Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 191/2023-49

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 122 192,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 907,77 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku 80 285,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 19 779,03 Kč, úrok 15 % ročně z částky 119 990,78 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 062 Kč od 25. 11. 2022 do 13. 2. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 192,78 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 907,77 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku 80 285,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 19 779,03 Kč, úrok 15 % ročně z částky 119 990,78 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 062 Kč od 25. 11. 2022 do 13. 2. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 122 192,78 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 122 192,78 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. obč. zákoníku uzavřel se žalobcem dne 10. 8. 2017 úvěrovou smlouvu číslo v rámci které mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr číslo. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobce uvedl, že smlouva o revolvingovém úvěru se stala platnou podpisem úvěrové smlouvy, jakožto separátní smlouva. Účinnou se stala okamžikem prvního čerpání finančních prostředků prostřednictvím úvěrové karty, a to po její řádné a včasné aktivaci. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr opakovaně, a to prostřednictvím úvěrové karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru zavázal poskytnutý revolvingový úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutí revolvingového úvěru úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrových podmínkách či sazebníku poplatků a odměn, který je součástí metodické příručky. Žalovanému byly k poskytovanému úvěru účtovány poplatky v souladu se sazebníkem poplatků. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena jako procentuální část nesplacené dlužné částky, a to konkrétně na 4 % z aktuální dlužné částky. Výše pravidelné měsíční splátky revolvingového úvěru se mění v závislosti na výši nesplacené dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku 264 135,45 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 222 227,68 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni 10. 11. 2022. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 11. 2022 - Výzva ke splacené celého úvěru, která byla žalovanému zaslána doporučeně poštou. Následně byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Jelikož žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku ve výši 122 192,78 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 119 990,78 Kč, poplatků ve výši 215 Kč, poplatků za pojištění ve výši 87 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 19 779,03 Kč, když kapitalizovaný úrok byl spočten jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, t. j. od 11. 11. 2022 do sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, t. j. do dne 13. 2. 2023, z částky 119 990,78 Kč. Dále je příslušenství představováno úrokem ve výši 26,28 % ročně od 14. 2. 2023 do zaplacení z částky 119 990,78 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a navyšování úvěrového rámce. Uvedl, že informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry jsou v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a dále v Kartě klienta. V rámci Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobce získal informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, v rámci Karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobce vycházel při posouzení schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet. V návaznosti na předloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta pak žalobce uvedl, že doplňuje soudu konkrétní výpočty hodnoty MLS žalovaného. Dle metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta MLS je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Tyto dva výpočty tedy MLS klienta a MLS domácnosti se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Pokud jde o výpočet MLS klienta, je zde uveden příjem klienta z žádosti 40 000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 3 410 Kč, splátky jiným společnostem 0, splátky v HC 1 031 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 200 Kč, zbývající MLS klienta 34 359 Kč. U MLS domácnosti je uvedeno příjem klienta z žádosti 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, buffer domácnosti - 435 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem 15 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 200 Kč. Zbývající MLS domácnosti 23 365 Kč. Dále žalobce uvedl, že provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI. Dále pak žalobce uvedl, že úvěrová smlouva o revolvingovém úvěru číslo byla uzavřena v rámci smlouvy číslo jednalo se o tzv. duo smlouvu, kdy klient dostane k úvěru kreditní kartu, kterou může aktivovat a tím aktivovat revolvingový úvěr. Žalovaný prvně čerpal revolvingový úvěr dne 10. 11. 2017 výběrem z bankomatu, jak vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalobce uvedl, že má za to, že postupoval zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, když při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a výši poskytnutého úvěru přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak doplněných o informace z nezbytných databází. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. O řádném posouzení úvěruschopnosti dlužníka před poskytnutím předmětného úvěru svědčí i skutečnost, že dlužník následně žalobci hradil na smlouvu, než došlo k zesplatnění, a to od 11/2017 do 7/2022, tedy po dobu více než 4 let, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů dlužníka, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Dále žalobce uvedl, že původní úvěrový rámec ve výši 34 000 Kč byl sjednán při aktivaci kreditní karty, následně další navýšení úvěrového rámce proběhlo skrz Dodatky k úvěrové smlouvě. V rámci navyšování úvěrového rámce a schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobce vycházel z výpočtu MLS (nejvyšší limit splátky), kdy při řádném splácení úvěru a navýšení úvěrového rámce na 120 000 Kč by se navýšila měsíční splátka z 1 200 Kč na 4 800 Kč (4 % z dlužné splátky). Zbývající MLS klienta tedy při maximálním navýšení činil 30 759 Kč a MLS domácnosti činil 19 765 Kč a tedy byl žalovaný schopen splácet revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 120 000 Kč.

4. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 10. 8. 2017. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že mezi účastníky byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr, přičemž výška úvěrového rámce činila 15 000 Kč. Z jednotlivých dodatků k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že úvěrový rámec byl postupně navyšován, a to dodatkem ze dne 10. 3. 2020 na částku 50 000 Kč, dodatkem ze dne 20. 3. 2020 na částku 56 000 Kč, dodatkem ze dne 23. 3. 2020 na částku 60 000 Kč, dodatkem ze dne 31. 3. 2020 na částku 70 000 Kč, dodatkem ze dne 16.9. 2021 na částku 85 000 Kč, dodatkem ze dne 18. 9. 2021 na částku 100 000 Kč, dodatkem ze dne 28. 11. 2021 na částku 110 000 Kč, dodatkem ze dne 29. 11. 2021 na částku 113 000 Kč a naposledy dodatkem ze dne 15. 12. 2021 na částku 120 000 Kč. Dále bylo po provedeném dokazování z karty klienta zjištěno, že žalovaný u svých údajů uvedl, že je svobodný, druh bydlení nebyl uveden, počet dětí nebyl uveden. Dále je zde uvedeno, že je zaměstnán s příjmem 40 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 0, měsíční výdaje domácnosti jsou 15 000 Kč. Dále z této karty bylo zjištěno, že byly činěny dotazy v registrech NRKI a SOLUS. Dále bylo z telefonické nahrávky se žalovaným zjištěno, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že jeho příjem činí 30 000 Kč až 40 000 Kč měsíčně, žije s přítelkyní, jejíž příjem činí 15 000 Kč až 18 000 Kč měsíčně a výdaje na bydlení činí 15 000 Kč měsíčně. Tvrzení žalobce ohledně toho, že žalovaný celkem načerpal částku 264 135,45 Kč a uhradil částku 222 227,68 Kč, je pak prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad. Z této y bylo zjištěno, že první částka žalovaným byla čerpána dne 10. 11. 2017 ve výši 10 000 Kč. Z této y bylo dále zjištěno, že žalovaný poslední splátku uhradil dne 20. 7. 2022. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného z důvodu prodlení s úhradou závazků ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy ve výši 134 044,23 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. obč. zákoníku. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrových smluv v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž o spotřebitelském úvěru. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný na základě revolvingové smlouvy načerpal celkem finanční prostředky ve výši 264 135,45 Kč a celkem uhradil částku 222 227,68 Kč.

6. Soud se v řízení nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud tedy k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud se tedy zabýval nejprve otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru. komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluver: Praha 2019, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatelem (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1AS30/2015-39).

7. Z tvrzení žalobce a z provedeného dokazování vyplývá, že posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel z informací požadovaných a získaných od žalovaného a z náhledu do veřejných rejstříků. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť žádným způsobem neověřoval jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Žalobce se spokojil s tím, co uvedl žalovaný, proto soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Žalovaný je tak povinen v souladu s citovaným ustanovením vrátit jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný načerpal celkem částku 264 135,45 Kč a uhradil celkem částku 222 227,68 Kč je povinen vrátit žalobci částku 41 907,77 Kč, dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle a obč. zákoníku. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, přičemž lhůta k plnění byla stanovena dle Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.