Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 230/2023-29
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 30 879 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 998 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 115,06 Kč za dobu od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 998 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 881 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 87,97 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 881 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 024 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 998 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 115,06 Kč za dobu od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 998 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 881 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 87,97 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 881 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 024 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 879 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, řádně a včas splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 660 Kč, přičemž ve smlouvě byly dále ujednány volitelné poplatky, a to 199 Kč za expres výplatu, 99 Kč za bezpečnou splátku, 49 Kč za SMS servis a dále byl v rámci druhé až osmé splátky sjednán úrok ve výši 980 Kč, žalovaný však své povinnosti nedostál a za trvání smlouvy uhradil 2 Kč, navíc si dvakrát prodloužil splatnost splátky, a to za poplatek 1 980 Kč. Z tohoto důvodu byl žalovaný prostřednictvím e-mailu a SMS vyzván, aby dluh uhradil a byly mu v souladu se smlouvou vyúčtovány smluvní pokuty, a to ve výši 3x 500 Kč. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky. Dne datum byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním, ve které byl upozorněn na možnost zesplatnění, ale žádnou částku neuhradil a proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalobkyně, proto požaduje zaplacení částky 30 879 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 19 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 296 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 3 960 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z 30 897 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh uhradil 1 Kč.
2. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, tento proces posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává klientské informace, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zjišťuje žalobkyně bonitu klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), v rámci kontroly je ověřována schopnost klienta splácet další závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Vystává-li navzdory tomuto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu apod. Pochybnosti ohledně bonity žalobkyně minimalizuje kontrolou v externích registrech, žalovaný byl lustrován v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, ze kterých nebyly zjištěny negativní poznatky. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopným úvěr splácet. Žalobkyně vyšla z příjmu klienta ze žádosti 35 800 Kč, z životního minima členů domácnosti 4 620 Kč, splátek ve výši 11 854 Kč, splátek žalobkyni 1 991 Kč a splátek ze sjednávané smlouvy 1 962 Kč, tudíž MLS klienta vypočetla na 15 373 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva ze dne ze dne datum soud zjistil, že žalovaný tímto požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Jednalo se bezúčelový úvěr s tím, že výše poplatek za poskytnutí úvěru činil 660 Kč. Úvěr a poplatek měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách s tím, že celkově žalovaný zaplatí žalobkyni částku 27 520 Kč. Ve smlouvě byly sjednány další volitelné služby. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, podle něhož byla první splátka splatná dne datum a poslední pak dne datum.
6. Z opisu výpis proplacení smlouvy vyplynulo, že částka 20 000 Kč byla na účet č. bankovní účet odeslána dne datum.
7. Z listiny nazvané Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil 2 Kč.
8. Z předžalobní výzvy k plnění datované dne datum bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky, kterou žalovaný dluží z úvěrové smlouvy uzavřené dne datum. Dlužnou částku měl žalovaný uhradit nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný byl ve výzvě zároveň upozorněn, že pokud pohledávku nezaplatí, bude zahájeno soudní řízení. Dle připojeného podacího archu byla výzva odeslána dne datum.
9. Z listiny nazvané„ Úvěrová zpráva“ bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavírání dohody se žalobkyní aktivních 5 splátkových kontraktů a jednu aktivní kreditní kartu.
10. Z Karty klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, má čistý měsíční příjem 26 000 Kč. Dále z registrů mělo vyplynout, že nemá negativní záznamy. Dále je v kartě uvedeno, že 10 000 Kč žalovaný splácí jiným společnostem.
11. Z dalších důkazů, které žalobkyně předložila soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vliv na zjištění skutkového stavu a jeho právní posouzení.
12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
13. Písemnou dohodou označenou jako Úvěrová smlouva ze dne datum se žalobkyně a žalovaný prostřednictvím webových stránek žalobkyně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému, který podpisem dohody o to zažádal, úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách s tím, že žalovaný žalobkyni celkem zaplatí částku 27 520 Kč. Žalobkyně následně částku 20 000 Kč zaslala na účet žalovaného dne datum. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre si žalobkyně ničím neověřila a vyšla z tvrzení žalovaného, zjištěného splátkového zatížení a životního minima. Žalovaného ještě lustrovala v SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný na svůj závazek uhradil 2 Kč. Žalobkyně před podáním vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, ve kterém mu poskytla lhůtu k zaplacení v délce 30 dnů od sepsání tohoto dopisu. Upomínka byla k poštovní přepravě předána dne datum.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaný podpisem smlouvy požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty dne datum převodem na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i úvěr je tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem zjevně neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím. Namísto skutečných výdajů žalovaného, se žalobkyně spokojila s obecným odkazem na částky životního minima stanovené dle veřejnoprávních předpisů, a to bez toho, aniž by se zajímala o skutečné výdaje žalovaného. Pokud se jedná o příjmy z tvrzení ani z předložených důkazů nevyplývá, že by si tyto žalobkyně ověřila a nespoléhala se pouze na tvrzení žalovaného. Žalobkyně soudu předložila listinu nazvanou Úvěrová zpráva a Kartu klienta, které se týkají žalovaného a jeho platebních závazků. Z listin je zřejmé, že žalovaný měl v době sjednávání úvěru aktivní další úvěry a měl být dle tvrzení žalobkyně splátkově zatížen částkou celkem 13 845 Kč, přesto žalobkyně vůbec nereflektovala, že žalovaný zjevně nedisponuje dostatečným i prostředky, aby pokryl své běžné výdaje, když si opakovaně sjednává kontrakty a čerpá tak finanční prostředky. O to měla být žalobkyně více obezřetnější a nespoléhat se jen na tvrzení žalovaného a částky životního minima.Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skoringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé, stejně jako nelze za přesvědčivé považovat nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Soud musí dále dodat, že archivaci listin, které slouží pro zkoumání úvěruschopnosti, ukládá přímo ustanovení ZSU, konkrétně § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
21. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že j poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze 2 Kč, pročež jí stále dluží 19 998 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
22. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky nejpozději do 30 dnů od sepisu výzvy. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu 30 dnů od sepsání dopisu, kterou soud s ohledem na znění zákona považoval za dostatečnou pro to, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a předal je žalobkyni. S ohledem na uvedené měl žalovaný možnost dluh splnit do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 19 998 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 % ročně z této částky do zaplacení (rozděleno s ohledem na kapitalizaci úroku, kterou žalobkyně požadovala dle žaloby). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
23. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), a zjistil, že žalobkyně měla úspěch co do částky 21 551,27 Kč (65 % celku) a neúspěch ve výši 11 751,51 Kč (35 % celku). Po odečtení neúspěchu od úspěchu soud uzavřel, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Celkové náklady řízení činí 3 414 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 236 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle § 14b odst. 1. písm. c) bodu 3. ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 500 Kč a částkou 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč dle §14b odst. 5 písm. a) AT ve, to vše včetně, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o 21 % DPH ve výši 378 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobce jako registrovaný plátce DPH. Soud na uvedený případ aplikoval ustanovení § 14b AT, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává žaloby, které mají ustálenou formu, a navíc se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 30 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 1 024 Kč Lhůta k plnění byla rovněž stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.