Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 127/2022-112
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 476,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 2 476,11 Kč, 10% úroku z prodlení z částky 1 751,11 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku 654,60 Kč a 10% úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 859,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 2 476,11 Kč, 10% úroku z prodlení z částky 1 751,11 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku 654,60 Kč a 10% úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 859,10 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou ve znění dalšího doplnění domáhala zaplacení 22 476,11 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (úroky z prodlení byly kapitalizovány v částce 654,60 Kč za dobu od datum do datum) s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba, IČO, sídlem adresa, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně se sjednanými úroky a poplatkem za pojištění ve výši 85 Kč, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 934,60 Kč. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně zesplatnila pohledávku ke dni datum (žalovaný neuhradil ničeho). Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 20 000 Kč, dlužné poplatky ve výši 725 Kč (částka tvořena poplatkem za vedení účtu, dlužnými úhradami za pojištění a náklady za upomínání). Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaný se z jednání neomluvil a soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “) v nepřítomnosti žalované a po provedeném dokazování vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:
4. Z listin y označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum, že právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázala vrátit částku v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 849,60 Kč a poplatku za pojištění ve výši 85 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 26 905,99 Kč, při úrokové sazbě 19,70 % p.a. a anonymizováno 28,44 %. Žalovaný je v listin ě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listin Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného.
5. Z listin y označené jako Žádost o úvěr ze dne datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny zejména tyto údaje: druh bydlení – pronajatý dům/byt; vzdělání – odborné/učňovské; rodinný stav – svobodný; pracovní poměr – na dobu neurčitou od datum; výpovědní lhůta či zkušební lhůta – NE; Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce – 15 000 Kč; celkový čistý měsíční příjem domácnosti – 23 000 Kč; Zaměstnavatel – právnická osoba, povolání – dělník/řemeslník; Výše úvěru – 20 000 Kč. Listin Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.
6. Z listin y označené jako Výpis z úvěrového účtu ze dne datum, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč.
7. Z listin y označené jako Výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne datum včetně podacího archu z téhož dne, že právní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení pohledávek z úvěrové smlouvy ve výši 23 180,03 Kč ve lhůtě 14 dnů od odeslání této výzvy.
8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne datum dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně mj. tak, že tato mu poskytne bezhotovostním převodem částku 20 000 Kč, když žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyni částku v celkové výši 26 905,99 Kč včetně úroků a poplatků za pojištění; žalovaný žalobkyni oproti obdržení finančních prostředků ve výši 20 000 Kč neuhradil ničeho; právní předchůdkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky vrátit.
10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
17. Soud uvádí, že uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. příjmení relevanci mají pak v projednávaném sporu citované ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
18. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. anonymizováno číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
19. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet prostřednictvím lustrace v bankovních registrech a také vycházela z údajů získaných od žalovaného zaznamenaných v žádosti o úvěr. Soud nicméně konstatuje, že z údajů poskytnutých ve smlouvě o úvěru se podává toliko prohlášení žalovaného deklarující jeho osobní, příjmové a výdajové poměry, avšak žalobkyně nepředložila soudu důkazy tato tvrzení prokazující (např. výplatní pásky či pracovní smlouvu žalovaného předložené právní předchůdkyni žalobkyně). Žalobkyně tak v řízení neprokázala své tvrzení uvedené v žalobě, že by právní předchůdkyně měla k dispozici doklady, kterými by taková prohlášení žalovaného i ověřovala. Po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. žalobkyně přitom žádné další důkazy nenavrhla. V důsledku toho dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § číslo odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 20 000 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 20 000 Kč neuhradil žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 20 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění a žalovaný se dostal do prodlení dne datum, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 30 776,31 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 26 904,10 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 3 872,21 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí – žalobkyně ani netvrdila, že by zastavení řízení zavinil žalovaný). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 87,4 % a neúspěch 12,6 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 74,8 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání soudu) dle § 11 odst. 1 písm. a) , písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za první tři úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) a za úkon účasti u jednání dle § 7 bod 5 . vyhlášky ve výši 2 020 Kč, což činí celkem 2 920 Kč. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů, přičemž za první tři úkony dle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a za úkon účasti u jednání dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč, což činí celkem 600 Kč. Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 3 520 Kč) odpovídá částce 739,20 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 900 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 5 159,20 Kč pak náleží žalobkyni 74,8 %, což představuje částka 3 859,10 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po datum, tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkony právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím § 79 a násl. o. s. ř. o. s. ř. , byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Jestliže pak advokát z důvodu podání žaloby neodpovídající požadavkům stanoveným v § 79 o. s. ř. o. s. ř. (ať už k výzvě soudu či z vlastní iniciativy) imperfektní žalobu doplnil, nelze takový úkon právní služby považovat za úkon právní služby, za který náleží odměna, neboť z hlediska ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. se nejedná o žalobkyní účelně vynaložený náklad řízení (takové náklady řízení by totiž žalobkyni nevznikly, byla-li by žaloba podána se všemi náležitostmi dle cit. § 79 a násl. o. s. ř. o. s. ř. ).
23. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.