Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 226/2023-99
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Křivským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 38 023 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 552 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 29 471,56 Kč spolu s
-) kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,04 Kč
-) úrokem ve výši 8,5 % ročně z 22 423,56 Kč od datum do zaplacení
-) kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 1565,75 Kč
-) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 021 Kč od datum do zaplacení
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 552 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se co do částky 29 471,56 Kč spolu s -) kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,04 Kč -) úrokem ve výši 8,5 % ročně z 22 423,56 Kč od [datum] do zaplacení -) kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 1565,75 Kč -) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 021 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 38 023 Kč s příslušenstvím, a to kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,04 Kč za dobu od datum do datum, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 22 423,56 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1565,75 Kč za dobu od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 021 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná a žalobkyně spolu dne datum uzavřeli úvěrovou smlouvu číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 18 měsíčních splátkách ve výši 2 808 počínaje dnem datum a současně uhradit úrok ve výši 68,89 % Kč z jistiny a pojištění schopnosti splácet ve výši 91 Kč zahrnutého v měsíčních splátkách. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila splátku splatnou dne datum, došlo po 65 dnech k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to dne datum. V částce 38 023 Kč je zahrnuta nesplacená část poskytnuté jistiny úvěru ve výši 22 332,56 Kč, smluvní pokuta ve výši 998 Kč jako pokuta za dvě opožděné splátky číslo a 8 (2 x 499 Kč), smluvní pokuta ve výši 14 002 Kč vypočítaná jako 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (nesplacená jistina a přirostlé neuhrazené úroky) od datum do datum, pojištění ve výši 91 Kč za splátku číslo také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč za prodlení se splátkou). Žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila celkem částku 21 448 Kč, z čehož částku 4 600 Kč uhradila po zesplatnění úvěru. Ohledně přezkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ji ověřila na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta prohlášení dlužníka. Ze zkoumání vyplynul čistý příjem žalované ve výši 15 471 Kč, měsíční náklady ve výši 10 516 Kč a volné zdroje ve výši 3 955 Kč.
2. Žalovaná k žalobě zejména uvedla, že přestala dluh splácet z důvodu, že jí byl odebrán příspěvek na dítě v péči a zůstal jí jen invalidní důchod. V současné době má zdravotní obtíže, které jí brání ve výkonu zaměstnání, v závislosti na léčbě by však mohla nastoupit do práce v novém roce.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo (č.l. 22-24), kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu žalované (č.l. 25), předsmluvního formuláře (č.l. 8-10), dodatku ke smlouvě a technického popisu uzavření smlouvy (č.l. 31-33) a oznámení o schválení úvěru vč. dodejky (č.l. 13, 16) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřely dohodu, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku celkem 48 906 Kč v 18ti měsíčních splátkách ve výši 2 808 Kč (součástí je také platba pojištění ve výši 91 Kč) splatných do 14 dne v měsíci počínaje od datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,89 %, RPSN smlouvy je uvedena ve výši 95,39 %. Z přihlášky žalované do skupinového pojištění schopnosti splácet (č.l. 18-21, 34, číslo), která je přílohou úvěrové smlouvy, je patrné, že se žalovaná také zavázala hradit pojištění schopnosti splácet ve výši 91 Kč měsíčně.
4. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 41) soud zjistil, že žalované byla dne datum poukázána částky 30 000 Kč.
5. Z formuláře hodnocení klienta (č.l. 7) soud zjistil, že žalobkyně vycházela z informace o příjmu žalované z invalidního důchodu ve výši 10 590 Kč a dalších sociálních dávek ve výši 4 881 Kč (celkem 15 471 Kč). Mezi výdaji jsou uvedeny výdaje na bydlení ve výši 3 889 Kč, životní minimum částkou 3 860 Kč a výdaje na děti v domácnosti částkou 2 770 Kč (celkem 10 516 Kč). Z ověření v registru příjmení (č.l. 40) a ověření v registru NRKI (č.l. 44) nejsou patrné žádné negativní informace ohledně zadluženosti žalované. Z prohlášení klienta – informace pro klienta (č.l. 67) soud zjistil, že žalovaná elektronicky podepsala prohlášení zejm. o tom, že nemá žádné splatné dluhy a nenachází se v úpadku.
6. Mezi doklady k posouzení úvěruschopnosti žalované (č.l. 28, číslo) byly soudem předloženy poštovní poukázky od obec správy sociálního zabezpečení dokládající příjem z invalidního důchodu druhého stupně, a to dne v roce 2020 a měsíci srpnu ve výši 13 346 Kč, v říjnu ve výši 12 024 Kč, v listopadu ve výši 16 569 Kč, v prosinci 9 852 Kč. Žalobkyně předložila rozhodnutí ČSSZ o přiznání invalidního důchodu žalované pro invaliditu druhého stupně ve výši 4 881 Kč ze dne datum a dále oznámení o výplatě důchodu, ze kterého je patrné, že žalované byl za období od datum do datum vyplacen invalidní důchod ve výši 16 569 Kč.
