Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 454/2021-160

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci

pro 288 084,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 226 254,82 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 61 829,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 39 334,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 30 657,75 Kč, úrok ve výši 8,7% ročně z částky 288 084,32 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 288 084,32 Kč ve výši 10 % p. a. od 19. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 503,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

IV. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 6. 12. 2021 domáhala

po žalovaném zaplacení částky 288 084,32 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru

číslo ze dne 7. 12. 2018, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 056 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně byla tak nucena po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni 1. 4. 2020 zesplatnit. Výzvou

k úhradě vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho.

2. Jelikož se nepodařilo doručit žalovanému na jeho známou adresu v zahraničí, byla mu ustanovena opatrovnice, která se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznává, když má za to, že smlouva o úvěru nebyla platně sjednána a nedošlo k poskytnutí finančních prostředků žalovanému.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich jednotlivá skutková zjištění, a z těch pak učinil následující závěr o skutkovém stavu:

4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 12. 2018 Smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím ve splátkách po 4 056 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 8,70 % ročně. Prostředky byly vyplaceny žalovanému na účet vedený u žalobkyně

č. bankovní účet, ze kterého žalovaný předmětný úvěr dne 7. 12. 2018 čerpal /smlouva o úvěru číslo ze dne 7. 12. 2018, včetně sestavy č. l. 7, výpis z úvěrového účtu, ceník pro soukromou klientelu, všeobecné obchodní podmínky/. Žalovaný ve smlouvě sjednanou částku neuhradil řádně a včas, dnem 1. 4. 2020 se ocitl v prodlení, když byl v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný na úvěr celkově uhradil částku ve výši 73 745,42 Kč /sestava č. l. 7, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, výpisy z účtu/. Upomínkou před podáním žaloby ze dne 20. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, avšak bez úspěchu /předžalobní výzva adresovaná žalovanému ze dne

20. 10. 2021, včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2021 Ostatní důkazy byly prováděny k zjištění bydliště žalovaného.

5. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,

že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek

ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení , 2 , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen

na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení , 2 , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel

před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže

ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy.

10. Podle ust. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé

ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv

a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním

a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé

ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

17. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je

v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR

tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení

§ 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat

i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení

§ 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES

ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice

o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout,

a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne

5. 3. 2020 ve věci C číslo (rozsudek dostupný na webová adresa). Pokud pak jde

o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dostupný z webová adresa). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 spisová značka Evropské Unie ze dne datum rozhodnutí ve věci C číslo (rozhodnutí dostupné z webová adresa), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice

o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem,

avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno

i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně ani netvrdila, že by jakkoli prověřovala úvěruschopnost žalovaného, jakkoli byla ve smyslu ustanovení o této povinnosti poučena. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila,

ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. , 2 z. č. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení o. z. neplatná, a to pro rozpor

se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem

na výše uvedené nedůvodným.

20. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 226 254,82 Kč, když v řízení bylo prokázáno,

že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni peněžní prostředky ve výši 73 745,42 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další požadované plnění a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje

na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom,

že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle

§ 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud.

Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu,

aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle , rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 503,40 Kč, přičemž tato částka představuje rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 53,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,02 %.

Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 405 Kč a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby realizovaných ve věci (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, písemné podání ze dne 16. 6. 2022, 2 x účast u soudního jednání dne 14. 9. 2022 a dne 6. 12. 2022), celkem tedy náklady právního zastoupení činí 56 760 Kč, jakož i šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, dále 2 x cestovné z obec do obec a zpět v délce 2 x 156 km

při použití automobilu VW Passat, registrační značka, při kombinované spotřebě 4,2 l/ 100 km,

při použití pohonných hmot nafta v ceně dle vyhlášky, tedy cestovné ve výši 1 939,44 Kč,

dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle za 8 půlhodiny po 100 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 12 872,90 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku ve výši 8 503,40 Kč.

23. O lhůtě k plnění ve výroku I. i III. bylo rozhodnuto dle , věta první jako

o obecné třídenní. obec plnění nákladů řízení (výrok III.) je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 226 254,82 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 61 829,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 39 334,70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 30 657,75 Kč, úrok ve výši 8,7% ročně z částky 288 084,32 Kč od 19. 10. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 288 084,32 Kč ve výši 10 % p. a. od 19. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 8 503,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. IV. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením. 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 6. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 288 084,32 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 12. 2018, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 056 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně byla tak nucena po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni 1. 4. 2020 zesplatnit. Výzvou k úhradě vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Jelikož se nepodařilo doručit žalovanému na jeho známou adresu v zahraničí, byla mu ustanovena opatrovnice, která se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznává, když má za to, že smlouva o úvěru nebyla platně sjednána a nedošlo k poskytnutí finančních prostředků žalovanému. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich jednotlivá skutková zjištění, a z těch pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 12. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím ve splátkách po 4 056 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 8,70 % ročně. Prostředky byly vyplaceny žalovanému na účet vedený u žalobkyně č. [bankovní účet], ze kterého žalovaný předmětný úvěr dne 7. 12. 2018 čerpal /smlouva o úvěru [číslo] ze dne 7. 12. 2018, včetně sestavy č. l. 7, výpis z úvěrového účtu, ceník pro soukromou klientelu, všeobecné obchodní podmínky/. Žalovaný ve smlouvě sjednanou částku neuhradil řádně a včas, dnem 1. 4. 2020 se ocitl v prodlení, když byl v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný na úvěr celkově uhradil částku ve výši 73 745,42 Kč /sestava č. l. 7, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, výpisy z účtu/. Upomínkou před podáním žaloby ze dne 20. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, avšak bez úspěchu /předžalobní výzva adresovaná žalovanému ze dne 20. 10. 2021, včetně podacího archu ze dne 20. 10. 2021 Ostatní důkazy byly prováděny k zjištění bydliště žalovaného. 5. Podle ustanovení , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ustanovení , 2 , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ustanovení , 2 , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle ust. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ust. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. 12. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství. 17. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný z [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] (rozsudek dostupný na [webová adresa]). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný z [webová adresa]). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 [spisová značka] Evropské Unie ze dne [datum rozhodnutí] ve věci C [číslo] (rozhodnutí dostupné z [webová adresa]), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek. 18. V daném řízení žalobkyně ani netvrdila, že by jakkoli prověřovala úvěruschopnost žalovaného, jakkoli byla ve smyslu ustanovení o této povinnosti poučena. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. , 2 z. č. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 19. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným. 20. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 226 254,82 Kč, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni peněžní prostředky ve výši 73 745,42 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další požadované plnění a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta. 21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle , rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 503,40 Kč, přičemž tato částka představuje rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 53,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,02 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 405 Kč a dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze šesti úkonů právní služby realizovaných ve věci (převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, písemné podání ze dne 16. 6. 2022, 2 x účast u soudního jednání dne 14. 9. 2022 a dne 6. 12. 2022), celkem tedy náklady právního zastoupení činí 56 760 Kč, jakož i šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 800 Kč, dále 2 x cestovné z [obec] do [obec] a zpět v délce 2 x 156 km při použití automobilu VW Passat, [registrační značka], při kombinované spotřebě 4,2 l/ 100 km, při použití pohonných hmot nafta v ceně dle vyhlášky, tedy cestovné ve výši 1 939,44 Kč, dále pak náklady řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle za 8 půlhodiny po 100 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku) v celkové výši 12 872,90 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku ve výši 8 503,40 Kč. 23. O lhůtě k plnění ve výroku I. i III. bylo rozhodnuto dle , věta první jako o obecné třídenní. [obec] plnění nákladů řízení (výrok III.) je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.