Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 296/2023-52
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10 633,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 6 795,62 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 258,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 795,62 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 795,62 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky ve výši 2 837,61 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 6 795,62 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 258,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 795,62 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 795,62 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky ve výši 2 837,61 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 7 795,62 s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 258,52 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 795,62 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 837,61 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřely žalovaná a společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná měla tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutím úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, v celkové výši 12 888 Kč, v měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Na základě údajů získaných od žalované, které ověřovala z pracovní smlouvy, písemného pokynu a výplatní pásky, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že pro úhradu závazků žalované zbývá každý měsíc částka 9 696 Kč, tedy částka pro úhradu splátek ve výši 1 992 Kč dostačující. Žalovaná smluvené splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila pouze 14 000 Kč. Žalobkyně se proto v řízení domáhá úhrady jistiny úvěru ve výši 7 795,62 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 393,40 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 660,24 Kč, dlužných nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 694,16 Kč, dlužného inkasního poplatku ve výši 1 344,58 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od datum do datum kapitalizovaného částkou 1 166,14 Kč, úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním ve výši 217 Kč za jednu osobní návštěvu a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od datum do datum ve výši 2 837,61 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť oba byli předvolání způsobem souladným s § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila a ani nepožádala o odročení jednání.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění odpovídající i závěru o skutkovém stavu: Žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně dne datum o poskytnutí částky 15 000 Kč, kterou by splácela po 1 992 Kč měsíčně. V této žádosti uvedla, že je zaměstnána na dobu určitou do datum. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 24 385 Kč, výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 6 750 Kč, srážky ze mzdy ve výši 1 947 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 992 Kč. Dále žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je vdaná, bezdětná, má účet. U právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaná již jeden dluh, a to ve výši 17 888 Kč, přičemž shodnou částku jí zbývalo doplatit (zjištěno ze žádosti o úvěr z datum, č. l. 10). Žalobkyně měla k dispozici též pracovní smlouvu, písemný pokyn a výplatní pásku. Žalovaná podle pracovní smlouvy byla zaměstnána u společnosti právnická osoba na dobu určitou, a to na dobu dočasného přidělení ke právnická osoba a.s. (zjištěno z pracovní smlouvy z datum, č. l. 45), přičemž toto přidělení bylo nejvýše na dobu 12 měsíců (zjištěno z písemného pokynu č. l. 46). Žalovaná za měsíc květen 2020 dosáhla čistého příjmu ve výši 10 028 Kč, exekuční srážky ve výši 1 947 Kč (zjištěno z výplatní pásky č. l. 47), za měsíc červenec 2020 dosáhla žalovaná čistého příjmu 15 765 Kč (zjištěno z výplatní pásky č. l. 47 p. v.), za měsíc srpen 2020 dosáhla žalovaná čistého příjmu 33 404 Kč (zjištěno z výplatní pásky č. l. 48), za měsíc září 2020 dosáhla žalovaná čistého příjmu 23 987 Kč (zjištěno z výplatní pásky č. l. 48 p. v.). Dne datum podepsaly žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu, při sjednání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 992 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo č. l. 12, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 11). Pohledávka je předmětem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní (zjištěno z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně dodatku číslo k rámcové smlouvě ze dne datum a příloh, č. l. 13 - 22, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z datum včetně přílohy číslo ke smlouvě o postoupení pohledávek č. l. 24 - 26, potvrzení o provedení transakce č. l. 28 a z výpisu z OR na č. l. 9 spisu), což bylo žalobkyní žalované oznámeno dopisem ze dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek č. l. 27) a právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky č. l. 29, podacího archu č. l. 32). Dne datum se terénní pracovník žalobkyně dostavil k žalované za účelem vymožení dluhu (zjištěno z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky č. l. 31). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, a to do datum (zjištěno z předžalobní upomínky č. l. 30). Dopis byl odeslán dne datum (zjištěno z podacího archu č. l. 33) a doručován dne datum (zjištěno z trackingu zásilky, dostupné online na webová adresa
%0A).
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně je tak v řízení aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Právní předchůdkyně žalobkyně správně ověřila výši příjmů žalované z pracovní smlouvy a z výplatní pásky. Pokud jde o výdaje žalované, tyto nijak neověřovala. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla bankovní účet (či alespoň tuto skutečnost uvedla v žádosti o úvěr), právní předchůdkyně žalobkyně měla přinejmenším žalovanou vyzvat k předložení výpisu z účtu za relevantní období. Právní předchůdkyně žalobkyně měla majetkové poměry žalované zkoumat o to více, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou, přičemž její pracovní poměr trval nejvýše další tři měsíce. Mohl však skončit dříve, neboť byl sjednán pouze na dobu přidělení ke právnická osoba, které mělo trvat nejvýše 12 měsíců a mohlo být tedy ukončeno i dříve. Příjem žalované se v jednotlivých měsících podstatně lišil. Žalovaná dále měla již v tu dobu nejméně závazek u právní předchůdkyně žalobkyně. Ta tak měla před poskytnutím spotřebitelského úvěru zohlednit, zda je žalovaná vzhledem ke své situaci (zaměstnání s nejistou dobou jeho skončení a nejistými příjmy, s dřívějším zcela neuhrazeným závazkem) bude schopna svůj závazek plnit, s přihlédnutím k tomu, že žalovaná měla poskytnutou částku splácet po dobu 12 měsíců.
15. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 14 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (15 000 Kč – 14 000 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná byla povinna dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému dne datum (zásilka byla doručována, čímž se dostala do dispozice žalovaného, který se mohl s jejím obsahem seznámit) k úhradě dluhu. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalované uhrazen do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 11,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalované (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.