Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 283/2023-23
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částky 17 009,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Ohledně částky 9 009,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 741,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 393,39 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 18,44 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ohledně částky 9 009,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 741,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 393,39 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 18,44 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 009,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo s tím, že před uzavřením smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet a na základě učiněných zjištění poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 10 477 Kč v 52 týdenních splátkách po 394 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Sjednaný poplatek ve výši 10 477 Kč představoval součet kapitalizovaných úroků za půjčené finanční prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 101 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,44 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč. Žalovaný na uvedenou zápůjčku zaplatil celkem 2 000 Kč a pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum. Ke dni sepsání žaloby žalobkyně po žalovaném požadovala dlužnou jistinu ve výši 8 000 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 9 009,24 Kč, úroky ve výši 18,44 % ročně z dlužné jistiny 8 000 Kč, když tyto úroky byly za období od datum do datum kapitalizovány částkou 393,93 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši z částky 8 000 Kč, když úrok z prodlení v zákonné výši byl kapitalizován za období od datum do datum z jistiny ve výši 8 000 Kč částkou 741,56 Kč.
2. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný. Obě strany sporu souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání.
3. Z listin předložených k důkazu žalobkyní soud zjistil, že původní věřitel před poskytnutím úvěru vyplnil s žalovaným zákaznickou kartu, z níž bylo zjištěno, že žalovaný k ověření své totožnosti předložil občanský průkaz, ke svým poměrům uvedl, že žije v nájemním bytě, má základní vzdělání, je svobodný, úvěr požadoval na nečekané výdaje. Žalovaný dále uvedl, že příjmy má z dohody o pracovní činnosti uzavřené s územní celek na úklidové práce, jeho čistý příjem činil 9 283 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti činily 29 293 Kč, jeho běžné výdaje pak byly odhadnuty na částku 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá spotřebitelské úvěry, nevlastní bankovní účet, jeho pracovní poměr byl uzavřen na období od datum do datum a žalovaný předložil 2 výplatní pásky za měsíce červen a červenec 2021. S žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem v celkové výši 8 917 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 5 101 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částkou za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 316 Kč, v 52 týdenních splátkách po 394 Kč. Úroková sazba dle smlouvy činila 88 % ročně a byla pevná po celou dobu trvání smlouvy (zákaznická karta, smlouva o spotřebitelském úvěru číslo smluvní podmínky). Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil celkem částku 2 000 Kč a tato byla započtena na úhradu jistiny (přehled plateb). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze datum. Žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne datum (oznámení postoupení pohledávky, předžalobní výzva, doklad o odeslání).
4. Na základě učiněných zjištění vzal soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), ve spojení se zák. číslo Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. V daném případě nebylo podle názoru soudu v řízení prokázáno, že by původní věřitel řádně posoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Je pravdou, že poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím, které se žalovaný zavázal zaplatit, nepřesáhl částku 20 000 Kč, ale ani tato skutečnost nezbavovala původního věřitele povinnosti postupovat dle výše uvedeného § 87 zák. o spotřebitelském úvěru. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životních a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný dle zákaznické karty předložil dvě výplatní pásky za měsíce předcházející jednání o uzavření úvěrové smlouvy, smlouva však byla uzavřena na dobu 52 týdnů, tedy 1 rok, od září 2021 do září 2022. Pracovní poměr žalovaného však byl uzavřen na dobu určitou, do datum. Původní věřitel nezkoumal další výdaje žalovaného, náklady spojené s jeho zdravotním stavem apod.
9. I když výše citované ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru uvádí, že poskytne-li spotřebiteli poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná a spotřebitel může námitku neplatnosti uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, má soud za to, že důsledkem špatného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet je absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Již dle předchozí právní úpravy, dle zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, byla následkem chybného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet absolutní neplatnost takové smlouvy. Judikatura pak dovodila, že nemůže být záměrem zákonodárce, aby novým zákonem o spotřebitelském úvěru byla oslabena právní ochrana spotřebitele, což by bylo jednoznačným důsledkem relativní neplatnosti úvěrové smlouvy. K tomu je třeba poukázat na usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl US 92/06 , a na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 anonymizováno, jenž se jednoznačně vyslovil k povinnosti soudu zkoumat prověření úvěruschopnosti dlužníka věřitelem z moci úřední.
10. Na základě všeho výše uvedeného pak soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právnická osoba a žalovaným je absolutně neplatná právě z důvodu nedostatku posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
11. V posuzované věci se soud dále zabýval otázkou dobrých mravů ohledně sjednané výše úroků z úvěru. Ačkoliv žalobkyně v žalobě tvrdila, že úroky mezi původním věřitelem a žalovaným byly sjednány ve výši 18,44 % ročně, dle smlouvy o úvěru byly sjednány ve výši 88 % ročně. Z výpisu ze systému příjmení jméno národní banky bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v roce 2021 byl běžný úrok u bankovních institucí v rozmezí 8,05 % - 24,02 % ročně. Úrok, tak jak byl se smlouvě sjednán, tedy dosahuje více než třínásobku nejvyšší úrokové sazby zjištěné soudem a desetinásobku dolní hranice obvyklé úrokové sazby zjištěné soudem u bankovních a nebankovních institucí.
12. Za situace, kdy si účastníci smlouvy ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 88 % ročně, která převyšuje několikanásobně běžnou průměrnou výši úroků, dospěl soud k závěru, že takové ujednání se příčí dobrým mravům a je třeba jej považovat za absolutně neplatné ve smyslu § 580 a § 588 o. z. Současně je soud toho názoru, že je zde nutné také aplikovat § 1796 o.z, kdy nepoměr úrokové sazby zjištěné soudem a sjednaným smlouvě je v hrubém nepoměru a nelze rozlišovat zda se jedná o bankovní či nebankovní poskytovatele úvěru. Soud proto shledává celou úvěrovou smlouvu i z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou, a to jako celek. Soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 19 Co 102/2022 -61, dospěl k závěru, že:„ vada spočívající v nezákonném určení rozsahu právního jednání se z povahy věci vztahuje vždy pouze na část právního jednání. Jejím důsledkem může být nejen částečná neplatnost, ale i neplatnost právního jednání jako celku, pokud zbývající část právního jednání nebude možno od neplatné části oddělit či pokud lze předpokládat, že by dotčená strana právní jednání bez neplatné části neprovedla, rozpoznala-li by neplatnost ve smyslu § 576 o.z. včas (C. H. Beck, 2014, Občanský zákoník I. Obecná část § 1 −654, 1. vydání). Ujednání o úrocích je nedílným předpokladem uzavření platné smlouvy o úvěru, tedy ho nelze oddělit jako neplatné, ani případně výši neplatné úrokové sazby moderovat.“ Právní jednání, tedy smlouva o úvěru, je tak v souladu s ust. 588 o.z. ve spojení s 576 a 577 o.z. (argumentum a contrario) absolutně neplatná, a to jako celek. Současně nelze odhlédnu ani od skutečnosti, že původní věřitel jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založil svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jeho klienti jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a smlouvy se standartní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavíral.
13. Žalobkyně v řízení prokázala, že původní věřitel i přesto, že nebyla platně uzavřena úvěrová smlouva (viz výše), poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, na kterou žalovaný plnil pouze 2 000 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v řízení nezpochybnil.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné dle odst. 2 téhož ustanovení i obohacení získané bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že žalovaný získal částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, nebyl tu právní důvod k plnění a žalovaný tak musí obohacení vydat. Tím, že žalovaný uvedenou částku přijal a nevrátil v plné výši, obohatil se na úkor původního věřitele, který svou pohledávku postoupil žalobkyni. Soud tedy rozhodl tak, že žalovaný je povinen uvedenou částku 8 000 Kč žalobkyni zaplatit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
15. Pokud jde o úrok z prodlení z částky 8 000 Kč, vyšel soud z rozhodnutí NS 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí pod bodem 16. mimo jiné uvedl, že je třeba zajistit zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů.„ Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet (…). Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankci) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností (…). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru“. V daném případě vzhledem k nečinnosti žalovaného a vzhledem k tomu, že od poskytnutí částky 10 000 Kč již uběhla dlouhá doba a žalovaný na výzvy původního ani současného věřitele nereagoval, rozhodl soud o jeho povinnosti částku 8 000 Kč zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k tomu, že tímto byla teprve stanovena splatnost vydání bezdůvodného obohacení, úrok z prodlení žalobkyni zatím nenáleží.
16. Kromě částky 8 000 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, plynuly všechny další nároky uplatněné v žalobě ze smlouvy, kterou soud, jak uvedeno výše, posoudil jako neplatnou. S ohledem na tuto skutečnost byla žaloba ohledně těchto dalších nároků zamítnuta jako nedůvodná.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Každá ze stran měla ve věci úspěch jen částečný. Soud proto rozhodl, že náklady řízení nebudou přiznány žádné z nich.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, ve dvojím vyhotovení, nebo elektronicky prostřednictvím datové schránky soudu.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovení tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na provedení exekuce.