Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 196/2023-55
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 17 250,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 989,98 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co částky 5 260,43 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 071,43 Kč, 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 17 250,41 Kč od datum do zaplacení
a 19,9 % úroku ročně z částky 15 450,41 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 885 Kč, a to do tří dnů od právní moc tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta
se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 989,98 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co částky 5 260,43 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 071,43 Kč, 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 17 250,41 Kč od [datum] do zaplacení a 19,9 % úroku ročně z částky 15 450,41 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 885 Kč, a to do tří dnů od právní moc tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne datum, ve znění doplnění žaloby ze dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 250,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) s žalovaným smlouvu o bankovních produktech
a službách, jejíž součástí byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit k běžnému účtu. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit do částky 10 000 Kč a žalovaný se zavázal,
že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši úvěrového limitu. Součástí smlouvy byly Produktové podmínky, Dispozice ke kontokorentnímu úvěru
a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně tvrdila, že ke dni datum činila výše nesplaceného debetního zůstatku bez příslušenství částku 11 989,98 Kč. Dále tvrdila,
že žalovaný překročil úvěrový limit, čímž mu vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 15 450,41 Kč převedla dne datum na nový účet č. bankovní účet. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému závazek hradit ve splátkách, žalovaný však dluh řádně a včas nehradil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku dne datum zesplatnila a vyzvala žalovaného k jejímu uhrazení. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne datum, s účinností od datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 11 989,98 Kč, poplatků ve výši 3 883,50 Kč dle sazebníku (za období od datum
do datum a pak za upomínku ze dne datum, datum a datum v částce 3 x 600 Kč), kapitalizovaný úrok za povolený i nepovolený debet ve výši 1 376,93 Kč, kapitalizovaný úroku z prodlení ve výši 1 071,43 Kč za období od datum do datum, 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 17 250,41 Kč od datum do zaplacení a 19,9 % úroku ročně z částky 15 450,41 Kč od datum do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr dne
datum. Kontrolovala také informace v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík apod. Žalobkyně vycházela z uváděného příjmu žalovaného ve výši částka, dále že je zaměstnán, bydlí u rodičů
a celkový měsíční příjem domácnosti činí částka. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný neměl v době žádosti o úvěr žádné další závazky.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně
se zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet spojený s kontokorentním úvěru Flexikredit. Součástí smlouvy byly dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, ze kterých bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec do 10 000 Kč a žalovaný se zavázal mít měsíční příjem ve výši 50 % povoleného limitu, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník.
5. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši průměrného měsíčního příjmu v částce částka s tím, že nemá žádné měsíční náklady. Výše jeho příjmu byla určena čestným prohlášením žalovaného o příjmu. A dále uvedl, že celkový měsíční příjem domácnosti činí částka. Právní předchůdkyně ověřovala informace nahlédnutím do bankovních
a nebankovních registrů.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nedoplatku dne datum, datum a datum. Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému dne datum ukončení poskytování Flexikreditu s tím, že jeho debetní zůstatek na účtu činí částku 14 150,41 Kč a dne datum oznámila žalovanému, že debetní zůstatek je převeden na úvěrový účet
číslo.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum, zesplatnění žalovanému oznámila.
8. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od datum
do datum byla zjištěna výše dlužné jistiny úvěru, stejně tak z výpisu z interní databáze právní předchůdkyně žalobkyně (listina nazvaná Platební historie).
9. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet vedený na jméno žalovaného za období
od datum do datum (období předcházející poskytnutí kontokorentního úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši 80 000 Kč.
10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne datum.
11. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne datum.
12. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru, v níž žalovaný uvedl svůj měsíční příjem v částce 14 387 Kč čistého (tuto částku právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala na základě čestného prohlášení žalovaného) a příjem domácnosti ve výši 65 000 Kč, dále uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy, ani jiné splátky a žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do interních a externích databází, bankovního
a nebankovních registru klientských informací, insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně při určení výše nákladů pracovala s údaji o životním minimu a rovněž znala jeho příjmy a výdaje, neboť žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet.
13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, kterou se zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet spojený s kontokorentním úvěrem Flexikredit. Součástí smlouvy byly dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do 10 000 Kč a žalovaný se zavázal mít měsíční příjem ve výši 50 % povoleného limitu, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, zrušila Flexikredit a nepovolený debetní zůstatek převedla na nový úvěrový účet a následně úvěr zesplatnila ke dni datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným (čestným prohlášením), nahlédnutím do veřejných a neveřejných registrů.
14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smlouvy, tzn. ke dni datum). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník
v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost
je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
16. V posuzované věci učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Předně nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici od žalovaného pouze sdělení o jeho a nikoliv výdajích, když příjmy žalovaného byly doloženy jen jeho čestným prohlášením. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně podstatné výdaje žalovaného nijak blíže nezjišťovala
a neověřovala, když tvrdila, že vycházela z informací, získaných z transakcí na běžném účtu, který byl veden u právní předchůdkyně žalobkyně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo).
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve. Proto zákon
o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 9 odst. 1, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Jak vyplývá z již konstantní judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu) věřitel nedostojí své povinnosti uložené mu zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z informací získaných od spotřebitele.
20. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná,
a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
21. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky poskytnuté žalobkyní, a to v celkové výši 11 989,98 Kč a tyto prostředky dosud v plné výši nesplatil, a proto žalobkyni náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok
na zaplacení částky 11 989,98 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu
s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně, zamítl (výrok II.).
22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3
o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 69,5 % a procesní úspěch žalovaného 30,5 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 39 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 12 525 Kč představované uhrazeným soudním poplatkem v částce 800 a z náhrady za právní zastoupení ve výši 11 725 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 4,5 úkonu právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast
u jednání soudu dne datum a datum (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 1 820 Kč. Výše odměny
je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (5 úkonů celkem) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 9 690 Kč na částku 11 725 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 4 885 Kč (tj. 39 % z částky 12 525 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.