Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 336/2023-30
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 17 639,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 594 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 045,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 936,56 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 451 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 594 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 045,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 936,56 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 451 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela prostřednictvím mandatáře s žalovaným smlouvu o úvěru číslo za účelem financování koupě bílého elektra (dále také jako„ předmět financování“). Podpisem této smlouvy stvrdil žalovaný, že se seznámil s obchodními podmínkami a sazebníkem poplatků, a že souhlasí s tím, že finanční prostředky mu poskytnuté budou žalobkyní uhrazené přímo dodavateli předmětu financování, společnosti právnická osoba, jehož prostřednictvím byla smlouva o úvěru uzavřena. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 418 Kč, představující součet rozdílu mezi pořizovací cenou předmětu financování a přímou platbou žalovaného (13 518 Kč – 100 Kč), který se žalovaný zavázal vrátit ve 30 měsíčních splátkách po 706 Kč, celkem tak měl uhradit 19 350 Kč. První splátka byla splatná dne datum, úrok z úvěru činil 30,43 %. Žalovaný neuhradil splátku ve výši 706 Kč splatnou dne datum, datum, datum, datum a datum, tudíž žalobkyně ke dni datum veškeré nároky ze smlouvy o úvěru zesplatnila. Celková dlužná částka tak činila 17 639,56 Kč, přičemž tato částka se skládala z neuhrazených splatných splátek ve výši 3 530 Kč (5 x dlužná splátka ve výši 706 Kč od datum do datum), nesplacené jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 10 406,56 Kč, úroku z prodlení ve výši 139 Kč, poplatků za písemné upomínky v celkové výši 450 Kč (150 Kč za jednu upomínku), účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 2 701 Kč a 213 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k dobrovolnému plnění částek shora uvedených, žalovaný však nezaplatil ničeho.
2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má trvalé bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne datum vhozením do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalovaného.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, dále jen„ o. s. ř. “, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
6. Ze smlouvy o úvěru č. SU číslo ze dne datum včetně úvěrových podmínek číslo ze dne datum, sazebníku k úvěrovým podmínkám číslo ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. SU číslo a smlouvy o obchodním zastoupení číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu na koupi zboží - bílého elektra - za pořizovací cenu 13 518 Kč, přičemž žalovaný přímo uhradil částku 100 Kč, zbylá částka ve výši 13 418 Kč byla žalobkyní uhrazena přímo dodavateli, společnosti právnická osoba Žalovaný pak měl poskytnutou částku spolu s případnými poplatky (pojištění, vedení účtu) uhradit v 30 měsíčních splátkách po 706 Kč splatných do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje dnem datum. Výše úrokové sazby činila 30,43 % ročně. Součástí smlouvy byly podle smlouvy obchodní podmínky smlouvy o úvěru, úvěrové podmínky č. číslo ze dne datum vydané žalobkyní a sazebník k úvěrovým podmínkám číslo ze dne datum. Žalobkyně byla oprávněna odstoupit od smlouvy, pozastavit čerpání úvěru a požadovat splacení dlužné částky ke dni účinnosti odstoupení mimo jiné v případě, že žalovaný se dostal do prodlení s placením měsíční splátky po dobu delší než 30 dnů.
7. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru soud zjistil, že byla žalobkyní na účet prodejce právnická osoba převedena dne datum částka 13 418 Kč.
8. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum, datum, datum, datum a datum (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by hradil více, než tvrdila žalobkyně).
9. Žalobkyně žalovanému dopisem sdělila, že ke dni datum byl dluh žalovaného zesplatněn, neboť žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalobkyně zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení částky 14 889,56 Kč do datum (prokázáno zesplatněním pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy číslo včetně dodejky).
10. Z tabulky umoření ze dne datum a přehledu plateb ze dne datum soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil částku 2 824 Kč.
11. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací v příslušných rejstřících, ze smlouvy o úvěru zjistila, že žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a je zaměstnancem právnická osoba logistika, spol. s.r.o., kde pracuje jako operátor výroby, s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 300 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 3 600 Kč, splátky ostatních úvěrů 9 000 Kč a ostatní měsíční výdaje 200 Kč.
12. Z předžalobní upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy nejpozději
do 7 dnů.
13. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).
14. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. právnická osoba uzavřela jménem žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru na koupi zboží, a to bílého elektra. Žalobkyně poskytla žalovanému zbývající část kupní ceny ve výši 13 418 Kč, kterou na předmět financování uhradila dne datum. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně ke dni datum veškeré nároky ze smlouvy o úvěru zesplatnila a žalovaného opakovaně k uhrazení dlužných částek vyzývala, naposledy dopisem ze dne datum. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 2 824 Kč. Žalobkyně vedle dlužných splátek a nesplacené jistiny požaduje poplatky za upomínky, náklady za oznámení o splatnosti a smluvní pokuty naúčtované v souladu se smlouvou o úvěru.
15. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy vyhodnotila informace o žalovaném získané z bankovních a nebankovních registrů, registru příjmení, prověřila příjmy i výdaje žalovaného, jeho další závazky a finanční rezervu. Co se týče příjmu, žalovaný žalobkyni sdělil, že je zaměstnaný ve právnická osoba logistika, spol. s.r.o., s příjmem ve výši 23 300 Kč, jeho výdaje jsou představovány náklady na bydlení ve výši 3 600 Kč, splátkami ostatních úvěrů ve výši 9 000 Kč měsíčně a ostatními měsíčními výdaji ve výši 200 Kč. K uvedeným tvrzením však žalobkyně po výzvě soudu předložila pouze výpisy z účtu žalovaného za období od datum do datum a detaily platby o vyplacení mzdy ze dne datum. Žádné jiné listinné důkazy nepředložila či neoznačila k prokázání skutečnosti, že zjištěné údaje řádně ověřila, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného je navíc zřejmé, že žalovaný neměl pro čerpání a splácení úvěru dostatečnou finanční rezervu, když konečný zůstatek na účtu žalovaného byl v období od datum do datum a v období od datum do datum záporný.
16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho,
co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,
co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
22. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
25. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
26. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
27. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
28. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
29. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.
31. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
32. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
33. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle informací zjištěných z veřejně dostupných registrů a z informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a takto získané údaje byly řádně ověřovány. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, však soud nepovažuje za dostatečný. Žalobkyně řádně neposoudila zejména výdajové poměry žalovaného, když se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného. Soud nemůže přisvědčit námitce žalobkyně, že takto učiněné prohlášení žalovaného ohledně jeho majetkových poměrů před poskytnutím úvěrů jsou zcela dostačující. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat
si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Má-li poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů a veřejných registrů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně označila k prokázání tohoto tvrzení pouze žádost o úvěr, výpisy z účtu žalovaného za období od datum do datum a detaily platby o vyplacení mzdy ze dne datum. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Z předložených důkazů je navíc zřejmé, že žalovaný neměl pro čerpání a splácení úvěru dostatečnou finanční rezervu, když konečný zůstatek na účtu žalovaného byl opakovaně záporný. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně
34. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.), tj. částku, kterou na základě úvěrové smlouvy, resp. z titulu bezdůvodného obohacení, obdržel, a kterou dosud nevrátil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 13 418 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem částku 2 824 Kč. Stále tak žalovaný žalobkyni dluží částku 10 594 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, a kterou je žalovaný povinen dle § 2991 odst. 1 o. z. žalobkyni vrátit (výrok I.).
35. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Soud ale zamítl požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 . Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť neshledal důvod pro její prodloužení.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, a jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 451 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty ve výši 17 639,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
37. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 o. s. ř. o. s. ř. ), do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.