Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 168/2023-36
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 98 329,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 447,94 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 33 800 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 64 529,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 345,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 674,59 Kč a 18,69% úrok p.a. z částky 15 845,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 2 463,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 939,55 Kč a 22,38% úrok p.a. z částky 10 008,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 7 786,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 057,59 Kč a 22,08% úrok p.a. z částky 18 541,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 445,82 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 3 983,48 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 943,61 Kč a 22,62% úrok p.a. z částky 3 983,48 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 447,94 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 33 800 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 64 529,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 345,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 674,59 Kč a 18,69% úrok p.a. z částky 15 845,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 2 463,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 939,55 Kč a 22,38% úrok p.a. z částky 10 008,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 7 786,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 057,59 Kč a 22,08% úrok p.a. z částky 18 541,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 445,82 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 3 983,48 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 943,61 Kč a 22,62% úrok p.a. z částky 3 983,48 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 42 246,16 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 26. 3. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 18 813 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 447 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 23. 9. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 6. 4. 2021. Žalovaný uhradil pouze 500 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 23. 9. 2022 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 15 845,92 Kč a na souhrnném poplatku 17 085,25 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 674,59 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 773,42 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 15. 12. 2022. Dále její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 16. 1. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 13 666 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 7. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 31. 3. 2021. Žalovaný uhradil pouze 4 455 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 16. 7. 2022 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 10 008,89 Kč a na souhrnném poplatku 10 379,31 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 939,55 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 120,16 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 15. 12. 2022. Dále její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 12. 12. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 27 655 Kč, a to v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 12. 9. 2022. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 31. 3. 2021. Žalovaný uhradil pouze 6 810 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 12. 9. 2022 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 18 541,14 Kč a na souhrnném poplatku 19 484,20 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 1 057,59 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 974,37 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 15. 12. 2022. Dále její předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 4. 6. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 9 611 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 226 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 2. 12. 2021. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, když poslední splátka byla uhrazena dne 31. 3. 2021. Žalovaný uhradil pouze 10 435 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 2. 12. 2021 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 3 983,48 Kč a na souhrnném poplatku 3 001,72 Kč. Žalovaný dluh dosud neuhradil. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalovaném i kapitalizovaný úrok ve výši 1 057,59 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 974,37 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 15. 12. 2022. Pohledávky byly ke dni 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 4x smlouvy o úvěru, 4x zákaznické karty, 4x přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, dokladů o příjmu na čl. 26-27 spisu a rozsudku na čl. 28-30 spisu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 3. 2021 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 18 813 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 447 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 394 Kč byla splatná 23. 9. 2022. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je svobodný, ze zaměstnání má příjem 20 602 Kč a na jiné dluhy platí externí splátky 2 600 Kč a interní splátky 5 966 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 6 295 Kč. Při sepsání karty předložil 2 výplatní pásky za měsíce leden a únor 2021. Výplatní pásky však soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 500 Kč.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 1. 2021 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 13 666 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 256 Kč byla splatná 16. 7. 2022. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je svobodný, ze zaměstnání má příjem 25 443 Kč a na jiné dluhy platí externí splátky 2 600 Kč a interní splátky 4 514 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 7 135 Kč. Při sepsání karty předložil 2 výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2020. Výplatní pásky však soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 4 455 Kč.
7. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 12. 2020 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 27 655 Kč, a to v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 2 255 Kč byla splatná 12. 9. 2022. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je svobodný, ze zaměstnání má příjem 23 086 Kč a na jiné dluhy platí externí splátky 2 600 Kč a interní splátky 3 736 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 7 120 Kč. Při sepsání karty předložil 2 výplatní pásky za měsíce říjen a listopad 2020. Výplatní pásky však soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 6 810 Kč.
8. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 4. 6. 2020 mezi společností právnická osoba a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 9 611 Kč, a to v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 226 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 209 Kč byla splatná 2. 12. 2021. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že druh jeho bydlení je nájemník, je svobodný, ze zaměstnání má příjem 22 836 Kč a na jiné dluhy platí externí splátky 2 600 Kč a interní splátky 1 492 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 7 325 Kč. Při sepsání karty předložil 2 výplatní pásky za měsíce březen a duben 2020. Výplatní pásky však soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 10 435 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 12. 2022 mezi společností právnická osoba postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 4 uzavřených smluv o úvěru předala žalovanému částky 16 000 Kč, 12 000 Kč, 20 000 Kč a 8 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že všechny smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice u každé ze smluv dle záznamu v kartě zákazníka vyžádala výplatní pásky žalovaného, avšak soudu tyto doklady soudu nepředložila. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně však hlavně nijak nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, nezkoumala, zda a kolik má vyživovacích povinností. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti všech čtyř smluv o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
10. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 33 800 Kč. U smlouvy ze dne 4. 6. 2020 byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaný zde dosud uhradil 10 435 Kč. Vzniknul mu tedy přeplatek ve výši 2 435 Kč, který soud započetl na jistinu u smlouvy ze dne 12. 12. 2020 Rozdíl mezi jistinou 20 000 Kč u smlouvy ze dne 12. 12. 2020 a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 6 810 Kč a připočteným přeplatkem 2 435 Kč činí 10 755 Kč. Rozdíl mezi jistinou 12 000 Kč u smlouvy ze dne 16. 1. 2021 a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 4 455 Kč činí 7 545 Kč. Rozdíl mezi jistinou 16 000 Kč u smlouvy ze dne 26. 3. 2021 a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 500 Kč činí 15 500 Kč. Dohromady tak tvoří nezaplacené části jistin u všech smluv částku 33 800 Kč. Soud žalobkyni přiznal i část úroků z prodlení jak částečně kapitalizovaných do 14. 12. 2022, tak ode dne 15. 12. 2022 do zaplacení. 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 15 500 Kč od 20. 9. 2021 do 14. 12. 2022 činí 1 627,92 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 7 545 Kč od 28. 8. 2021 do 14. 12. 2022 činí 832,84 Kč a 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 13 190 Kč od 28. 8. 2021 do 14. 12. 2022 činí 1 187,18 Kč Celkem tedy činí kapitalizovaný úrok z prodlení do 14. 12. 2022 částku 3 647,94 Kč. Ve zbytku, tedy aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 64 529,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 345,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 674,59 Kč a 18,69% úrok p.a. z částky 15 845,92 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 2 463,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 939,55 Kč a 22,38% úrok p.a. z částky 10 008,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,50 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 7 786,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 1 057,59 Kč a 22,08% úrok p.a. z částky 18 541,14 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 445,82 Kč, 8,5% úrok z prodlení p.a. z částky 3 983,48 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 943,61 Kč a 22,62% úrok p.a. z částky 3 983,48 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
11. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nacházejí i pohledávky za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož byl ve věci převážně úspěšný žalovaný, měl by právo na poměrnou část nákladů řízení. Protože mu však s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).