Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 202/2023-65
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 78 495,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 559 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných měsíčně vždy do každého 25. dne v měsíci, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí do zaplacení, s tím, že pro nesplnění některé splátky může žalobce žádat o zaplacení celého zbytku přiznané pohledávky, kdy toto právo může použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
II. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 4 936,91 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 78 495,91 od 4. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, v této části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 605 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných měsíčně vždy do každého 25. dne v měsíci, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí do zaplacení, s tím, že pro nesplnění některé splátky může žalobce žádat o zaplacení celého zbytku přiznané pohledávky, kdy toto právo může použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 785 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 559 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných měsíčně vždy do každého 25. dne v měsíci, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí do zaplacení, s tím, že pro nesplnění některé splátky může žalobce žádat o zaplacení celého zbytku přiznané pohledávky, kdy toto právo může použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. II. Domáhala-li se žalobkyně po žalované zaplacení částky 4 936,91 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 78 495,91 od 4. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, v této části se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 605 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných měsíčně vždy do každého 25. dne v měsíci, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí do zaplacení, s tím, že pro nesplnění některé splátky může žalobce žádat o zaplacení celého zbytku přiznané pohledávky, kdy toto právo může použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. IV. Žalobkyně je povinna uhradit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 785 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 78 495,91 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 495,91 Kč od 4. 11. 2023 do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.
2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 29. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 461 Kč. Počínaje splátkou splatnou 15. 4. 2023 žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy o úvěru a dostala se do prodlení. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku ani poté, co byla písemně upomínána, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 21. 9. 2023 Vedle dlužné jistiny úvěru požaduje žalobkyně rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení.
3. Na výzvu soudu žalobkyně dne 21. 11. 2023 (č. l. 42-46) svou žalobu doplnila tak, že před uzavřením předmětné smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované především na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, k čemuž si od žalované vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce a dodatečný doklad o příjmech (důchodový výměr). Dále žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů a výpisu z registru příjmení.
4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 23. 11. 2023 pouze tak, že požádala o možnost úhrady dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.
5. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se vyjádřila stejným podáním ze dne 23. 11. 2023 tak, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, soud tedy ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 12. 2022 bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu ve výši 80 000 Kč a zaplatit úrok ve výši 24,84 % ročně, v 72 měsíčních splátkách po 2 147 Kč, splatnost první splátky byla stanovena na 15. 1. 2023, splatnost poslední splátky na den 15. 12. 2028 RPSN měla údajně činit 39,97 %.
8. Z upomínek a dokladů o odeslání bylo zjištěno, že žalovaná byla opakovaně upomínána o úhradu dlužné splátky splatné dne 15. 4. 2023 (č. l. 26-29 spisu).
9. Dopisem ze dne 21. 9. 2023 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a současně byla vyzvána k úhradě celé zbývající dlužné částky s upozorněním na možné soudní vymáhání (č. l. 30-31).
10. Z žalobkyní doloženého výměru důchodu vyplývá, že žalovaná měla v srnu 2022 vyměřen důchod ve výši 14 788 Kč měsíčně. Žalobkyně dále doložila, že provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a v rejstříku příjmení s negativním výsledkem.
11. Z výpisu z bankovního účtu vedeného na jméno žalované bylo zjištěno, že počáteční zůstatek za v měsíci září 2022 činil 1 067,42 Kč, konečný zůstatek 1 436,87 Kč, v měsíci říjnu 2022 pak byl konečný zůstatek 191,17 Kč a v měsíci listopadu 2022 byl konečný zůstatek na účtu 732,52 Kč (č. l. 51-56).
12. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
14. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem, přičemž dosud uhradila pouze tři splátky po 2 147 Kč (splátky splatné 15. 1. 2023, 15. 2. 2023 a 15. 3. 2023), tj celkem 6 441 Kč. Žalobkyně důsledně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet.
15. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
23. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
25. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.
26. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.
27. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence
v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných
a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
28. Soud má tedy v předmětné věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že ačkoli žalobkyně lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a registru příjmení, a od žalované si vyžádala výměr důchodu a výpisy z účtu, nelze to považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně měla zejména zjišťovat komplexní rodinnou a sociální situaci žalované, tj. jak a s kým žije v domácnosti, kolik dalších osob přispívá svými příjmy na domácnost, zda žalovaná vyživuje další osoby, a především jaké jsou její celkové příjmy (tj. zda má i jiné příjmy než důchod), jaké jsou celkové příjmy domácnosti, jaké jsou celkové měsíční výdaje, a jakou částkou tedy žalovaná disponuje. Pokud jde o výpisy z účtů, z těchto bylo zjištěno, že žalovaná měla ve všech třech měsících zůstatek v řádu stokorun, nebylo tedy možno dovodit, že žalovaná má dostatek prostředků ke splácení úvěru s měsíčními splátkami ve výši 2 147 Kč. Žalobkyně tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.
29. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 80 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že dosud nebyla uhrazena část jistiny ve výši 73 559 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni doplatek jistiny úvěru ve výši 73 559 Kč v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
30. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dospěl k následujícím závěrům: Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. příjmení tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. příjmení, J., příjmení, L., příjmení, P., příjmení, L., příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. číslo).
31. Obecně lze tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
32. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
33. Lhůta k plnění byla k žádosti žalované stanovena v měsíčních splátkách v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (neúspěch se týkal jen nepatrné části žalované částky představující příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 605 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 925 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 495,91 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.
35. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 925 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 3 140 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 785 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo variabilní symbol.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.