Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 18/2023-88
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 106 167 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 100 Kč s úrokem z prodlení z částky 39 100 Kč ve výši 15 % p.a. od 23. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 100 Kč s úrokem z prodlení z částky 39 100 Kč ve výši 15 % p.a. od 23. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 106 167 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru číslo dne 15. 12. 2021. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 86 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši nominální úrokové sazby 54,82 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 450 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2022. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradila pouze 40 000 Kč (poslední splátku dne 18. 8. 2022). Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč dle podmínek uzavřené smlouvy (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů). V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů). V důsledku těchto prodlení žalované následně došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (tj. pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky č. 9, k datu 21. 11. 2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 87 707,15 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru pak žalovaná uhradila dalších 6 900 Kč. Dále žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se domáhala v souladu se smlouvou (bod 6.5) i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 23. 11. 2022, neboť ani po zesplatnění nedošlo k zaplacení celé dlužné částky úvěru.
Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně:
- 80 807,15 Kč jistina úvěru - odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 80 401,66 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 305,49 Kč, přičemž od těchto částek bylo odečteno po zesplatnění zaplacených 6 900 Kč - s příslušenstvím
- 998 Kč - smluvní pokuta
- 600 Kč - náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované
- 23 762,70 Kč - smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 23. 11. 2022 do zaplacení
- úrok ve výši 54,82 % p.a. z částky 80 401,66 Kč ode dne 23. 11. 2022 do zaplacení.
K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že při prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru zjišťovala její čistý měsíční příjem a celkové měsíční náklady (po odečtení částek zůstala žalované k dispozici částka 5 830 Kč), prověřila žalovanou v databázích NRKI a SOLUS (žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku a u žalobkyně neměla předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání), osobní majetkové a výdělkové poměry byly zjištěny prohlášením žalované v rámci formuláře Hodnocení klienta.
2. Žalovaná, ačkoli byla k jednání nařízenému na den 20. 11. 2023 řádně předvolána (předvolání k jednání spolu se žalobou považoval soud žalované za doručené dnem 30. 10. 2023, ve smyslu § 49 odst. 2, 4 o.s.ř.), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované.
3. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. Z předsmluvního formuláře ze dne 15. 12. 2021, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2021, dodatku č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2021, oznámení o schválení úvěru ze dne 16. 12. 2021 a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 86 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 4 450 Kč měsíčně a celkem bude vráceno žalobkyni 213 600 Kč. Byla sjednána úroková sazba 54,82 % p.a., byla sjednána náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, kdy se ocitne klient v prodlení s úhradou splátky o délce 15 dnů a to částku 200 Kč. Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou.
Dle interního účetního dokladu byl úvěr čerpán dne 15. 12. 2021.
7. Dopisy ze dne 21. 3. 2022 a 18. 11. 2022 byla žalovaná opakovaně vyzvána k zaplacení dlužných splátek (č. 2, 3, 9-11), upozorněna na vznik nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů a smluvních pokut a na možnost zesplatnění celého úvěru.
Oznámením ze dne 21. 11. 2022 doručovaným žalované z důvodu prodlení splátek úvěru o délce 65 dnů oznámila žalobkyně zesplatnění všech závazků vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky 89 305 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 80 401,66 Kč, úroku za poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru ve výši 7 305,49 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč.
8. Z listiny nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované. Tato uvedla pravidelný čistý měsíční příjem 13 300 Kč s tím, že je rozvedená, s nikým nežije ve společné domácnosti a bydlí u rodičů. Měsíční výdaje byly konstatovány takto: 2 610 Kč bydlení (nájem a inkaso) a 3 860 Kč životní minimum. Žádné listiny, kterými by byly výdaje ověřeny, konstatovány nebyly.
Příjem žalované z pracovního poměru byl doložen výpisem z účtu žalované za měsíce srpen až listopad 2021 (podle tohoto činil průměrný čistý měsíční příjem žalované 15 078,25 Kč).
V registru SOLUS nebyl k osobě žalované nalezen žádný záznam, CBS skóre klienta – žalované - činilo 530 bodů, tj. kategorie III, ve které je nízké riziko.
Dle karty klienta žalovaná uhradila pouze 46 900 Kč.
9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastnicemi došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze„ hodnocení klienta“ a výpis z běžného účtu žalované (z tohoto byl zřejmý pouze příjem žalované z pracovního poměru za dobu čtyř měsíců předcházejících poskytnutí úvěru, nikoli však celková bilance finančních prostředků na účtu žalované) s tím, že při hodnocení výdajů žalované vycházela ze životního minima a dále z údajů žalovanou poskytnutých, aniž tyto blíže ověřovala (vyjma databáze SOLUS a NRKI). V případě žalované neměla pochybnosti o její schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalované nebyly nikterak ověřovány, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, doklady o běžných měsíčních platbách (např. telefon, cestovné, ucelené výpisy z běžného účtu apod.). Navíc životní minimum ve výši 3 860 Kč nelze pokládat za částku, která by byla schopna pokrýt faktické životní měsíční výdaje žalované. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru, tj. částka 39 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 23. 11. 2022, tj. ode dne následujícího po oznámení o zesplatnění ze dne 21. 11. 2022 (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).
10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když ve věci úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.