Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 222/2023-39

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 21 870 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 640 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 17 230 Kč spolu s :

-) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 231,33 Kč;

-) kapitalizovaným úrokem ve výši 9 670,48 Kč;

-) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 786,11 Kč od 2. 11. 2022

do 27. 3. 2023;

-) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 146,11 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení;

-) úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 16 786,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení;

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 640 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 17 230 Kč spolu s : -) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 231,33 Kč; -) kapitalizovaným úrokem ve výši 9 670,48 Kč; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 786,11 Kč od 2. 11. 2022 do 27. 3. 2023; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 146,11 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení; -) úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 16 786,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 4. 2023 u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 21 870 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 5. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 15 360 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované společnost právnická osoba zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované v tzv. Zákaznické kartě, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované – příjem žalované byl 18 000 Kč a celkové měsíční výdaje žalované byly 12 000 Kč, použitelný příjem tedy byl ve výši 6 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla dne 21. 5. 2019 uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO a žalovanou. právnická osoba se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly poskytnuty žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se částku 20 000 Kč spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 16 480 Kč (celkem tedy

36 480 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 608 Kč.

4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je vdaná, má středoškolské vzdělání, bydlí jako spolubydlící, má jedno nezaopatřené dítě, je zaměstnána u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem

18 000 Kč, jiný příjem žalovaná neuvedla. Žalovaná dále uvedla, že nemá jiné úvěry/zápůjčky. Měsíční výdaje žalované na bydlení uvedla 2 000 Kč a dále osobní výdaje ve výši 8 000 Kč a další výdaje 2 000 Kč právnická osoba tak vyhodnotila, že použitelný příjem žalované je ve výši 6 000 Kč.

5. Z dodatku pracovní smlouvy ze dne 31. 5. 2017 na č.l. 24 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a právnická osoba (anonymizována dvě slova, když předmětem dodatku bylo úprava doby trvání pracovního poměru, která byla s účinností od 1. 6. 2017 sjednána na dobu neurčitou.

6. Z výplatních pásek na č.l. 24 soud zjistil, že se jedná o tři výplatní pásky – jedna za neidentifikovaný měsíc, jedna za měsíc březen 2019 a jedna za duben 2019. Z výplatnice za březen 2019 vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované byl 17 542 Kč a z toho jí byly sráženy nepřednostní pohledávky srážkou ve výši cca 2 600 Kč. Z výplatnice za duben 2019, že čistý měsíční příjem žalované byl 18 024 Kč a z toho jí byly sráženy nepřednostní pohledávky srážkou ve výši 2 793 Kč. Z třetí výplatnice je sice zřejmá výše čistého příjmu, není z ní však zřejmé, že se jedná o výplatnici žalované, za jaké období a nelze z ní ověřit ani případné srážky ze mzdy, soud z této výplatnice tedy ničeho relevantního pro řízení nezjistil.

7. Ze smlouvy o nájmu bytu, vč. čestného prohlášení (č.l. 24) soud zjistil, že se jedná smlouvu, která měla být uzavřena mezi anonymizováno jméno příjmení coby pronajímatelkou a nájemci jméno příjmení a jméno příjmení, kdy předmětem měla být bytová jednotka číslo na adrese adresa. Předložena byla pouze první strana smlouvy bez údaje o výši nájemného a bez podpisové strany. V čestném prohlášení měla blíže neidentifikovaná osoba (dle podpisu paní„ příjmení“) čestně prohlásit, že žalovaná s ní sdílí byt na adrese adresa.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, vč. přílohy, uzavřené mezi společností právnická osoba jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022, vč. informací o zpracování údajů a podacího lístku, soud zjistil, že jím společnost právnická osoba oznámila žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 3. 2023, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, a to do 25. 3. 2023.

11. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši

16 480 Kč (celkem tedy 36 480 Kč) zavázala poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 608 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradil řádně a včas a dostala se tak s placením splátek do prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu.

12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

24. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

25. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by ona či její právní předchůdce zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými požadavky. Právní předchůdce žalobkyně dle provedeného dokazování vycházel primárně z údajů uvedených žalovanou, které částečně ověřil oproti žalovanou předloženým dokumentům. Žalovaná sice předložila k doložení svého příjmu dodatek k pracovní smlouvě a výplatnice, z jedné ze tří výplatnic však nebylo možné ani ověřit, zda se jedná o výplatnici žalované, ze zbylých výplatních pásek jsou zřejmé srážky ze mzdy pro výkon rozhodnutí/exekuci, což znamená, že žalovaná v době žádosti o půjčka měla minimálně již jeden splatný a dokonce vykonatelný dluh. Srážkami ze mzdy žalované se však právní předchůdce žalobkyně podrobněji nezabýval. Pokud jde o výdaje, soud nemá za prokázané, že je právní předchůdce žalobkyně řádně ověřil, když předložená nájemní smlouva je neúplná a není z ní zřejmá výše nájemného, z čestného prohlášení není zřejmé, kdo konkrétně jej činí. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Jelikož se žalobkyně k jednání, které se ve věci konalo, přes řádné předvolání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a, neboť toto je účastníkům dáváno výhradně na jednání před soudem.

26. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 4 640 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši 20 000 Kč mínus celkové úhrady žalovanou ve výši 15 360 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 640 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.; počátek běhu úroku z prodlení soud stanovil uplynutím lhůty poskytnuté v předžalobní upomínce do 25. 3. 2023, resp. následujícím pracovním dnem 27. 3. 2023, když před předžalobní upomínkou žalovaná k úhradě celého dluhu vyzvána nebyla). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ( o. z.) ve výši stanovené

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.). V této souvislosti z důvodu nadbytečnosti soud jako důkaz neprováděl„ zařazení zákazníka do pojistného programu“.

28. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná ohledně částky 4 640 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 17 230 Kč. Žalobkyně rovněž nebyla úspěšná ohledně většiny příslušenství; v řízení tedy byla úspěšní žalovaná, měla by proto měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ().