Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 19/2023-51

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 73 959 Kč s příslušenstvím a částky 30 055,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 678 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63 678 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 281 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 77 959 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 959 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 281 Kč od datum do zaplacení, částku 30 055,28 Kč, úrok ve výši 44,9 % ročně z částky 68 895,25 Kč od datum do datum, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 68 895,25 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od datum dosáhne částky 182 073 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 678 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 63 678 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 281 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 77 959 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 959 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 281 Kč od [datum] do zaplacení, částku 30 055,28 Kč, úrok ve výši 44,9 % ročně z částky 68 895,25 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 68 895,25 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 182 073 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 104 014,28 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 161 Kč počínaje měsícem prosinec 2021, které však žalovaný neuhradil řádně a včas, když zaplatil pouze 6 322 Kč a dostal se do prodlení. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Z dokladů o příjmech žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý příjem 23 000 Kč, náklady 13 294 Kč, dále žalobkyně zjistila informace ohledně zaměstnání žalovaného a jeho vzdělání. K jednotlivým výdajům ještě žalobkyně přičítá 1 000 Kč jako rezervu. Navíc bylo zjištěno, že žalovaný má náklady na bydlení 3 900 Kč a splácí souběžně další úvěrovou smlouvu u žalobkyně se splátkou 2 534 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a rovněž, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a jeho doklad není evidován jako neplatný. Na základě uvedených údajů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně má zato, že k paušálnímu určení výdajů by měly postačovat údaje o životním a existenčním minimu. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč (2x 499 Kč za splátky 3 a 4), která je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (bod 6.2. smlouvy) v celkové výši 400 Kč (2x 200 Kč), které jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku trvajícího prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy k datu anonymizována dvě slova rok. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 76 561,26 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný tak žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 76 561,26 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru 68 895,25 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 666,01 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokutu ve výši 988 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč s příslušenstvím, a dále dluží smluvní pokutu ve výši 30 055,28 Kč (tj. 0,1% z částky 76 561,26 Kč denně od datum do data vyhotovení žaloby) a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 44,99 % ročně z 68 895,25 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný uvedené částky nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. K jednání se rovněž nedostavila žalobkyně, jejíž nepřítomnost její zástupce u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. S ohledem na to soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

3. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.

4. Z y nazvané„ Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru“ a„ Dodatku číslo“, soud zjistil, že žalovaný dne datum učinil nabídku žalobkyni na uzavření uvedené smlouvy, podle které se žalobkyně zaváže poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a oproti tomu se žalovaný zaváže vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky. Smlouva měla být uzavřena na dobu 48 měsíců (48 splátek) s tím, že výše splátky činila 3 161 Kč.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byla na vrub účtu žalovaného (pozn. soudu: číslo shodné s tím, které je uvedeno v listině„ Smlouva o úvěru“ a zároveň výpisech z účtu žalovaného) byly dne datum zaslány finanční prostředky ve výši 70 000 Kč.

6. Z listiny„ Hodnocení Klienta“ soud zjistil, že žalovaný měl čistý měsíční příjem 23 000 Kč a jeho výdaje tvořila částka 3 860 Kč (životní minimum), částka 2 534 Kč vynakládaná na splátky u žalobkyně a dále částka 3 900 Kč zá nájem a 3 000 Kč na dítě v domácnosti. Zbývala mu tedy rezerva 13 294 Kč. Žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba, byl rozvedený, bydlel v nájmu a byl vyučen.

7. Z dvou o provedení transakce bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla v měsíci srpnu 2021 zaslána částka 21 896 Kč.

8. Z výplatní pásky za měsíc červen rok soud zjistil, že žalovanému měla být vyplacena mzda 18 500 Kč, když z čistého příjmu 20 042 Kč mu bylo strháváno 1 600 Kč na běžné výživné

9. Výpisem z účtu žalovaného za dobu od datum do datum soud zjistil, že se jedná pouze o příchozí platby. Z výpisu není ani patrné, zda a které částky byly určeny pro žalovaného (v popisech uveden jméno celé jméno žalovaného, jméno příjmení a„ mzdový účet“).

10. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI nebyly zjištěny žádné informace o dluzích žalovaného, žalovaný byl vyhodnocen se závěrem„ menší riziko“.

11. u s názvem předžalobní výzva ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo, jak soud zjistil z přiloženého podacího archu, dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.

12. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

13. Žalovaný učinil vůči žalobkyni dne datum návrh dohody, podle které žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků, a to ve 48 splátkách po 3 161 Kč. Před přijetím návrhu dohody, posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, které byly zaneseny do y s hodnocením klienta. Žalovaný byl v té době zaměstnaný s pravidelným příjmem, jeho výdaje tvořila dle žalobkyně jednak částka 3 860 Kč (životní minimum) částka 2 534 Kč vynakládaná na splátky u žalobkyně a dále částka 3 900 Kč zá nájem a 3 000 Kč na dítě v domácnosti. Žalobkyně si tyto informace ověřila z částečného výpisu z účtu (pouze příchozí platby ve prospěch různých osob), z jedné výplatní pásky a jednoho potvrzení o provedení transakce. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala v databázích SOLUS a NKRI, ze kterých nezjistila žádné negativní skutečnosti. Na podkladě zjištěných informací žalobkyně provedla scoring klienta a rozhodla se dne datum nabídku na uzavření dohody přijmout a dne datum také žalovanému zaslala částku 70 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 6 322 Kč. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo dne datum. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 70 000 Kč na jeho bankovní účet v den uzavření smlouvy. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

20. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalobkyně si tyto správně podložila výplatní páskou a potvrzením o provedení transakce. Výpis z účtu předložený žalobkyní, pak bez dalšího uvedení skutečností nedokládá naprosto ničeho, jediné zřejmé je, že účet je psána na jméno žalovaného. Byť lze uvést, že ověření za 2 měsíce není dostačující, není problém ověření příjmů tou hlavní překážkou. Ze žalobkyní předložených důkazů a tvrzení je zřejmé, že žalobkyně na jakékoliv podrobnější ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala. Žalobkyně si tvrzené výdaje žalovaného neověřovala, spokojila se pouze s tím, že do hodnocení vyplnila částku životního minima, které podle svého uvážení považuje za nutné výdaje a dále zaznamenala tvrzení žalovaného o ostatních výdajích, které si však ničím neověřila, např. nájemní smlouvou, doklady SIPO, kompletním výpisem z účtu za předcházející měsíce apod. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

21. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 70 000 Kč, žalovaný jí vrátil částku celkem 6 322 Kč, pročež žalovaný stále dluží žalobkyni částku 63 678 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 63 678 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

22. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky na účet žalobkyně do 15 dnů. Tento dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 15 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 63 678 Kč, a to ode dne 26. 8 2022. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

23. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) zjistil, že žalovaný byl procesně úspěšnějším účastníkem, když žalobě bylo vyhověno co do částky 65 317,92 Kč a žaloba byla zamítnuta, co do částky 67 990,66 Kč. Žalovaný by tak měl nárok na částečnou úhradu účelně vynaložených nákladů. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.