Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 4/2023-71
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
spisová značka žalobkyně bankovní účet
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 47 026,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 490 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 490 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá, aby žalovaná zaplatila částku 37 536,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 984,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 880,96 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 20 231,52 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 231,52 Kč od datum do datum a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 10 741,52 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 027,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 085,46 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 835,52 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 835,52 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 490 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 490 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá, aby žalovaná zaplatila částku 37 536,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 984,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 880,96 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 20 231,52 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 231,52 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné částky 10 741,52 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 027,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 085,46 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 835,52 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 835,52 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila celkem 47 026,50 Kč, kdy uplatnila nárok 1) 32 967,50 Kč s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o zápůjčce dne datum (dále jen " Smlouva 1"), na jejím základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli s částkou ve výši 21 775 Kč (6 617 Kč úrok, odměna za zpracování 9 210 Kč a poplatek za vedení účtu a komfort splácení 5 948 Kč), formou 18 měsíčních splátek po 2 710 Kč. Žalovaná uhradila pouze 15 310 Kč, po započtení plateb je výše jistiny 20 231,52 Kč a poplatek 12 735,98 Kč. Dále se domáhá kapitalizovaných úroků ve výši 11 880,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 984,82 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Nárok 2) 14 059 Kč uplatnila s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, smlouvu o zápůjčce dne datum (dále jen " Smlouva 2"), na jejím základě poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli s částkou ve výši 16 259 Kč (4 901 Kč úrok, odměna za zpracování 6 952 Kč a poplatek za vedení účtu a komfort splácení 4 406 Kč), formou 18 měsíčních splátek po 2 015 Kč. Žalovaná celkem uhradila 22 200 Kč, po započtení plateb je výše jistiny 8 835,52 Kč a poplatek 5 223,48 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum byly obě pohledávky postoupeny žalobkyni s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).
3. Žalovaná má jako státní občan Slovenské republiky, bydliště na Slovensku. Podle čl. 7 Nařízení Evropského parlamentu a ustanovení právního předpisu EU o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. Vzhledem k tomu, že plnění ze smlouvy bylo poskytnuto na území České republiky je dána pravomoc soudu České republiky.
4. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností právnická osoba, jejím přípisem ze dne datum, odeslaným poštou dne datum.
5. Z listiny nadepsané jako„ smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo“ datované dne datum (smlouva 2) soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka společnost právnická osoba dne datum žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem za zápůjčku ve výši 16 259 Kč (součet úroku 4 901 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6 952 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4 406 Kč), celkem 36 259 Kč původní věřitelce v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, poslední splátka činí 2 004 Kč, zápůjční úroková sazba činí 29 % p. a., RPSN činila 129,90 %.
6. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, jako zaměstnavatel uveden označení zaměstnavatele název and právnická osoba obec část obce, její příjem uveden 12 515 Kč měsíčně, jako ostatní příjem žadatele uvedeno 0 Kč, další příjmy domácnosti uvedeno 17 600 Kč, celkem příjmy 30 115 Kč, bez další specifikace. Počet osob v domácnosti nebyl uveden. Ověřeny byly pracovní smlouva, ke smlouvě je uvedeno datum a datum a 3 výplatní pásky, jiné listiny nebyly ověřeny. Jako druh bydlení uvedla spolubydlící, jako výdaje byla uvedena částka 4 000 Kč jako odhadované měsíční výdaje žadatele. Zápůjčka u jiné společnosti uvedeno ne. Mezi výdaji: externí splátky uvedeno 0, interní splátky nebylo uvedeno, odhadované výdaje žadatele 4 000 Kč, použitelný příjem nebyl uveden. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Žalobkyně žádné listiny kterými poskytovatel úvěru údajně ověřil úvěruschopnost žalované k důkazu nepředložil.
7. Z listiny nadepsané jako„ smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo“ datované dne datum (smlouva 1)) soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka společnost právnická osoba dne datum žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 27 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s poplatkem za zápůjčku ve výši 21 775 Kč (součet úroku 6 617 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 9 210 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 948 Kč), celkem 48 775 Kč původní věřitelce v 18 měsíčních splátkách po 2 710 Kč, poslední splátka činí 2 705 Kč, zápůjční úroková sazba činí 29 % p. a., RPSN činila 128,59 %.
8. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, jako zaměstnavatel uveden označení zaměstnavatele název and právnická osoba obec část obce, její příjem uveden 14 703 Kč měsíčně, jako ostatní příjem žadatele uvedeno 0 Kč, další příjmy domácnosti uvedeno 16 200 Kč, celkem příjmy 30 903Kč, bez další specifikace. Počet osob v domácnosti nebyl uveden. Ověřeny byly pracovní smlouva, ke smlouvě je uvedeno datum a datum a 2 výplatní pásky číslo, jiné listiny nebyly ověřeny. Jako druh bydlení uvedla spolubydlící, jako výdaje byla uvedena částka 4 000 Kč jako odhadované měsíční výdaje žadatele. Zápůjčka u jiné společnosti uvedeno ne. Mezi výdaji: externí splátky uvedeno 0, interní splátky nebylo nic uvedeno, přestože již měla splácet 2 015 kč měsíčně, odhadované výdaje žadatele 3 000 Kč, použitelný příjem nebyl uveden. Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Žalobkyně žádné listiny kterými poskytovatel úvěru údajně ověřil úvěruschopnost žalované ani v tomto případě k důkazu nepředložila.
9. Podle přehledu plateb- tabulky umoření má soud za prokázáno, žalovaná na pohledávku ze smlouvy 1 zaplatila 9 splátek ve výši 15 310 Kč, poslední splátku uhradila dne datum, na smlouvu 2 zaplatila 13 splátek ve výši 22 200 Kč, poslední splátku uhradila dne datum.
10. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že její předchůdce ověřil úvěruschopnost posuzované, která byla dotazována na své poměry, a informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedené v části ověřené dokumenty. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, že poskytla pravdivé informace, je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly jí poskytnuty předsmluvní informace. Tuto skutečnost žalovaná potvrdila a předchůdce žalobkyně vycházel z presumpce poctivosti jednání a pravdivosti údajů uvedených v zákaznické kartě. Tímto posoudil úvěruschopnost.
11. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní skutečnosti.
12. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smluv o zápůjčce peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž dosud uhradila částku 1 600 Kč. Žalobkyně řádně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum. Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením každé smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelské úvěry splácet.
13. Žalované jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění do datum (také jen ZosÚ).
14. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § číslo odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Soud se dále zabýval tím, zda původní věřitelka neposkytla žalované v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v rozporu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřiteli stále je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
23. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalované nejsou dány důvodné pochybnosti o její schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a požádala, aby v případě neúplnosti tvrzení či důkazů byla soudem vyzvána k jejich doplnění a aby jednání bylo za tímto účelem případně odročeno. Současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. K tomu soud sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález).
24. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí prvního úvěru měla příjem ze zaměstnání 12 515 Kč, u druhé žádosti pak příjem 14 703 Kč, další příjem domácnosti 17 600 Kč (resp 16 200Kč) měsíčně nebyl nijak specifikován a nebyl podle karty ani ničím ověřen. Odhadované měsíční výdaje žadatele 4 000 Kč měsíčně jsou zcela zjevně podhodnocené a neobjektivizované, náklady na bydlení nebyly v kartě zákazníka uvedeny ani zohledněny. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalované v registru příjmení ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI) tedy v databázi dlužníků. Uvedená tvrzení o poměrech žalované (s výjimkou dvou výplatních pásek) nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na nízký příjem žalované ze zaměstnání a naprostou absenci zkoumání její pravidelné výdajové stránky.
25. V dané věci soud uzavřel, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti podle ZosÚ řádně neprovedl. Posouzení poskytovatelem úvěru proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat takové příjmy a výdaje, které měly nasvědčovat tomu, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Spotřebitelský úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně předchůdce žalobkyně nesplnil, čemuž odpovídá i výsledek, kdy žalovaná úvěr řádně nesplácela.
26. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel (žalovaná) musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. V tomto směru soud rovněž odkazuje na jednoznačné závěry rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C - číslo. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky (viz také rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Rovněž podle Ústavního soudu je třeba posoudit úvěrovou smlouvu uzavřenou bez řádného zkoumání úvěruschopnosti jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dostupný na webová adresa).
27. Za tohoto stavu je žalovaná povinna dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem podle pravidel v ust. § 2991 odst. 1 o. z.. Jelikož žalobkyně poskytla žalované částku 47 000 Kč a žalovaná vrátila celkem částku 37 510 Kč, soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 490 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni vzniklo v souladu s ustanovením § 1958 odst. 1 a § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení v požadované výši 10 % ročně z částky 9 490 Kč, neboť žalovaná měla plnit na výzvu věřitele. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté jistiny dříve, nežli dopisem odeslaným dne datum. Za okamžik doručení této výzvy soud považoval třetí pracovní den po odeslání, tedy datum podle § 573 o.z. Desetidenní lhůta k úhradě dlužné částky uplynula dne datum, od následujícího dne, tj. od datum je tudíž žalovaná s vrácením poměrné části poskytnuté jistiny v prodlení. Navrhovaná výše úroku z prodlení 10 % je v souladu se zákonnou výší úroku z prodlení.
28. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění.
29. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).
30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.