Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 19/2023-83
Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Igorem Petreckým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 36 872 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 872 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 870 Kč od 25. 5. 2021 do 8. 6. 2023 a z částky 7 870 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a dále úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 ve výši 1 270,06 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 872 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 870 Kč od 25. 5. 2021 do 8. 6. 2023 a z částky 7 870 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a dále úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 ve výši 1 270,06 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaného domáhal zaplacení částky 36 872 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 24. 2. 2021 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne 24. 2. 2021 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 109,95 % ročně v 9 pravidelných měsíčních splátkách po 3 827 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2021.
2. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.5 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny.
3. S účinností ke dni 23. 5. 2021 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 25 065,17 Kč.
4. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč (bod 6.1 smlouvy) za každou splátku v prodlení, přičemž žalobkyně požaduje tuto smluvní poutu za splátky číslo tedy 998 Kč. Žalobkyně dále požaduje náklady vymáhání (bod 6.2 smlouvy) ve výši 400 Kč (200 Kč za každou z neuhrazených splátek číslo).
5. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 9 002 Kč (0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení; bod 6.5 smlouvy). Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; Žalovaný však ničeho neuhradil. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný ničeho neuhradil a byla mu zaslána předžalobní upomínka.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného.
7. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovanou, byl doložena kopií jejího občanského průkazu.
8. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouva o revolvingovému úvěru číslo“ ze dne 24. 2. 2021 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 2. 2021, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptoval dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 9 měsíčními splátkami ve výši 3 827 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci.
9. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 30 222 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 109,95 %, která byl dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.1 byl sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení delším 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů. Výše nákladů u každé splátky v prodlení činí 200 Kč. Podle článku 6.3 v případě prodlení delším než 65 dnů dojde k zesplatnění úvěru. Podle článku 6.4 se nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny úvěru. V článku 6.5 byl sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, prohlášení klientů. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že obsahuje parametry úvěru.
10. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru. Z dopisu ze dne 23. 5. 2021 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno okamžité zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k jeho úhradě.
11. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných dne 17. 3. 2021 a 17. 4. 2021. Z dokumentu hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy ve výši 18 900 Kč ze zaměstnání, dále uvedl výdaje ve výši 3 860 Kč (jako životní minimum) a 2 700 Kč na bydlení. příjmení zdroje tak činily 11 340 Kč.
12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a Žalovaný uzavřely na základě návrhu ze dne 24. 2. 2021 akceptovaného dopisem ze dne 25. 2. 2021 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázal poskytnout žalovaného úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 109,95 % ročně splatit 9 měsíčními splátkami ve výši 3 827 Kč, splatnými vždy do každého 17. dne v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činil 30 222 Kč.
13. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedl na bankovní účet označený ve smlouvě žalovanou částku 20 000 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měl činit dlužná částka 27 870 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, úroků ve výši 5 065,17 Kč, neuhrazených smluvních pokut ve výši 998 Kč, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč a úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 407 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřil žalobkyně příjmy žalovaného zejména potvrzením zaměstnavatele a výplatními páskami. Dále prověřil žalovaného v bankovních a nebankovních registrech.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2993 o.z. platí, že pokud plnil strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupoval v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco Žalovaný v této pozici nejednala. Žalobkyně ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. nenavrhl důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumal i výdajovou stránku žalovaného při prověřování bonity. Žalobkyně obsáhle argumentoval částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesl svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na její stranu s odůvodněním, že Žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měl přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalované, neboť nedisponoval ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalované, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotnou žalovanou byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (2 700 Kč), byť by šlo o vlastní formu bydlení.
17. Žalobkyně na ústním jednání poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, z něhož vyzdvihla závěr, že v případě nízkých půjček zpravidla postačí prověřit příjmovou stránku klienta. Soud nicméně neshledal tento závěr v nynější věci přiléhavým, když jistina úvěru byla vyšší než měsíční příjem žalovaného a nadto žalovaný ve své žádosti uvedl formu bydlení ve vlastním. S tím však očividně logicky kolidovala informace o trvalém bydlišti žalovaného dle jeho občanského průkazu, která je adresou úřadu. I přes tento varovný praporek však žalobkyně neučinila žádné kroky, které by k objasnění této inkonsistence mohly vést.
18. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu ZoSÚ, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytl žalovaného spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou.
19. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
20. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle § 588 o.z. a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele, jakož i nesrozumitelnost smluvních ujednání (viz určování úroku výkladem soudního znalce), je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů.
21. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno vyplacení úvěru žalovaného ve výši 20 000 Kč a současně nebylo žalovaným tvrzeno provedení jakýchkoli úhrad ve prospěch žalobkyně, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila bez právního důvodu. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu.
22. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku, a to od 9. 6. 2023 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
23. Soud dále žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 872 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 870 Kč od 25. 5. 2021 do 8. 6. 2023 a z částky 7 870 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení a dále úroku ve výši 109,95 % ročně z částky 20 000 Kč od 25. 5. 2021 do 15. 6. 2021 ve výši 1 270,06 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 5. 2021 dosáhne částky 36 266 Kč.
24. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 20 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 16 872 Kč s příslušenstvím. I s přihlédnutím k zamítanému příslušenství tedy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl výrazně úspěšnějším.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.