Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 233/2023-23
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 512,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 969 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 543,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 819,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 527,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 088,69 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši
23,28 % ročně z částky 8 088,69 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 969 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 543,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 819,32 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 527,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 088,69 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 23,28 % ročně z částky 8 088,69 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 512,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 819,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 527,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 088,69 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky
8 088,69 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Tuto finanční částku převzala žalovaná v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 10 611 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši 6 544 Kč, s úrokovou sazbou 23,28 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 500 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 567 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit formou 65 týdenních splátek po 318 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradila dne datum. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na půjčce částku 8 088,69 Kč a na dlužném poplatku částku 6 424,11 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 088,69 Kč dále úrokem 23,28 % ročně. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 6 031 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činí výše pohledávky částku 24 891,43 Kč, její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 24 891,43 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Ode dne postoupení žalovaná neuhradila žádnou částku, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení částky 14 512,80 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 088,69 a dlužného poplatku ve výši 6 424,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 527,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 819,32 Kč, úrok ve výši 23,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 088,69 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 8 088,69 Kč od datum do zaplacení. Podáním ze dne datum žalobkyně žalobu doplnila o podrobnější tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovanou (jako zákazníkem), byla dne datum uzavřena smlouva, na základě níž společnost právnická osoba poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná
se zavázala vrátit částku 20 611 Kč, z čehož 10 611 Kč měl představovat poplatek za půjčku,
a to částka 6 544 Kč jako úrok, částka 1 500 Kč poplatek za zpracování úvěru a 2 567 Kč
za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná měla plnit společnosti právnická osoba v 65 týdenních splátkách po 318 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 259 Kč. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 88 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. Žalovaná podpisem Smlouvy stvrdila, že převzala částku 10 000 Kč od společnosti právnická osoba (Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, číslo). Před uzavřením smlouvy žalovaná do„ Zákaznické karty“ prohlásila, že je nájemník, její příjem ze státní podpory (mateřská dovolená) činí 10 000 Kč a její měsíční výdaje činí 1 950 Kč; k uvedenému měla doložit rozhodnutí o přiznání dávky a dva výpisy z účtu (Ze zákaznické karty). Podle článku 9.1 Smluvních podmínek se účastníci smlouvy dohodli, že pro případ, kdy zákazník podstatně poruší své povinnosti ze smlouvy, má právnická osoba právo odstoupit od smlouvy. (Ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce). Žalovaná zaplatila z titulu uvedené smlouvy společnosti právnická osoba částku ve výši 6 031 Kč; žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně (Z přehledu plateb – tabulky umoření). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy). právnická osoba oznámila žalované, že pohledávku za ní ze smlouvy o úvěru číslo postoupila na žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (z oznámení o postoupení a výzvy ze dne datum, z podacího archu ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou (z výzvy k úhradě ze dne datum, z podacího lístku ze dne datum).
4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovanou) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových
a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru,
že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl
o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které
z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
11. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná věřiteli poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že věřitel tyto poměry prověřoval. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze zákaznickou kartu, dle které měla žalovaná prohlásit, že je na rodičovské dovolené a její příjem činí 10 000 Kč měsíčně, což však nebylo žádným způsobem osvědčeno (výpisem u účtu, rozhodnutím o přiznání dávky, které nebyly soudu doloženy). V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované. Za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s tvrzením žalované o výši jejího příjmu, a vůbec nijak se nezabýval (konkrétními) výdaji žalované, když tvrzení žalované o tom, že její výdaje jsou pouze ve výši 1 950 Kč, ačkoliv žije v nájmu a je na mateřské dovolené, jsou zjevně absurdní, nelze než uzavřít, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni,
na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., nelze plnění z titulu smlouvy
o zápůjčce přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.
13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž
od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 3 969 Kč (jedná se o rozdíl poskytnuté částky 10 000 Kč a zaplacené částky 6 031 Kč), kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 3 969 Kč a neúspěšná co do částky 10 543,80 Kč, tedy žalobkyně byla úspěšná ze 27 % a neúspěšná ze 73 %. V rámci poměru úspěchu a neúspěchu byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady v rámci tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení
ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.