Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 65/2023-68
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Punčochářovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 577,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 0000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ode dne 13. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu části jistiny ve výši 1 008,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 523,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 569 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 365,38 Kč, úroku z prodlení z částky 1 008,91 Kč ode dne 13. 5. 2022, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ode dne 12. 12. 2021 do 12. 5. 2022 a částky 144 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 216 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 0000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 13 000 Kč ode dne 13. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu části jistiny ve výši 1 008,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 523,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 569 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 365,38 Kč, úroku z prodlení z částky 1 008,91 Kč ode dne 13. 5. 2022, úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ode dne 12. 12. 2021 do 12. 5. 2022 a částky 144 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 216 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly však žalovanou stranou porušeny. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 14 008,91 Kč, smluvní úrok z úvěru ve výši 12 523,88 Kč, úrok z prodlení ve výši 365,38 Kč a dále úrok z prodlení z částky 14 008,91 Kč ode dne 23. 12. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 1 569 Kč a poplatky ve výši 144 Kč.
2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Žalobce v prvé řadě ve věci prokázal svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobcem a společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem, ze dne 22. 12. 2021.
4. Ze smlouvy číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 8. 6. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem – spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem a poplatky ve 14. měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny nároky žalobce v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
5. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je rozvedený, bydlí v nájmu bez doložení nákladů bydlení a doložil výplatní lístky za měsíce únor až duben 2020 s průměrnou výší mzdy 13 100 Kč a pracovní smlouvu na dobu určitou.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
13. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.
14. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
15. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil pravidelné výdaje žalovaného, spokojil se toliko s uvedenými doloženými příjmy žalovaného cca 13 000 kč měsíčně, vůbec nezjišťoval náklady bydlení a životních potřeb žalovaného, neověřoval a nezjišťoval případné další výdaje na straně žalovaného. Pokud by žalobce přistupoval k uzavření smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný s výší požadovaného úvěru při neznalosti výdajové stránky, vyhodnotit požadavek žalovaného jako spotřebitele tak, že dle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru není oprávněn v tomto konkrétním případě úvěr žalovanému poskytnout. Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 8. 6. 2020 je absolutně neplatnou. Soud proto vycházel dále z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný je takto povinen zaplatit žalobkyni pouze částku 13 000 Kč po odečtení již uhrazené částky 2 000 Kč z původní poskytnuté jistiny 15 000 Kč ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Ve zbylém rozsahu vyjma úroků z prodlení z částky 13 000 Kč nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není. V tomto rozsahu tedy byly nároky žalobce na část jistiny ve výši 1 008,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 523,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 569 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 365,38 Kč a úroku z prodlení z částky 1 008,91 Kč ode dne 13. 5. 2022 a úroku z prodlení z částky 13 000 Kč ode dne 12. 12. 2021 do 12. 5. 2022 a poplatku ve výši 144 Kč zamítnuty.
19. Pokud jde o úrok z prodlení přiznaný ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1970 občanského zákoníku , soud má dále prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou s poskytnutím lhůty do 12. 5. 2022. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s plněním peněžité pohledávky vůči žalobci, tedy ode dne 13. 5. 2022, proto i nárok na úrok z prodlení z částky 13 000 Kč přede dnem 13. 5. 2022 byl jako nedůvodný zamítnut.
20. Náklady řízení procesně úspěšného žalobce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. sestávají z odměny za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí, sepis žaloby, předžalobní upomínka) po 300 Kč, náhrady hotových výdajů za shodné právní úkony po 100 Kč, daně z přidané hodnoty ve výši 21 % a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, celkem 2 252 Kč. Žalobce má ve věci převažující úspěch v rozsahu 77 %, neúspěch v rozsahu 23 %, rozdíl činí ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. 54 %. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě 54 % nákladů řízení žalobce, což představuje částku 1 216 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.