Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 221/2023-27

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 42.214,14 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 38.856,86 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 26.7.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3.357,28 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 3.184,10 Kč, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.733,91 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 6.196,30 Kč k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 38.856,86 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 26.7.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 3.357,28 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 3.184,10 Kč, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.733,91 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 6.196,30 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 42.214,14 Kč s úrokem ve výši 3.184,10 Kč a ve výši 18,9% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2.733,91 Kč a ve výši 15% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovanou dne 20.8.2015 smlouvu o účtu, na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dále banka uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši 40.000 Kč. Žalovaná byla dle smlouvy povinna platit roční úrok ve výši 18,9% a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu bylo považováno za vznik nepovoleného debetního zůstatku, který byla žalovaná povinna vyrovnat. Přes upomínky žalovaná nepovolený debet nevyrovnala (což bylo závažné porušení smlouvy) a banka převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1.9.2022 na evidenční účet pohledávky a vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky i s úroky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.1.2023 s účinností ke dni 1.2.2023. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovanou celkem 48.132,15 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 42.214,14 Kč, úroku z úvěru do 1.2.2023 ve výši 3.184,10 Kč a z úroku z prodlení do 1.2.2023 ve výši 2.733,91 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 22.2.2023. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.

V podání ze dne 30.10.2023 žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 20.8.2015 s žalovanou rámcovou smlouvu o finančních službách a smlouvu o účtu. Následně uzavřel s žalovanou dne 3.11.2021 smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 25.000 Kč. S ohledem na povahu úvěrového produktu (úvěrového rámce k běžnému účtu) žalobce nemůže sdělit částku prostého čerpání (bez dalších poplatků a úroků účtované na vrub běžného účtu z titulu různých úvěrových a jiných produktů) a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně klient nakládá se svými vlastními peněžními prostředky. Právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalované. S ohledem na informace žalované, zejména ty, že je žalovaná svobodná, má uzavřený pracovní poměr na dobu určitou, s ohledem na výši jejího příjmu, a výši požadovaného úvěru, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky specifikované ve smlouvě. Dopisem ze dne 22.2.2023 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalované.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 20.8.2015 mezi právnická osoba a žalovanou byla uzavřena smlouva na jejímž základě žalovaná získala možnost využívat finanční služby obec spořitelny uzavřela smlouvu o účtu č. bankovní účet.

Podle žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 3.11.2021 žalovaná požádala o poskytnutí úvěru – kontokorent ve výši 25.000 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu jiné osoby, počet členů domácnosti 2. Uvedla zaměstnavatele. Její hlavní měsíční příjem činí 11.132 Kč (doložení příjmu – sporožirový účet). Výdaje činí nájem 5.500 Kč, ostatní pravidelné výdaje 0 Kč.

Z y označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví. Klientka uvedla příjem 25.000 Kč, dle výpisu z účtu je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Pomocí internetového napojení banka ověřila, že v době žádosti klientka nebyl v aktivním insolvenčním řízení, z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku a v interní evidenci ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace. Klientka uvedla výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje (po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu) na 6.500 Kč. Banka dotazem na CCB a z vlastních systémů zjistila, že klientka neměla žádné poskytnuté úvěry. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů., po odečtení nového splátkového zatížení klientu zbylo 23.800 Kč k pokrytí životních nákladů.

Ze smlouvy o kontokorentním úvěru soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve formě kontokorentního úvěru ve výši až 25.000 Kč – možnost povoleného přečerpání zůstatku na jejím bankovním účtu. Žalovaná se zavázala úvěr, úroky z úvěru a další ceny splatit. Celý úvěr včetně narostlých úroků a dalších nákladů úvěru musí splatit nejpozději do 1 rok ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Strany si dohodly úrokovou sazbu ve výši 18,9% ročně. RPSN úvěru je ve smlouvě uvedena ve výši 21,19%.

Dle tvrzení žalobce s ohledem na povahu úvěrového produktu nemůže sdělit částku prostého čerpání (bez dalších poplatků a úroků účtované na vrub běžného účtu z titulu různých úvěrových a jiných produktů) a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně klient nakládá se svými vlastními peněžními prostředky. Soud proto vycházel z údajů uvedených v předložených výpisech z účtu a to z položek, kde bylo uvedeno„ řádně čerpaný kontokorent“

Podle výpisu z účtu za období od 1.11.2021 do 30.11.2021 žalovaná vyčerpala částku 71.434,48 Kč a uhradila částku 32.546,65 Kč.

Podle výpisu z účtu za období od 1.12.2021 do 31.12.2021 žalovaná vyčerpala částku 64.842,52 Kč a uhradila částku 63.900,20 Kč.

Podle výpisu z účtu za období od 1.1.2022 do 31.1.2022 žalovaná vyčerpala částku 29.394,22 Kč a uhradila částku 30.555,84 Kč.

