Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 244/2023-35
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 10 230,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 772 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení ve výši ročně 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 2 103,57 Kč, co do zákonného úroku z prodlení částky 7 875,57 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do 28. 2. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 2 103,57 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 758,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 456,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do částky 2 354,80 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 772 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 28. 2. 2023 do zaplacení ve výši ročně 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 2 103,57 Kč, co do zákonného úroku z prodlení částky 7 875,57 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do 28. 2. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 2 103,57 Kč za dobu od 1. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 758,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 456,15 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do částky 2 354,80 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované, aby jí zaplatila částku 7 875,57 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 758,05 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 7 456,15 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 354,84 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 22. 1 2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, smlouvu o úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta jistina úvěru 10 000 Kč, kterou se spolu s příslušenstvím zavázala vrátit do 22. 3. 2022. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Žalovaná uhradila celkem 4 228 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s dodatkem číslo k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 3. 6. 2022 a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 6. 2023 soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu, v níž se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá
a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovanou, která je uplatněna žalobou, neboť byla uvedena v příloze č. 1, seznamu postupovaných pohledávek. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 2. 2023 bylo zjištěno, že úplata za postoupení pohledávek byla uhrazena. právnická osoba oznámila žalované dopisem ze dne 9. 2. 2023, který byl odeslán dne 10. 2. 2023, postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího archu. Žalovaná byla v tomto oznámení rovněž vyzvána k uhrazení dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 22. 1. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společnost právnická osoba) a žalovanou. Ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 10 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 18 592 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 963 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1 800 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru. Ke smlouvě se listina – formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dle kterého žalovaná vystupuje v pozici spotřebitele.
6. Před uzavřením smlouvy o úvěru číslo měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři„ Žádost o úvěr“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 20. 1. 2021. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené, příjem žalované byl ověřen z výpisu z bankovního účtu a z rozhodnutí o mateřské dovolené. Výše příjmu činní 10 000 Kč a spočívá v rodičovském příspěvku, na bydlení a energie žalovaná vynaloží měsíčně 1 000 Kč, další výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činní 6 320 Kč, na srážky ze mzdy nebo výživné 1 000 Kč, dále jsou výdaje strukturovány jako výdaje domácnosti, kdy celkové výdaje domácnosti činní 17 145 Kč, z toho výdaje na bydlení a energie 4 000 Kč a výdaje na srážky ze mzdy, výživné 3 725 Kč. V žádosti jsou uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 30 735 Kč, které měly být ověřeny z pracovní smlouvy výplatních pásek a z výpisu z bankovního účtu, zaměstnání bylo ověřeno dle výplatních pásek a pracovní smlouvy. Dále je jako druh bydlení uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů. Žalobkyně dále k prokázání, že byla ověřována úvěruschopnost žalované předložila dále uvedené listinné důkazy. Z oznámení přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 8. 3. 2019 soud zjistil, že žalované byla přiznána tato dávka ve výši 7 600 Kč pro dítě narozené dne 22. 2. 2022. Z fotografie displeje mobilního telefonu (zobrazeny údaje z internetového bankovnictví) soud došel k závěru, že žalované je poukazován předmětný příspěvek ve výši 10 000 Kč (za měsíc říjen 2020, za měsíc listopad 2020 a za měsíc prosinec 2020). Z fotografie smlouvy soud zjistil, že zaměstnanec s příjmením příjmení je u zaměstnavatele ŽDB Drátovna zaměstnán od 1. 11. 2017, a od 1. 1. 2021 na dobu neurčitou, z fotografie displeje mobilního telefonu (zobrazeny údaje z internetového bankovnictví) má soud za prokázáno, že příjem od tohoto zaměstnavatele činní 28 913,69 kč, avšak nelze určit v jakém měsíci. Ve všech případech fotografie displeje mobilního telefonu jde o stejný mobilní telefon, což je snadno rozpoznatelné vzhledem k tomu, že displej je poškozen, a jedná se informace k jednomu účtu (shodné číslo účtu). Z výzvy JUDr. jméno příjmení, soudního exekutora, ve spojení s fotografií displeje mobilního telefonu s odchozí platbou ve výši 1 000 Kč, soud došel k závěru, že byl touto částkou splácen dluh žalované, pro který bylo vedeno exekuční řízení. Z výpisu z účtu soud zjistil, že v měsíci říjnu činila výše mzdy od zaměstnavatele ŽDB Drátovna 23 707,50 Kč, přičemž účet je vedený na jméno příjmení (ve zbytku je označené majitele účtu začerněno). Z písemného souhlasu manžela žalované s předáním osobních údajů soud vzal za prokázané, že manžel žalované o jednání o uzavření smlouvy věděl.
7. Žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 24. 5. 2023, který byl žalované odeslán dne 29. 5. 2023, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího archu.
8. Žalobkyně dále předložila k důkazu dopis ze dne 26. 2. 2023, který vyzývá žalovanou k uhrazení dluhu a současně v něm upozorňuje na výši nákladů, které mohou vzniknout vymáháním pohledávky (48 Kč za odchozí dopis, 74 Kč za doporučený odchozí dopis, 72 Kč za odchozí telefonický hovor, 217 Kč za osobní návštěvu), avšak nepředložila důkaz, který by dokládal odeslání této výzvy, a dále předložila žalobkyně výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, ve kterém je uvedeno, že pověřený terénní pracovník cestoval na kontaktní adresu dlužníka (žalované) dne 30. 3. 2023.
9. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená (§ 1880 o. z.). Žalobkyně nároky uplatněné žalobou dovozovala ze smlouvy o úvěru číslo na tuto v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), neboť smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ, který stanoví, že spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli a žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné s plátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované, v rozsahu nutném k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a k tomu, že ověřila příjmy a výdaje žalované doložila výše uvedené důkazy, přičemž těmito neprokázala, že ověřila výdaje žalované, a to zejména další splátkové zatížení žalované. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně z předložených podkladů měla vědomost o tom, že proti žalované je vedeno exekuční řízení, tedy, že je již v situaci, kdy není schopna hradit svůj splatný závazek, měla dbát zvýšené opatrnosti a ověřit si v příslušných všeobecně známých registrech spotřebitelských úvěrů, zda žalovaná nesplácí ještě nějaké další spotřebitelské úvěry, nebo alespoň prověřit žalovanou v centrální evidenci exekucí. Tento požadavek soud považuje za přiměřený, spadající do rozsahu odborné péče, zejména pokud je dle smlouvy žalované účtován poplatek za vyhodnocení toho, zda jí úvěr bude poskytnut.
14. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
15. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že původní věřitelka jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
16. Je-li smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalované poskytla 10 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což dle tvrzení žalobkyně, které žalovaná nerozporovala, bylo 4 228 Kč. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla písemně vyzvána k uhrazení dluhu do deseti dnů od doručení dopisu ze dne 9. 2. 2023, který jí byl odeslán dne 10. 2. 2023 a žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázal skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Při aplikaci domněnky dojití obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že od dne 28. 2. 2023 je žalovaná v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu předchozí byly úroky z prodlení zamítnuty. Rovněž byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (úrok, poplatky, smluvní pokuta). Soud rovněž zamítl žalobu co do nároku na úhradu nákladů vymáhání pohledávky, kromě toho, že žalobkyně nijak neodůvodňuje a nedokládá jednostranně stanovenou výši nákladů, žalobkyně nijak neprokázala, že tvrzené úkony mimosoudního vymáhání byly z její strany učiněny.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.