Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 181/2023-119

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 47 995,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 995,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 930,83 Kč a dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 47 995,50 Kč za dobu od 25. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 40 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 848 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 995,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 930,83 Kč a dále úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 47 995,50 Kč za dobu od 25. 11. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 40 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 848 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 995,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o dluh žalovaného ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu (dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 6. 12. 2020. Pohledávka představuje jistinu ve výši 47 995,50 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 2 312,32 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 2. 8. 2021 do 30. 8. 2021 a ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 31. 8. 2021 do zaplacení. Z žalované jistiny žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení od 12. 8. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 6. 12. 2020 uzavřena rámcová smlouva číslo na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Nedílnou součástí rámcové smlouvy se staly podmínky pro používání kontokorentu, obchodní podmínky a ceník (rámcová smlouva číslo). Žalovaný dále dne 6. 12. 2020 uzavřel s žalobkyní dodatek číslo k rámcové smlouvě, v rámci které požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč (dodatek číslo ze dne 6. 12. 2020).

4. Žalovaný v období od 7. 12. 2020 do 2. 8. 2021 načerpal úvěr v celkové výši 47 995,50 Kč (přehled čerpání a splácení kontokorentu).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který klient udělil v rámcové smlouvě). Žalobkyně však ke svým tvrzením nepředložila žádné důkazy.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Žalobkyně se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vyjádřila pouze v obecné rovině, soudu neposkytla tvrzení, jakým konkrétním způsobem ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a na základě jakých skutečností dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Možnosti být soudem podle a 3 , , vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se pak žalobkyně svou omluvenou neúčastí u jednání vzdala.

11. Soud tak nemá prokázané, zda a případně na základě jakých dokumentů si žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřil, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.

12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

13. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úrok sjednaný ve smlouvě.

14. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v celkové výši 47 995,50 Kč, pročež soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni neuhradil ničeho, a proto soud žalovaného k úhradě částky 47 995,50 Kč zavázal svým rozhodnutím.

15. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 47 995,50 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s  uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 47 995,50 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 47 995,50 Kč a částky odpovídající celému předmětu řízení 68 926,33 Kč (jistina ve výši 47 995,50 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 20 930,83 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 70 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 40 % (70 % - 30 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 120 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 1 920 Kč a paušální náhrady za 2 úkony à 100 Kč dle (výzva k plnění, písemné podání žaloby). Náklady řízení ve výši 848 Kč (40 % z 2 120 Kč) je žalovaný povinen žalobkyni nahradit.

19. Stanovené platební povinnosti soud podle uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.