Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 176/2023-12
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 40 668 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 169 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 169 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 7 169 Kč za dobu od 24. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 574 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 652,58 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 2 652,58 Kč za dobu od 24. 10. 2021 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá co do částky 27 925 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 936,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 240,22 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 656,99 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 18 656,99 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 169 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 169 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 7 169 Kč za dobu od 24. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 5 574 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 652,58 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 2 652,58 Kč za dobu od 24. 10. 2021 do zaplacení. III. Žaloba se zamítá co do částky 27 925 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 936,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 240,22 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 656,99 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 18 656,99 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 40 668 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 31 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli kapitalizovaný úrok ve výši 19 572 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 574 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 203 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 8. 2021, celkem uhradil dosud pouze 44 903 Kč. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnost právnická osoba postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem z téhož dne. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 9 821,58 Kč, poplatku ve výši 2 921,42 Kč a úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 303,77 Kč a úroků běžících (úrok ve výši 25,25 % ročně a úrok z prodlení).
2. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 49 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli kapitalizovaný úrok ve výši 24 233 Kč a odměnu za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 22 692 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 997 Kč. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 8. 2021, celkem uhradil dosud pouze 68 000 Kč. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnost právnická osoba postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 18 656,99 Kč a poplatku ve výši 9 268,01 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úhradu dlužného úroku v sazbě 24, 57 % ročně a dlužného zákonného úroku z prodlení v sazbě 11,75 % ročně, oba úroky počítány z dlužné jistiny od postoupení pohledávky do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek.
5. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouvy o úvěru, smluvní podmínky, zákaznické karty, smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) a zjistil, že v prvně uvedeném případě dne datum byla sepsána mezi žalovaným, jako klentem, a společností právnická osoba, jako úvěrujícím, smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 31 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 26 646 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 19 572 Kč, administrativním poplatkem 1 500 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení 5 574 Kč. Splatnost celé částky 57 646 Kč byla sjednána na 18 měsíčních splátek po 3 203 Kč právnická osoba ověřila platební schopnost žalovaného na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a prohlášení žalovaného o jeho pohledávkách, nákladech a příjmech.
6. V druhém uvedeném případě byla dne datum sepsána mezi žalovaným, jako úvěrovaným, a společností právnická osoba, jako úvěrujícím, smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně měl na základě této smlouvy poskytnout žalovanému částku ve výši 49 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 46 925 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 24 233 Kč a administrativním poplatkem za zpracování případu a další péči o klienta ve výši 22 692 Kč. Splatnost celé částky 95 925 Kč byla sjednána na 24 měsíčních splátek po 3 997 Kč. Platební schopnost žalovaného byla ověřována na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a prohlášení žalovaného o jeho pohledávkách, nákladech a příjmech. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní následně byla podepsána smlouva o postoupení žalovaných pohledávek.
7. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 31 000 Kč a zavázal se zapůjčiteli uhradit zpět celkem 57 646 Kč ve splátkách. V druhém uvedeném případě byla mezi žalovaným a společností právnická osoba taktéž uzavřena smlouva o úvěru, a to číslo. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal částku 49 000 Kč a zavázal se zapůjčiteli uhradit zpět celkem 95 925 Kč ve splátkách. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky z datum bylo zjištěno, že pohledávky přešly na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalovanému k zaplacení žalované částky ze dne 9. 3. 2023 s poštovním podacím lístkem.
8. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru, které je nutné posuzovat jako smlouvy spotřebitelské. Soud se nejprve zabýval prvně uvedenou smlouvou (bod 1. odůvodnění). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 31 000 Kč a žalovaný měl z titulu úvěru vrátit částku celkem 57 646 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že žalovaný poslední splátku uhradil dne 25. 8. 2021 a zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku (tj. 9 821,58 Kč na jistině a částka 2 921,42 Kč na dlužném poplatku), kterou žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 44 903 Kč.
