho bankovní účet, byla zápůjčkou poskytnutou žalovanému, a ten na svou obranu uvedl, že uhrazená částka ve výši 1 500 000 Kč byla část kupní ceny z prodeje nemovitostí, které žalobkyně na svém bankovním účtu zadržovala jako rezervační zálohu, kterou v celkové výši 5 000 000 Kč uhradila dne datum kupující Mgr. jméno příjmení. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení, že částka 1 500 000 Kč byla zápůjčka, nenabídla soudu žádné důkazy, které by jej prokazovaly, tj. neunesla důkazní břemeno, které leží na tom z účastníků řízení, jemuž má být tvrzená skutečnost ku prospěchu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97), a to ani poté, co byla soudem na jednání konaném dne datum vyzvána dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tak učinila s poučením o následcích nesplnění této výzvy. Z hypotézy hmotněprávní normy, která vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti vyplývá, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce (jako věřitel či zápůjčitel) břemeno tvrzení, že se žalovaným (jako dlužníkem či vydlužitelem) uzavřel smlouvu o zápůjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro žalobce vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky.
27. V rozsudku ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4312/2008, Nejvyšší soud vysvětlil, že věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) nejen o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, ale i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil – přenechal mu je. Nejvyšší soud toto stanovisko potvrdil též ve světle aktuální právní úpravy, když ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 ICdo 112/2019, uvedl že„ ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky (§ 2390 o. z.) má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s žalovaným vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli (žalovanému) finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel (žalobce) jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Naopak, chce-li se vydlužitel (žalovaný) úspěšně ubránit, musí tvrdit, že peněžitou zápůjčku vrátil nebo že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, popř. že je promlčena, a o svém tvrzení nabídnout důkazy.“
28. Žalobkyně svou žalobou, podanou k soudu dne datum, pouze tvrdila a prokázala skutečnost, že žalovanému zaslala na jeho bankovní účet částku ve výši 1 500 000 Kč, a to prostřednictvím dvou plateb. Zároveň soudu ani přes výzvu nebyla schopna dotvrdit (natož prokázat), že mezi stranami byla uzavřena smlouva o zápůjčce ani okolnosti uzavření takové smlouvy a její rámcový obsah. Ani k dotazu soudu na jednání dne datum žalobkyně dodatečně neuvedla, jaký byl obsah smlouvy o zápůjčce (toliko zopakovala, že jejím obsahem bylo zapůjčení 1 500 000 Kč vydlužiteli, tj. žalovanému) a kdy byla smlouva o zápůjčce uzavřena (toliko uvedla, že v okamžiku, kdy žalovaný požádal o zapůjčení peněžních prostředků, aniž toto specifikovala, ale nabyla účinnosti realizací, neboť jde o reálný kontrakt). Žalobkyně popsala mnoho okolností„ kolem“ poskytnutí peněz, avšak neuvedla základní podstatná tvrzení, tj. kdy byla smlouva uzavřena a co bylo jejím obsahem. Žalobkyně postavila svá tvrzení v podstatě jen na tom, že v příkazu k úhradě byly dané částky označeny jako půjčka, proti čemuž se žalovaný neohradil (ani pokud jde o dané příkazy, ani pokud jde o přeposlané informace o daných příkazech emailem). To je však podle soudu zcela nedostačující, zvláště za situace, kdy žalovaný tyto skutečnosti sporuje a nabízí vlastní vysvětlení daných transakcí. Tvrzení žalobkyně byla podle soudu nejen zásadně nedostatečná, nýbrž i nekonzistentní, když v žalobě žalobkyně odkazovala na šestitýdenní lhůtu k vrácení zápůjčky, avšak k výzvě soudu tvrdila, že zápůjčka měla být vrácena výplatou na účet žalobkyně podle dohody o jistotním účtu. Soud jen nad rámec podotýká, že souhlasí s žalovaným, že tento neměl jak ovlivnit, co žalobkyně do příkazu k úhradě napíše. Rovněž tak soud dodává, že žalobkyně si byla rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního vědoma, jelikož již v žalobě odkazovala na rozhodnutí soudů, z nichž citovala mj. to, že ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce břemeno tvrzení, že s žalovaným uzavřel smlouvu o půjčce, že mu poskytl finanční prostředky a že žalovaný dluh řádně a včas nezaplatil.
29. Pokud tedy žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla zápůjčku, byla se svým tvrzením osamocena a ocitla se v tzv. důkazní nouzi. V takovém případě musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Oproti tomu soud přisvědčil tvrzením žalovaného, že částka zaslaná jemu na bankovní účet byla částkou v rámci probíhajících obchodních styků, kdy žalobkyně zcela prokazatelně na svůj bankovní účet č. bankovní účet přijala od Mgr. jméno příjmení částku 5 000 000 Kč, kdy tato částka měla být částí kupní ceny za nemovité věci v katastrální uzemí. Ze všech provedených důkazů má soud za to, že zaslání částky ve výši 1 500 000 Kč prostřednictvím dvou plateb na účet žalobce byl jen další krok ve finančních transakcích mezi stranami, založenými na základě smlouvy o zprostředkování, rezervační smlouvy a kupní smlouvy.
30. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovanými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., na základě které by byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni žalovanou částku. Z toho důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku a žalobu zamítl v plném rozsahu jako nedůvodnou.
31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení tvořená náklady spojenými se zastoupení advokátem, které jsou tvořeny celkem 6 úkony právní služby po 14 300 Kč (§ 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř.), a to dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, sepis vyjádření ze dní datum, datum a datum a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, účast na jednání ve dnech datum a datum, dáno pro tarifní hodnotu 1 500 000 Kč, 6 režijními paušály po 300 Kč a hotovými výdaji – náhradou za promeškaný čas: celkem 20 půlhodin á 100 Kč celkem 2 000 Kč a cestovními náklady: dne datum a datum cesta obec obec a zpět, tj. 2x 320 km, použit osobní automobil Renault Talisman, Ø spotřeba PHM: 4,7 l číslo km Ø cena motorové nafty 44,10 Kč, + 5,20 Kč/km náhrada za ujeté km: 640 km x 5,20 + (4,7 x 44, číslo), celkem 4 653 Kč. Celkové náklady žalovaného jsou tedy ve výši 94 253 Kč.
32. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.