Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 195/2023-72
název soudu rozhodl soudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 181 858,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 339 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 697,85 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 339 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky ve výši 87 519,81 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 478,19 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 13 450,90 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87 519,81 Kč od datum do zaplacení,
úroku ve výši 11 % ročně z částky 178 229,81 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 339 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 697,85 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 339 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 87 519,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 18 478,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 450,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 87 519,81 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 11 % ročně z částky 178 229,81 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 181 858,81 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od datum do datum ve výši 19 176,04 Kč, kapitalizovaných úroků za období od datum do datum ve výši 13 450,90 Kč, úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 181 858,81 Kč od datum do zaplacení a úroků ve výši 11 % ročně z částky 178 229,81 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 197 964 Kč, které byly žalovanému poukázány přímo na příslušný účet určený ke splacení konsolidovaných dluhů, a to splátkového úvěru u žalobkyně ve výši 158 020 Kč vedeného na účtu č. bankovní účet, a přebytek se žalobkyně zavázala poukázat na bankovní účet č. bankovní účet. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splácet čerpaný úvěr v 95 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 147 Kč, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Spolu se splátkami úvěru se žalovaný zavázal hradit úroky z úvěru ve výši 11 % ročně. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak tyto výzvy zůstaly ze strany žalovaného bez reakce. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně v souladu s čl. 8 b) Smlouvy prohlásila ke dni datum celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ke dni zesplatnění ve výši 181 876 Kč. Dlužná jistina ve výši 181 858,81 Kč je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 178 229,81 Kč a poplatky v celkové výši 3 629 Kč.
2. K dotazu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 92 859 Kč a dále, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to tím způsobem, že kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména registru CBCB a insolvenčním rejstříku. Žalovaný v žádosti uvedl svůj příjem ve výši 22 719 Kč. Žalobkyně zkoumala zejména příjmy žalovaného, a to na základě doložených výpisů z účtů žalovaného z jiné banky. Žalovaný v rámci žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho individuální situace zjištěné na základě dat uváděných žalovaným a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na 7 088 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s výše uvedeným způsobem stanovými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Jinými slovy, žalovaný musel vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení byl tedy příjem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z ekonomického modelu). Žalovaný uvedl na žádosti splátky ve výši 5 473 Kč. Lustrací rejstříku CBCB a vlastních systémů došla žalobkyně k tomu, že žalovaný měl v době uvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: hotovostní úvěr pro fyzické osoby u žalobkyně se splátkou 2 477 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován, dále hypoteční úvěr mimo žalobkyni se splátkou 5 473 Kč a úvěr na stavební spoření mimo žalobkyni se splátkou 1 934 Kč. Splátka nového úvěru činila 3 147 Kč. příjmení splátkové zatížení žalovaného po poskytnutí předmětného úvěru tedy činilo 10 554 Kč s ohledem na provedenou konsolidaci úvěru žalovaného. Žalovaný tak po odečtení splátek disponoval částkou minimálně 12 156 Kč měsíčně k pokrytí svých životních výdajů. Příjem žalovaného tak byl více než dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil pouze tím způsobem, že odmítá tuto nabídku ke kontraktu a odmítá toto projednávání (č. l. 64 a násl.). Dále soudu zaslal listiny nesouvisející s předmětem řízení, ve kterých především zpochybňuje pravomoc soudu k rozhodnutí věci a působnost orgánů České republiky.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
6. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že se žalobkyně dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 197 964 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 11 % ročně splatit nejpozději do datum v měsíčních splátkách ve výši 3 147 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace splátkového úvěru u žalobkyně ve výši 158 020 Kč vedeného na účtu č. bankovní účet a přebytek byl poskytnut bezúčelově na bankovní účet č. bankovní účet. Podle čl. 3 smlouvy úroky z úvěru budou připisovány k jistině úvěru, stanou se její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou) a budou placeny v rámci pravidelných splátek úvěru. Nedílnou součástí smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a ceník. V čl. 7 smlouvy smluvní strany sjednaly pojištění proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání, za které se žalovaný zavázal hradit pojistné 314 Kč měsíčně.
7. Z výpisu z úvěrového účtu číslo ze dne datum (podklady pro soudní řízení) soud zjistil, že dne datum žalovaný čerpal úvěr ve výši 156 454,70 Kč a 41 509,30 Kč. Žalovanému byly účtovány poplatky v celkové výši 3 629 Kč. Žalovaný na uvedený účet postupně splatil v souhrnu 92 859 Kč (součet řádků bezhotovostní splátka úvěru, splátka jistiny po splatnosti, splátka poplatku, splátka poplatku po splatnosti, splátka úroku z úvěru). Na úhradách pojistného ve výši 314 Kč měsíčně žalovaný zaplatil v souhrnu 10 766 Kč.
8. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovanému bylo dne datum žalobkyní poukázáno 156 454,70 Kč na účet č. bankovní účet a 41 509,30 Kč na účet č. bankovní účet.
9. Z výpisu z CBCB (č. l. 24) soud zjistil, že žalobkyně dne datum provedla výpis z databáze. Žalovaný měl 3 existující úvěry s celkovým objemem měsíčních plátek 8 756 Kč. Jednalo se o tyto úvěry: spotřebitelský úvěr u žalobkyně poskytnutý dne datum s úvěrovým limitem 75 484 Kč a měsíční splátkou 1 349 Kč, hypoteční úvěr čerpaný mimo žalobkyni dne datum s limitem 1 485 000 Kč a měsíční splátkou 5 473 Kč a úvěr na stavební spoření mimo žalobkyni čerpaný dne datum ve výši 265 000 Kč s měsíční splátkou 1 934 Kč.