Podle výpisu z účtu za období od 1.2.2022 do 28.2.2022 žalovaná vyčerpala částku 33.701,91 Kč a uhradila částku 33.252,33 Kč.

Podle výpisu z účtu za období od 1.3.2022 do 31.3.2022 žalovaná vyčerpala částku 31.165,90 Kč a uhradila částku 31.205,90 Kč.

Podle výpisu z účtu za období od 1.4.2022 do 30.4.2022 žalovaná vyčerpala částku 31.325,15 Kč a uhradila částku 31.546,40 Kč.

Podle výpisu z účtu za období od 1.5.2022 do 31.5.2022 žalovaná vyčerpala částku 22.969,43 Kč a uhradila částku 22.969,43 Kč.

Ve výpisech za měsíce červen, červenec a srpen již nebyly položky„ řádně čerpaný kontokorent“

V dopise ze dne 3.9.2022 banka sdělila žalované, že dne 2.9.2022 pohledávku z jejího účtu převedli na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni převodu činí celková dlužná částka 42.914,66 Kč. Banka vyzvala žalovanou k neprodlenému vyrovnání dlužné částky.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Mezi právním předchůdce žalobce a žalovanou byla dne 20.8.2015 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách a dne 3.11.2021 smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala peněžní prostředky. Žalovaná svůj závazek splácet úvěr neplnila a vzniklo jí přečerpání ve výši 42.914,66 Kč. Z toho důvodu banka dne 2.9.2022 pohledávku převedla na evidenční účet pohledávek a dopisem ze dne 3.9.2022 vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Z předložených účtů soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem částku 284.833,61 Kč a uhradila částku 245.976,75 Kč. Následně banka převedla pohledávky za žalovanou na žalobce. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22.2.2023. Výzvou ze dne 26.4.2023 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky 51.471,28 Kč.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavírala banka s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované úvěr splácet banka prověřila na základě prohlášení dlužníka. V žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 11.132 Kč (tento údaj byl ověřen z účtu žalované). Pokud jde o náklady a výdaje žalované, žalovaná uvedla nájem 5.500 Kč a ostatní výdaje 0 Kč a banka v kombinaci s interními informacemi včetně statistických údajů a aktuálních životních nákladů stanovila životní výdaje žalované na 6.500 Kč, žalovaná neuvedl žádné splátky, banka zjistila že neměla žádné poskytnuté úvěry. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalované, a ani z posouzení úvěruschopnosti klienta nevyplývá, že by žalovaná své výdaje uváděla ani, že by je dokládala. Banka sice měla k dispozici výpisy z účtů žalované, kde si mohla ověřit její příjmy a způsob hospodaření, ale z tvrzení je zřejmé, že z výpisů z účtu nevycházela. Z výpisů z účtu předložených žalobcem vyplývá pouze to, že banka si mohla ověřit příjmy žalované od zaměstnavatele, ale závěr o úvěruschopnosti z nich vyvodit nelze. Banka se nezajímala o faktické výdaje žalované, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat a normativních nákladů (které o skutečných výdajích žalované nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými výdaji žalované. Žalobkyně tak zcela rezignovala na povinnost ověřit výdaje žalované, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímala o výdaje žalované. Ze strany banky tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 284.833,61 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byly absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a poplatků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta celkem částku 284.833,61 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Soud má za prokázané, že žalovaná zaplatila částku 245.973,75 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 38.856,86 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 24.7.2023. Nárok se stal splatným 25.7.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 26.7.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 26.7.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 60.482,35 Kč (částku 42.214,14 Kč + úrok ve výši 3.184,10 Kč + 6.885,50 Kč – úrok ve výši 18,9% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do 13.12.2023, úrok z prodlení 2.733,91 Kč + 5.464,70 Kč – úrok z prodlení 15% ročně z částky 42.214,14 Kč od 2.2.2023 do 13.12.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 41.108,36 Kč (částka 38.856,86 Kč + 2.251,50 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 38.856,86 Kč 26.7.2023 do 13.12.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 32%. Poměr úspěchu tedy činí 36% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 2.111 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 13.12.2023) po 2.820 Kč ( vyhl. č. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby ( , d) vyhl. č. 177/199 Sb. - předžalobní výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání soudu dne 13.12.2023) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ) a náhrada za 21% z odměny a náhrad ve výši 2.620,80 Kč ( ) Celkem 17.211,80 Kč, kdy 36% činí částka 6.196,30 Kč.

Žalovaná tedy žalobci zaplatí částku 38.856,86 Kč s úroky z prodlení, které za dobu od 26.7.2023 do 31.12.2023 činí 2.539 Kč a náklady řízení ve výši 6.196,30 Kč, celkem částku 47.592,16 Kč. V návrhu žalobce uvedl jsou údaje pro placení: účet bankovní účet variabilní symbol.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.