Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 160/2023-58

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 77 583,39 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen uhradit 77 583,39 Kč s 15% úroky z prodlení ročně od 8. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen uhradit 77 583,39 Kč s 15% úroky z prodlení ročně od 8. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 77 583,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 7. 9. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné výši 77 583,39 Kč, tato částka se skládá z jistiny ve výši 59 928,63 Kč, náhrady vynaložených nákladů 1 562,50 Kč a úroků za období čerpání úvěru ve výši 16 092,26 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku právnímu předchůdci žalobce nejpozději do 7. 11. 2022. V průběhu právního vztahu žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 351 499 Kč, před postoupením pohledávky uhradil celkem 488 309,35 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Žalovaný, ačkoliv byl písemně upomínán, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že původní výši dluhu právnímu předchůdci žalobce uhradil několikanásobně, proto nárok žalobce neuznal.

3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

4. Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba předložila žalovanému standartní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterých byly uvedeny všechny podstatné informace týkající se spotřebitelského úvěru, žalovaný předložil kopii svého OP a následně dne 7. 9. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč, který se zavázal splácet pravidelnými splátkami v souladu se smlouvou. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,5 % měsíčně, RPSN činilo 262,91 %. Žalovaný byl oprávněn čerpat peníze z úvěru po celou dobu trvání této smlouvy na základě žádosti o čerpání. Dle jednotlivých potvrzeních o provedené platbě žalovaný čerpal v průběhu smluvního vztahu celkem 351 499 Kč, dle výpisu z úvěrového účtu činila dlužná částka k datu 5. 11. 2022 celkem 77 583,39 Kč a žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 483 199,54 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 22. 12. 2022. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

5. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

11. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě ( , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru).

12. Žalobce se v žalobě i jejím doplnění omezil na zcela nekonkrétní tvrzení, že schopnost žalovaného úvěr splácet ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Dále uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

13. Tato tvrzení jsou zcela nekonkrétní, protože žalobce neuvedl, z jakých konkrétních listin (důkazů) vycházel, jaká konkrétní zjištění stran úvěruschopnosti žalovaného z nich učinil, nadto je soudu ani nepředložil. K jednání nařízenému na 15. 11. 2023 se s omluvou nedostavil, nemohl být proto soudem poučen, že je povinen svá tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle doplnit a dle je prokázat.

14. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neprokázal, že by řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru, protože není zřejmé, jakým způsobem ověřil jeho příjmy a výdaje a na základě kterých zjištění věrohodně učinil závěr o tom, že bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 7. 9. 2018 je proto neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno potvrzeními o provedené platbě a výpisem z úvěrového účtu, že žalovaný čerpal v průběhu smluvního vztahu celkem 351 499 Kč a právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem 483 199,54 Kč. Žalobci proto nevznikl dle a násl. ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože v řízení bylo prokázáno, že to, co žalovanému právní předchůdce žalobce poskytl, žalovaný vrátil. Pohledávka byla v mezidobí dle ustanovení postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (I. výrok). Pro neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 9. 2018 nemá žalobce právo ani na sjednané úroky ani poplatky.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za jednu paušální náhradu hotových výdajů dle za písemné podání ve věci samé – vyjádření k žalobě (II. výrok).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).