Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 188/2023-33
Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 35 138 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci
- částku 2 500 Kč,
- úroky ve výši 27, 57 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení,
- úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení,
- úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od datum do datum,
- částku 2 028 Kč,
- částku 300 Kč,
- částku 1 497 Kč,
- částku 1 313 Kč,
se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 500 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 051 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci - částku 2 500 Kč, - úroky ve výši 27, 57 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, - úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, - úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 500 Kč od [datum] do [datum], - částku 2 028 Kč, - částku 300 Kč, - částku 1 497 Kč, - částku 1 313 Kč, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 500 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 051 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne datum ve znění doplnění z datum domáhá po žalovaném zaplacení 35 138 Kč se smluvními úroky ve výši 27,57 % z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 15 % z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě žalobce žalovanému dne datum poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (z toho 27 500 Kč na účet zákazníka a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele), které se žalovaný zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč. Žalovaný však úvěr přes zaslané upomínky řádně nesplácel, žalobce jej proto zesplatnil ke dni datum, žalovaný však celkovou dlužnou částku plynoucí z dané smlouvy nezaplatil ani přes upomínky. Žalobce proto po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, dále zaplacení úroků z úvěru z dlužné jistiny ve výši odpovídají roční zápůjční úrokové sazbě, tj. ve výši 27,57 % ročně, dále zaplacení úroků kapitalizovaných ke dni zesplatnění úvěru, tj. zaplacení částky ve výši 2 028 Kč, dále zaplacení částky 300 Kč za odeslanou upomínku, dále zaplacení částky 1 497 Kč jako smluvní pokuty dle čl. IV. bod 2. písm. c) dané smlouvy za prodlení žalovaného se 3 splátkami úvěru, dále zaplacení částky 1 313 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) dané smlouvy (tj. smluvní pokuty počítané z částky 32 028 Kč od datum do datum) a konečně zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru od datum do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané smlouvy žalobce uvedl, že si ověřil (telefonicky a výplatními páskami) příjmy žalovaného, lustroval jej v dostupných databázích (exekucí, insolvenčním rejstříku), prověřil jeho výdaje (dle potvrzení o úhradě bydlení anonymizována dvě slova a dle normativních nákladů na bydlení a jednotlivce), pročež dospěl k závěru, že měsíční volné prostředky žalovaného byly zcela dostatečné k hrazení sjednaných splátek daného úvěru.
2. Žalovaný k věci samé uvedl, že dne datum distančním způsobem uzavřel danou smlouvu o spotřebitelském úvěru, v dané době však řešil svou komplikovanou finanční situaci, v důsledku které uzavřel několik úvěrových smluv u nebankovních institucí, při jejichž uzavírání byl sice přesvědčen, že své závazky bude schopen platit ze svých budoucích příjmů, avšak následně se uzavřením daných smluv dostal do dluhové pasti. Ohledně předmětné úvěrové smlouvy uvedl, že obsahuje ustanovení a smluvní podmínky, které způsobují její absolutní neplatnost, zejména nemravně vysoké RPSN. Stejně tak před uzavřením této smlouvy nebyla dostatečně zkoumána jeho úvěruschopnost, když v době uzavření smlouvy měl již další závazky ve výši cca 450 000 Kč. Žalovaný ze svého příjmu ze zaměstnání a z invalidního důchodu hradí 18 závazků z úvěrových smluv, svou finanční situace se snaží řešit i za pomoci právnická osoba v tísni, která mu pomohla sepsat vyjádření ve věci.
3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, kteří se z nařízeného jednání písemně omluvili a výslovně nepožádali o jeho odročení. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
4. Žalobce dne datum s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též jen„ Smlouva“), dle níž se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit v 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč včetně roční úrokové sazby ve výši 27,57 % (viz Žádost/ Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo sdělení o schválení úvěru).
5. Z Potvrzení o provedení transakcí z účtu žalobce plyne, že dne datum byla zaslána částka 27 500 Kč na sdělený účet žalovaného dle Smlouvy a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele Smlouvy K.Bernátka.
6. Ze zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy plyne, že žalovaný uvedl, že má příjmy 35 438 Kč a výdaje 4 030 Kč na bydlení a 2 200 Kč na úvěry (viz Karta – posouzení úvěruschopnosti zákazníka, stvrzenka o zaplacení částky 4 030 Kč anonymizována dvě slova obec), resp. Čestným prohlášením z datum a Smlouvou uvedl, že má příjmy 28 500 Kč a výdaje 9 000 Kč. Z výplatních pásek žalovaného za listopad a anonymizováno rok plyne, že měl čistý příjem 38 691 Kč, z toho mimořádná odměna 11 000 Kč, resp. 32 185 Kč, z toho mimořádná odměna 8 000 Kč. Žalovaný byl s negativním výsledkem lustrován v insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí (viz přehledy lustrací žalovaného). Žalovaný příjmení prohlášením z datum prohlásil, že není v exekučním řízení a (hrozícím) úpadku. Pro jednu osobu v obec od datum byly Normativní náklady na bydlení 16 729 Kč a životní minimum 4 860 Kč (viz přehledy žalobce o Normativních nákladech na bydlení a životním minimu).
7. Z Přehledu plateb – Bonity smlouvy číslo plyne, že žalovaný na danou smlouvu nezaplatil žádnou splátku.
8. Žalovaný byl žalobcem vyzýván k hrazení splátek dle Smlouvy (viz čestné prohlášení zaměstnance žalobce o odesílání upomínek z datum). Žalobce Smlouvu zesplatnil z důvodu nehrazení splátek a žalovaného vyzval k zaplacení částky 33 825 Kč dopisem z datum podaným téhož dne k poštovní přepravě (viz Zesplatnění a výzva k úhradě z datum včetně poštovního podacího lístku).