7. Z karty klienta (č.l. 15) je patrný způsob splácení předmětného dluhu žalovanou, resp. skutečnost, že splátka číslo splatná datum byla hrazena až platbami od prosince roku 2021 a později.
8. Z výzvy k zaplacení dlužné splátky (č.l. 11, 12) ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s hrazením splátek. Z oznámení o zesplatnění úvěru (č.l. 14) ze dne číslo 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou uvedeného dne vyzvala k úhradě zbývající jistiny úvěr, úroku, smluvní pokuty a nákladů v souvislosti s prodlením. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. podacího archu (č.l. 38, 39) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky a jejího příslušenství a upozornila ji, že pokud tak neučiní, bude se domáhat zaplacení dluhu v řízení před soudem.
9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu Žalobkyně s žalovanou dne datum uzavřela dohodu, na základě které žalobkyně žalované na její účet převedla částku 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 18 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 68,89 %. Žalovaná se v průběhu doby splácení dostala do prodlení s úhradou 7. splátky, žalobkyně následně žalované oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celé zbylé neuhrazené částky. Žalobkyně před uzavřením předmětné dohody zkoumala úvěruschopnost žalované na základě dokladů o příjmu žalované z invalidního důchodu ve výši 4881 Kč a negativní lustrací v systémech příjmení a NRKI. Na straně výdajů pak žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů o životním minimu a nijak neověřených údajů o výši nákladů na bydlení.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. 27 Co 221/2019 , Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl číslo, sp.zn. Pl. ÚS 92/06 , sp.zn. I. ÚS 523/07 ) a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
16. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. III ÚS 4129/18 „ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
18. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalované předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Žalobkyně nedostatečně zkoumala příjem žalované, a to s ohledem na skutečnost, že příjem žalované dle soudu nedostatečně ověřila, jelikož z tvrzení žalobkyně vyplývala výše příjmu žalované v částce 15 471 Kč, ovšem z předložených dokumentů vyplývá, že měsíční výše invalidního důchodu žalované v době poskytnutí úvěru činila částku 4 881 Kč, přičemž platba v částce 16 569 Kč v měsíci listopadu 2020 je výplatou důchodu za několik měsíců. Současně žalobkyně také nijak neověřila výši výdajů žalované, a to ani výši jejích výdajů na bydlení. Vzhledem k uvedenému prokázanému příjmu žalované z invalidního důchodu, je již pouze z této skutečnosti zjevné, že žalovaná v době poskytnutí úvěru nebyla schopna úvěr splácet, čehož si žalobkyně musela být vědoma. Uvedený závěr pak nemůže změnit ani tvrzení žalované o tom, že pobírala příspěvek na péči o nezletilé dítě, jelikož z tohoto tvrzení je naopak zjevné, že měla naopak zvýšené výdaje a takový příspěvek byl tedy použit na uspokojení potřeb nezletilého. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že předmětná smlouva je od počátku neplatná.
19. Žalobce ve svém doplnění žaloby ze dne datum citoval poměrně rozsáhlou komentářovou literaturu a judikaturu, z níž především vyplývá, že neschopnost splácet úvěr musí být při uzavírání smlouvy zjevná a současně, že nelze po úvěrových společnostech požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, ale toliko přiměřenou. S ohledem na shora uvedené, kdy se žalobkyně spokojila s doložením příjmu žalované pouze z invalidního důchodu ve výši 4 881 Kč, má soud za to, že toto rozhodnutí je v souladu s žalobkyní citovanými rozhodnutími soudů vyšších stupňů, resp. Ústavního soudu.
20. Plnění poskytnuté žalované ve výši 30 000 Kč bylo tedy plnění učiněné bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, a je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen dle § 2993 o.z. vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žalobkyni, uhradila jen část poskytnutých finančních prostředků (tedy částku 21 448 Kč), uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou část žalovaným požadované jistiny pohledávky ve výši 8 552 Kč. Současně vzhledem k tvrzení žalované o jejím současném příjmu z invalidního důchodu ve výši asi 6 500 Kč a o tom, že od nového roku by mohla být v závislosti na svém zdravotním stavu hledat zaměstnání, přičemž s ohledem na shora uvedená zjištění z předložených listin neměl soud důvod uvedeném nevěřit, stanovil žalované povinnost uhradit dlužnou částku ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to pod sankcí ztráty výhody splátek v případě, že by se dostala do prodlení.
21. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, tedy jak v rozsahu požadované jistiny pohledávky a smluvní pokuty, tak i příslušenství. Ohledně zamítnutého nároku na úrok z prodlení soud uvádí, že dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 , je ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (spotřebitele). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuvedl žádná tvrzení, ze kterých by soud mohl stanovit nutnost a výši možných splátek vymáhané pohledávky, určil dobu splatnosti od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. , jako třídenní. S ohledem na novou dobu splatnosti určenou soudem, se nemohla žalovaná dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, proto soud zákonný úrok z prodlení nepřiznal.
22. S ohledem na poměr úspěchu ve věci rozhodl soud v souladu s § 142 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.