Anonymizovaný odstavec.
11. Z dopisu ze dne datum nadepsaného Poslední výzva k úhradě dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 12 483 Kč nejpozději do datum.
12. Z dopisu ze dne datum nadepsaného Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že ani po předchozí upomínce nebyla ve stanoveném termínu uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. bankovní účet, a proto žalobkyně rozhodla, že ode dne datum je celá zbývající částka úvěru ve výši 181 876 Kč splatná.
13. Z předžalobní upomínky ze dne datum a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla dne datum odeslána výzva k plnění částky 211 644,01 Kč nejpozději do 5 dnů od doručení výzvy, přičemž žalovaný byl upozorněn na možné soudní vymáhání pohledávky.
14. Soud nečinil žádná zjištění z důkazu Všeobecnými obchodními podmínkami a Ceníky pro soukromou klientelu účinnými od datum a od datum, neboť uvedené důkazy jsou pro právní posouzení věci s ohledem na níže rozvedený právní závěr nadbytečné. Dále soud nečinil žádná zjištění z listin předložených žalovaným na č. l. 39-58 a v přílohové obálce č. l. 69, neboť tyto listiny se nikterak netýkají předmětu řízení a jedná se o důkazy nezpůsobilé prokázat jakékoliv skutečnosti ve vztahu k tvrzenému úvěru. Dále není zřejmý zdroj těchto listin.
15. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 197 964 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 11 % ročně splatit nejpozději do datum v měsíčních splátkách ve výši 3 147 Kč. Žalobkyně žalovanému dne datum poukázala 156 454,70 Kč na konsolidaci předcházejícího úvěru a 41 509,30 Kč na účet č. bankovní účet (tj. v součtu 197 964 Kč). Žalovaný celkem uhradil na splátkách úvěru částku 92 859 Kč a na platbách pojistného 10 766 Kč. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet zachycujícího období duben až červen 2019. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy dopisem ze dne datum odeslaným téhož dne.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
21. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
22. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
23. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
24. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
25. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
26. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
27. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě výpisu z účtu žalovaného, dotazem do CCB a z vlastních systémů. Žalobkyně tvrdí, že nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného ověřila, že příjmy žalovaného ze zaměstnání v průměru v měsících předcházejících úvěrové žádosti odpovídají žalovaným tvrzené čisté mzdě částka. Dokazováním bylo zjištěno, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání v posledních třech měsících před poskytnutím úvěru byl částka. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak žalovaný k žádosti o poskytnutí úvěru uvedl své výdaje ve výši 0 Kč, což jednoznačně nemůže odpovídat reálnému stavu. Žalobkyně pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze statistických údajů a uvažovala měsíční výdaje ve výši 7 088 Kč plus výdaje na splátky po započtení předmětného úvěru a konsolidaci ve výši 10 554 Kč. Dokazováním bylo zjištěno, že skutečné výdaje žalovaného však tuto částku výrazně převyšovaly. Z výpisu z účtů žalovaného bylo zjištěno, že v dubnu 2019 činily výdaje žalovaného částku částka, v květnu 2019 částku částka a v červnu 2019 činily měsíční výdaje žalovaného částku částka. Zjištěné výdaje žalovaného nebyly kryty příjmy žalovaného ze zaměstnání a jiné příjmy žalovaný nedeklaroval. Dne datum žalovaný obdržel mimořádnou platbu ve výši částka od finančního úřadu, nicméně i tato částka byla žalovaným následující měsíc utracena. Žalobkyní nebyla dostatečně vzata v úvahu ani skutečnost, že u posuzovaného závazku se jednalo o v pořadí čtvrtý úvěr žalovaného a byl konsolidován úvěr u žalobkyně poskytnutý dne datum, tzn. teprve necelé 3 měsíce před následnou konsolidací.
28. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr. Za situace, kdy žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a vycházela pouze z ekonomického modelu využívajícího statistické údaje a normativní náklady na bydlení, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uvedený závěr platí o to spíše za situace, kdy příjmy žalovaného nebyly nikterak mimořádně vysoké, dosahovaly nižší výše, než byla průměrná mzda a naopak poskytnutý úvěr byl v poměrně vysoké výši s dlouhou dobou splatnosti a při vysoké měsíční splátce úvěru 3 147 Kč a celkové měsíční splátkové zatížení žalovaného pak v souhrnu dosahovalo částky 10 554 Kč.
29. S ohledem na nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
30. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 197 964 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil 92 859 Kč a 10 766 Kč, tedy v souhrnu 103 625 Kč. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně 94 339 Kč.
31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuváděl ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení částky 94 339 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 5 dní od doručení dopisu, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení v nižší výši, než stanoví nařízení. Za období od datum do datum kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 339 Kč činí 697,85 Kč (výrok I.), ve zbytku byl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení zamítnut (výrok II.). Od datum byl žalobkyni přiznán nárok na běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 339 Kč.
32. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
33. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům soudu nesdělil a nedoložil ničeho.
34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.