Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 198/2023-65
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kratochvílovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 10 500,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 929,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 390 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni: kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 929,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 390 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, smluvní pokuty 500,15 Kč a příslušenství, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova (dále také jen„ věřitel“), s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do datum, své povinnosti však nedostál, uhradil celkem částku 0 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.
3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Rozsudek je odůvodněn ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.
5. Soud učinil na základě skutkových zjištění učiněných z níže uvedených listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum byla mezi právnická osoba anonymizována dvě slova (dále také jen„ věřitel“) a žalovaným uzavřena prostřednictvím dálkové komunikace smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno spisová značka, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do datum. Peněžní prostředky byly zaslány žalovanému převodem na účet dne datum ve výši 10 000 Kč (listina potvrzení o platbě). Totožnost žalovaného byla ověřena zasláním ověřovací platby ve výši 1 Kč (potvrzení o platbě). Žalobkyně eviduje listin u žádost o spotřebitelském úvěru nepodepsanou žalovaným, ve které je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u právnická osoba s měsíčním příjmem 33 867 Kč, jeho výdaje činí 13 800 Kč, měsíční splátky úvěru 13 800 Kč, náklady na bydlení a ostatní výdaje 0 Kč (listina žádost o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně, žalobkyně i právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzývali žalovaného k úhradě dluhu (listina placená upomínka ze dne datum datum, datum, datum, podací arch, předžalobní upomínka). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou dne datum, postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem ze dne datum (listina rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dílčí smlouva o postoupení pohledávek, příloha číslo přípis ze dne datum a datum, podací arch).
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
10. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru tak jak tuto povinnost stanoví § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila. K žalobě byla připojena žádost o úvěr, kde je uvedena výše příjmu žalovaného, nicméně žalobkyně tento příjem nijak neověřila. Žalobkyně, respektive její právní předchůdce, nevěnoval ani pozornost výdajům žalovaného, když v žádosti jsou uvedeny výdaje na bydlení a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Nebylo ani ověřováno, zda jsou proti žalovanému vedeny exekuce či nikoli, a to ani za situace, kdy v žádosti je uvedeno, že splátky ostatních úvěrů činí 13 800 Kč měsíčně. Žalobkyně (její právní předchůdkyně) tak zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1 , 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. K uvedenému lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dle kterého věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
12. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je tak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně má nárok na zaplacení toliko původní jistiny, případně jejího zůstatku, s ohledem na neplatnost smlouvy však nemá nárok na sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty a další platby dle ujednání ve smlouvě. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobkyni nad rámec jí tvrzené částky, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, úhradu dluhu či jeho zánik jiným zákonem stanoveným způsobem, ve výši přesahující výši tvrzenou žalobkyní, netvrdil ani neprokázal. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 10 000 Kč (dlužná jistina) spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovanému byly poskytnuty její právní předchůdkyní peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyní žalobkyně či žalobkyni celkem částku 0 Kč, je tedy jeho povinností vydat bezdůvodné obohacení ve výši zbývající 10 000 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbývající části (úroky, sjednané náklady na vymáhání,) byla žaloba vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy zamítnuta.
13. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána.
14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Více procesně úspěšným byl žalovaný (příslušenství pro účely posouzení procesního úspěchu ve věci soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí), kterému však žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.