10. Soud má ze smlouvy o úvěru ze dne datum za opodstatněný požadavek na zaplacení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný, i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 1 500 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení částky 5 574 Kč, která má připadat na úhradu služby komfortního a flexibilního splácení, čímž se rozumí dle podmínek smlouvy výplata úvěru v hotovosti ke dni podpisu smlouvy a možnost hotovostního inkasa jako způsobu úhrady dluhu. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o.z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši tohoto poplatku a jeho navázání na výplatu úvěrované částky v hotovosti. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost výplaty částky v hotovosti či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o úvěru, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by 85 %, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Z formulářové smlouvy o úvěru také plyne, že dlužník dostane zapůjčenou částku v hotovosti pouze v případě, kdy se zaváže k úhradě hotovostních splátek dluhu, spojených s nutností hradit předmětnou odměnu ve výši 5 574 Kč. V opačném případě může na výplatu zapůjčené částky čekat 7 dnů po telefonickém ověření smluvních údajů (které jsou přitom ověřovány při podpisu smlouvy, jak plyne z klientské karty), až po této lhůtě má být převedena na účet. Dle názoru soudu není důvodu, aby byl spojován způsob výplaty a splácení dlužné částky stejným způsobem, jde jen o způsob, jak dlužníka přimět k volbě dražší (a pro věřitele výhodnější) varianty, když navíc ve smlouvě bylo uvedeno bankovní spojení k úhradě splátek. Tento systém navíc podporuje zadluženost, když vychází z předpokladu, že dlužník, který již je v exekuci, nebude mít zájem o připsání zapůjčené částky na svůj bankovní účet. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za sjednanou službu žalobkyni dle žaloby přiznat. Z těchto důvodů soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu části dlužného poplatku ve výši 5 574 Kč, resp. tedy zamítal zbývající tvrzenou částku poplatku 2 921,42 Kč a dluh na jistině co do rozdílu mezi těmito částkami s příslušnou částí příslušenství, které bylo požadováno až od 24. 10. 2021, resp. 23. 11. 2021.
11. Dále se soud zabýval smlouvou uvedenou v bodě 2. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč a žalovaný měl vrátit částku celkem 95 925 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že žalovaný poslední splátku uhradil dne 25. 8. 2021 a zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku (tj. 18 656,99 Kč na jistině a částka 9 268,01 Kč na dlužném poplatku), kterou žalovaný žádným způsobem nesporoval, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 68 000 Kč.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud má ze smlouvy o úvěru ze dne datum za opodstatněný požadavek na zaplacení dlužné jistiny, avšak nikoli na poplatek a příslušenství. Důvodem jsou skutečnosti uvedené v bodě 12. odůvodnění rozsudku, tedy nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V předsmluvním stádiu měla být posuzována majetková situace žalovaného dle dvou výplatních pásek (příjem ve výši 22 293 Kč z hlavního pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou), nájemní smlouvy a přiznaných externích splátek ve výši 7 000 Kč. V daném případě se tedy žalovaný zavazoval k úhradě částky ve výši více než čtyřnásobku svého měsíčního příjmu, přičemž splátky stávajícího a nového dluhu (7 000 Kč a 3 997 Kč) měly tvořit polovinu jeho příjmu. Pokud žalovaný uváděl, že jeho měsíční náklady činí 5 000 Kč měsíčně, tj. cca 166 Kč denně včetně nákladů na bydlení, nemůže soud považovat posouzení úvěruschopnosti za dostatečné, neboť uvedené částky vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalovaný uvedl, že je rozvedený, sice sdílí domácnost s další osobou, avšak z toho neplyne, že by měl nárok na užitek z jejího příjmu.
14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, posouzení úvěruschopnosti proběhlo v podstatě formálně a zmíněné podstatné informace byly pominuty, je důsledkem takového postupu žalobkyně neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť postup žalobkyně odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019) a je zřejmé, že úvěrující úmyslně nepostupovala, jak jí zákon jako profesionální straně smlouvy ukládá. Obezřetnost a důslednost věřitele při daném posuzování byla na místě vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť by současně prohlásil, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Výdaj určený na bydlení ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl zpochybňován. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných zohlednění výpočtů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy nemůže být nárok žalobkyně na úhradu částky vyšší původní jistiny úvěru úspěšný a žaloba byla tak v tomto bodě zamítnuta.
15. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl tak právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě však dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.