Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
16 C 231/2023-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 233.235,90 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 220.698,29 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 14, 10.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 12.537,61 Kč, úrok ve výši 30.808,08 Kč, úrok ve výši 13,9% ročně z částky 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 3.823,68 Kč a ve výši 15% ročně z částky 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 32.455,40 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 220.698,29 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 14, 10.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 12.537,61 Kč, úrok ve výši 30.808,08 Kč, úrok ve výši 13,9% ročně z částky 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 3.823,68 Kč a ve výši 15% ročně z částky 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 32.455,40 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 233.235,90 Kč s úrokem ve výši 30.808,08 Kč a ve výši 13,9 % ročně z částky 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3.823,68 Kč a ve výši 15% ročně z částky 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 30.3.2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 230.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 13,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek a žalobce úvěr ke dni 3.5.2023 zesplatnil. O zesplatnění byl žalovaný informován výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Dlužná částka k 5.6.2023 činí 267.867,66 Kč a skládá se z jistiny 227.316,33 Kč, poplatků ve výši 5.919,57 Kč, smluvního úroku ve výši 30.808,08 Kč a úroku z prodlení ve výši 3.823,68 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
V podání ze dne 31.10.2023 žalobce doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti vychází nejen z informací poskytnutých spotřebitelem, ale zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, dostupných veřejně, a především i neveřejných. Žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. V BRKI a NRKI žalobce zjistil, že žalovaný má mimo žalobce dluhy s celkovou měsíční splátkou 1.083 Kč. U předmětných smluv byl žalovaný v prodlení (úhradami splátek) pouze jednou a jednalo se o zcela bagatelní porušení splátkové disciplíny. U žalovaného nebyl evidován žádný zvlášť závažný negativní záznam. Další dluhy žalovaného byly konsolidovány poskytnutým úvěrem. V registru SOLUS žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. V interní databázi žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. V insolvenčním rejstříku žalobce zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. V CEE žalobce zjistil, že proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Následně žalobce přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného. Na základě čestného prohlášení o příjmu obsaženého v žádosti o úvěr ze dne 30.3.2022, žalovaný uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 25.000 Kč měsíčně. Příjem byl ověřen dle periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za předcházející 3 měsíce, kdy bylo zjištěno, že za poslední 3 měsíce jeho pravidelná mzda činí v průměru 24.122 Kč. Pokud jde o výdaje žalobce posuzoval nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaným uvedenou částku na bydlení porovnal s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu a započítal částku vyšší vyplývající ze statistických údajů. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, bezdětný. Žalovaný uvedl výdaje v celkové výši 12.223 Kč, která se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 458 Kč, výdajů na bydlení 5.156 Kč a částky představující životní minimum 3.860 Kč, výdajů žalovaného za závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 1.083 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobce ve výši 1.666 Kč. Žalobce porovnal částku ověřených příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima a zjistil, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 33 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevná. Úvěr byl žalovanému poskytnut pro účely konsolidace předcházejících závazků žalovaného. Žalobce upozorňuje na skutečnost, že proces konsolidace probíhá u klientů, kteří plní konsolidované závazky. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 9.301,71 Kč. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne 30.3.2022 žalovaný uvedl, že je svobodný, bytové poměry – nájemník, trvalý pobyt od 2022. Uvedl pravidelný čistý měsíční příjem – 25.000 Kč Měsíční výdaje domácnosti: výdaje spojené s bydlením – 2.500 Kč, ostatní výdaje – 458 Kč. Uvedl dluhy určené ke konsolidaci. Předložil prohlášení o zdravotním stavu.
Z výpisu z účtu žalovaného banka zjistila jeho příjem 10.1.2022 ve výši 23.596 Kč, dne 10.2.2022 ve výši 24.619 Kč a dne 10.3.2022 ve výši 24.149 Kč.
