Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 221/2023-25
název soudu rozhodl soudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 15 033,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 499,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 499,99 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 2 251,40 Kč a částky 2 282,50 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 938,01 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 11 574,61 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 751,39 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 251,40 Kč od datum do zaplacení,
nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 499,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 499,99 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 251,40 Kč a částky 2 282,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 938,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 574,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 751,39 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 251,40 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 751,39 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 938,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 751,39 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 11 574,61 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného úroku 1 039,27 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 164 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 169 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 264,33 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 938,01 Kč a dále se domáhala nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 282,50 Kč.
2. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla společnost právnická osoba žalovanému úvěr 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s poskytnutou částkou příslušenství úvěru za dobu trvání úvěru ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 4 500,01 Kč. Žalobkyně se domáhá také nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 48 Kč sestávající z poplatku za odeslání dopisu. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se 4. odstavcem na první straně smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 12 751,39 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od datum do datum, tedy ve výši 2 282,50 Kč. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, ve znění pozdějších dodatků a na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni datum.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 888 Kč, z čehož částka 1 444 Kč představovala úrok z úvěru, částka 7 350 Kč představovala poplatek za poskytnutí úvěru, částka 1 394 Kč činila náklady na vyhodnocení úvěru, částka 2 700 Kč představovala poplatek za hotovostní výběr splátek, tj. inkasní poplatek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Podle smlouvy žalovaný potvrzuje svým podpisem smlouvy převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne datum byly žalovanému poskytnuty informace k úvěru a žalovaný prohlásil, že s podmínkami souhlasí.
7. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne datum požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru a v žádosti uvedl, že je zaměstnaný, jeho čistý příjem činí 20 805 Kč měsíčně. Jeho průměrné měsíční výdaje činí 1 000 Kč na bydlení a energie, 12 290 Kč na dopravu, stravu a osobní náklady a 1 992 Kč na stávající splátky, tj. celkem 15 282 Kč. Použitelný měsíční příjem tedy činí 5 523 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání a nevlastní bankovní účet. K žádosti žalovaný doložil občanský a řidičský průkaz, výplatní pásky a pracovní smlouvu.
8. Z Dodatku k pracovní smlouvě ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba na dobu určitou do datum.
Anonymizovaný odstavec.
10. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve znění dodatku ze dne datum a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Z dopisu ze dne datum a podacího archu soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 35 390,40 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalované dne datum.
11. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně činila kroky k mimosoudnímu vymáhání pohledávky, nicméně odeslání předmětné výzvy nebylo žalobkyní doloženo.
12. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva.
13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatky v celkové výši 27 888 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč Částku 15 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem obsahujícím výzvu k plnění, odeslaným dne datum. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
19. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
20. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
21. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
22. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 o. z. na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalované a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
23. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
24. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
25. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
26. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o úvěr a dodatek k pracovní smlouvě a tři výplatní pásky, z nichž vyplývá, že čistý měsíční příjem žalovaného činil přes 22 000 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že průměrné měsíční výdaje žalovaného činí celkem 15 282 Kč, přičemž vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti. Sám žalovaný uváděl své předchozí závazky z úvěrů s měsíční výší splátek 1 992 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný k prověření výše svých výdajů právní předchůdkyni žalobkyně neposkytl žádné podklady. Žalobkyně netvrdila, že by zjišťovala předcházející závazky žalovaného a jeho dosavadní úvěrové zatížení a platební morálku. Nicméně soud již žalobkyni s ohledem na učiněná zjištění k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nevyzýval, neboť již na podkladě do spisu založených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem příjmy a výdaje žalovaného neprověřila. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno nahradit tím, že úvěrující pokud jde o výdaje a dosavadní závazky, vyjde pouze z údajů uvedených žadatelem o úvěr. Žalobkyně měla postupovat o to pečlivěji, měla-li k dispozici informace o dosavadním splátkovém zatížení žalovaného. V důsledku uvedeného je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
27. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud na pohledávku uhradil 4 500,01 Kč. Žalovaný v řízení neuváděl, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 10 499,99 Kč.
28. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuvedl ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 499,99 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 10 dní od doručení dopisu, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
29. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně tvrzeného nároku na kapitalizovaný úrok, smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky.
30. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovaného plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný (a to po započtení veškerého příslušenství pohledávky včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), avšak v souvislosti se soudním řízením mu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.