9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrhovány. Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.
10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
12. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli ve smyslu § 2395 o.z. a násl. dne datum Smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky - úvěr v celkové výši 30 000 Kč, z toho 27 500 Kč na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele, tj. 3. osoby odlišné od žalovaného, a žalovaný se takto poskytnutý úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve stanovené výši a splatnosti. Z potvrzení o provedení transakce z účtu žalobce plyne, že částka 27 500 Kč byla dle Smlouvy dne datum zaslána na účet žalovaného a částka 2 500 Kč na účet třetí osoby odlišné od žalovnaného.
15. Soud se v daném případě s ohledem na námitky žalovaného dále zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem ve smyslu ust. § 86 zákona zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.
16. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se žalobce spokojil v zásadě s tím, že příjmy žalobce činily dle výplatních pásek z anonymizována dvě slova rok pouze za tyto dva měsíce částku 32 185 Kč, resp. částku 38 691 Kč, z čehož vždy však cca celou čtvrtinu činila mimořádná odměna, základní mzda žalovaného tak činila průměrně cca 30 000 Kč měsíčně, resp. žalovaným tvrzené příjmy jeho domácnosti dle Smlouvy o úvěru činily 28 500 Kč. Výdaje žalovaný dle Smlouvy specifikoval ve výši 9 000 Kč měsíčně, resp. zároveň uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 4 030 Kč a výdaje za„ úvěry“ ve výši 2 200 Kč, avšak skutečně doložen byl pouze jednorázový výdaj za ubytování v anonymizována dvě slova z anonymizováno rok ve výši 4 030 Kč. Jakékoli další výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ani řádně specifikovány a zejména ani jakkoli skutečně doloženy. Soud tak uzavřel, že žalobce sice dostatečně zkoumal aktuální (měsíční) příjmy žalovaného (které byly doloženy), ale zcela nedostatečným způsobem zkoumal skutečné (měsíční) výdaje žalovaného, když jeho skutečné měsíční výdaje (kromě jediného zjevně jednorázového výdaje na bydlení v azylovém domě za nespecifikované období) zůstaly zcela neosvědčeny. Žalobce ani netvrdil, že by např. jakýmkoli způsobem skutečně zkoumal výši splátek již existujících úvěrů žalovaného a jeho splátkovou kázeň, když nebyly zejména např. předloženy výpisy z účtu žalovaného, které by dokládaly jeho pravidelné měsíční výdaje za období předcházející poskytnutí úvěru, či doklady prokazující splácení jeho tvrzených dalších úvěru, nebyla doložena ani např. žádná smlouva (o nájmu, o ubytování) prokazující skutečné výdaje žalovaného na zajištění (jakéhokoli dlouhodobějšího) ubytování, když je zřejmé, že tyto výdaje musel žalovaný vynakládat každý měsíc. Z žalobcem ve Smlouvě uváděnými a statistickými daty dokládanými normativními náklady na bydlení a výší životního minima jednotlivce pak dle soudu nelze žádným způsobem vycházet při posouzení reálně existujících (měsíčních) výdajů žalovaného.
17. Soud proto uzavřel, že žalobce dostatečným způsobem nezkoumal skutečné výdaje žalovaného před uzavřením Smlouvy, proto nemohl posoudit řádně jeho úvěruschopnost, když nemohl nijak posoudit jeho skutečné příjmy a skutečné výdaje, a tedy neměl dostatek informací k tomu, aby dospěl k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.
18. Žalobce tak postupoval v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, pročež je Smlouva neplatná dle § 87 zákona. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení za žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru, tj. nárok na vrácení částky 27 500 Kč, když z bilance Smlouvy plyne, že žalovaný na tuto částku ničeho nevrátil.
19. Ostatní žalované nároky má soud za nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobcem požadovány.
20. Soud proto jako dále důvodný (z důvodu prodlení žalovaného) přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 27 500 Kč, a to ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb., avšak až ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalovanému, když žaloba mu byla doručena dne datum, neboť ve věci nebylo tvrzeno a zejména nebylo prokázáno dřívější faktické doručení výzvy k zaplacení žalované částky žalovanému, když žalobce pouze odeslal předžalobní upomínku k zaplacení částky 33 825 Kč, avšak ani netvrdil, ani neprokázal, kdy se tato výzva dostala do sféry dispozice žalovaného.
21. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání soudu sám zbavil možnosti, aby byl soudem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. poučen o nutnosti doplnit skutková tvrzení a zejména důkazy k jejich prokázání ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a ohledně okamžiku doručení výzvy k plnění žalovanému.
22. Soud proto žalobě vyhověl dle § 87 věta druhá zákona pouze co do žalovanému skutečně poskytnuté jistiny ve výši 27 500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky od datum do zaplacení (výrok II.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok I.).
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný z cca 2/3 a žalovaný z cca 1/3, žalobce má proto právo na náhradu 1/3 účelně vynaložených nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši
1 406 Kč, z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření ze dne datum) po 2 540 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř., z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 4 úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 2 385,60 Kč, tj. celkem 615 151,60 Kč, z čehož 1/3 činí částku 5 051 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
24. Jako přiměřenou lhůtu k plnění s ohledem na výši žalované částky s ohledem na tvrzenou situaci žalovaného soud shledal ve smyslu ust. § 160 o.s.ř. lhůtu 3 měsíců od právní moci rozsudku, když s ohledem na charakter žalobce na něj takto prodloužená lhůta plnění nemůže zásadním způsobem negativně dopadnout.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domoci jejího splnění prostřednictvím návrhu na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrhem na nařízení soudní exekuce podle zák. č. 120/2001 Sb., jímž se vydává exekuční řád.