Z listin y označené jako„ návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení“ soud zjistil, že podle zkoumání žalobce žalovaný má příjem 23.500 Kč, celkové spočítané měsíční výdaje domácnosti – 9.016 Kč. Žalovaný uvedl výši půjček a spotřebitelských úvěrů 20.000 Kč a měsíční splátky 1.500 Kč. Žalobce zjistil výši splátek u KB 4.900 Kč a výši splátek mimo KB 3.333 Kč.
Podle smlouvy o úvěru ze dne 30.3.2022 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 230.000 za účelem konsolidace dluhů, kdy účelová část tvoří částka 174.100 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 4.006 Kč od 15.5.2022 vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 13,9 %, RPSN činí 14,88 %. Celková částka splatná spotřebitelem činí 382.275,86 Kč Cena pojištění činí 230 Kč.
Z výpisu z účtu a historického výpisu má soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 230.000 Kč dne 31.3.2022.
Z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný uhradil celkem částku 9.301,71 Kč.
Dopisem ze dne 15.3.2023 má soud za prokázané, že žalobce vzhledem k neplnění podmínek smlouvy o úvěru žalovaného naposledy vyzval k okamžitému splacení všech dlužných částek, které činí k 14.3.2023 38.035,25 Kč. V případě, že dlužná částka nebude uhrazena nejpozději do 3.5.2023, vyzývá žalobce žalovaného ke splacení celé úvěrové pohledávky. Splatnost celé pohledávky nastane dne 3.5.2023 a žalobce přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou nebo k prodeji pohledávky třetí straně.
Předžalobní upomínkou ze dne 18.5.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 264.582,88 Kč do 25.5.2023.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Účastníci uzavřeli výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 230.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Částku čerpal žalovaný dne 31.3.2022. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 15.3.2023 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 3.5.2023.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to z důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce prověřil na základě žádosti žalovaného a ověření příjmů žalovaného z výpisů z účtu vedeného u žalobce za období tří měsíců. V žádosti žalovaný uvedl příjem ve výši 25.000 Kč (který žalobce ověřil z výpisů z účtu ve výši 23.500 Kč). Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl výdaje spojené s bydlením 2.500 Kč a ostatní výdaje 458 Kč. Žalobce počítal s celkovými výdaji 9.016 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného. Žalovaný se nezajímal o faktické výdaje žalovaného (který uvedl výdaje ve výši 2.958 Kč), kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnal se skutečnými doloženými výdaji žalovaného. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. U výdajů žalovaného se žalobce nezajímal o skutečné výdaje žalovaného (z žádného dokladu nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal). K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu § 86 z.s.ú. patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, tj. musí trvat na jejich doložení (prokázání). U výdajů sice poskytovatel může vycházet z veřejně dostupných informací (státem publikované údaje o životním a existenčním minimu), ale tyto musí porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (tj. musí např. zjistit a ověřit skutečné náklady na bydlení v podobě dokladů o platbách záloh na služby, popř. platbách nájemného). Žalobce zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce tak poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 230.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 230.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z předložených listin a tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 9.301,71 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 220.698,29 Kč (částka poskytnutá 230.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 9.301,71 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 12.10.2023. Nárok se stal splatným 13.10.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 14.10.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 14.10.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 261.313,40 Kč (částku 233.235,90 Kč + úrok 30.808,08 Kč + 13.504,40 Kč – úrok 13,9% ročně 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do 8.11.2023 + úrok z prodlení 3.8323,68 Kč + 14.573,10 Kč – úrok z prodlení 15% ročně z částky 227.316,33 Kč od 6.6.2023 do 8.11.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 223.056,39 Kč (jistina – 220.698,29 Kč + 2.358,10 Kč – úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z 220.698,29 Kč od 14.10.2023 do 8.11.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 85 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 15 %. Poměr úspěchu tedy činí 70 % ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 11.662 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 9.260 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 6.022,80 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem částku 46.364,80 Kč z toho 70 % činí částka 32.455,40 Kč, kterou soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.