Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 104/2023-35
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupen anonymizováno jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozený dne datum,
bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 11 752,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 752,02 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně proti žalované dále domáhala zaplacení částky 780,99 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částky 795,8 Kč představující kapitalizovaný úrok a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 752,02 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 11 752,02 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 752,02 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 500 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně proti žalované dále domáhala zaplacení částky 780,99 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částky 795,8 Kč představující kapitalizovaný úrok a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 752,02 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 11 752,02 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částky 11 752,02 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádané nároky ze smlouvy o kontokorentním úvěru, kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba (dále jen„ banka“). Dne datum banka se žalovanou uzavřela smlouva o účtu číslo na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dne datum banka se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které žalované umožnila čerpat z jejího účtu peněžení prostředky do záporného zůstatku (debetu). Limit kontokorentního úvěru byl navýšen na 10 000 Kč Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky a platný sazebník. Úrok z čerpaného kontokorentu činil ke dni vzniku debetního zůstatku 18,90% ročně dle oznámení banky. Žalovaná se zavázala zejména povolený limit nepřekročit, žalovaná tuto povinnost však porušila a ani přes výzvu banky nepovolený debet nevyrovnala. příjmení proto celou pohledávku kontokorentu převedla datum na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla s účinností ke dni datum pohledávka postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu. Žalobkyně kromě jistiny (zůstatku úvěru) ve výši 11 752,02 Kč požadovala úhradu úroků a úroků z prodlení, a to v kapitalizované výši do datum a dále od datum do zaplacení.
2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaná sdělila, že je zaměstnána s měsíčním příjmem 11 337 Kč, což ověřila z jejího účtu. Výdaje žalovaná uvedla 0 Kč, banka tedy sama stanovila výši životních výdajů žadatelky při využití statistických údajů na částku 5 484 Kč. Žadatelka neměla v době žádosti insolvenční řízení, banka ve své evidenci nenalezla žádné negativní informace, v době žádosti již měla schválený kontokorentní úvěr do limitu 5 000 Kč a jednalo se toliko o jeho navýšení.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den datum, se ani bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), pouze za přítomnosti právního zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. příjmení uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o vedení účtu a následně dne datum s ní uzavřela smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru na tento účet formou možnosti přečerpání finančních prostředků na něm do debetního (záporného) zůstatku na něm s limitem 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala dodržovat podmínky banky, zejména nepřekročit povolený limit a z čerpaného kontokorentu platit úrok dle oznámení banky. Žalovaná povolený limit kontokorentu překročila, když k datum vyčerpala peněžní prostředky ze svého účtu z debetu ve výši 11 752 Kč; banka převedla nepovolený debetní zůstatek na zvláštní účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Smlouvou ze dne datum s účinností ke dni datum postoupila banka pohledávku na žalobkyni, žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby.
6. Žalovaná na dluh neuhradila žalobkyni ničeho, soud v tomto ohledu vycházel z tvrzení žalobkyně, když žalovaná tuto skutečnost nijak nerozporovala.
7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.
12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaná a banka uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda banka jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalované jako žadatele o spotřebitelský úvěr. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka dle názoru soudu neučinila; sice z výpisů z účtu žalované, který pro ni vedla, ověřila příjmovou stránku žalované, nicméně k posouzení její celkové majetkové situace takový postup nestačí. Pokud žádným způsobem neověřila rovněž výdaje žalované s pokojila se toliko s jejím tvrzením, že tyto činí 0 Kč, a pak a pak při vyhodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela ze statistického modelu, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaná bude schopna navýšený kontokorentní úvěr skutečně uhradit. To vše za situace, kdy z výpisů z účtu žalované, které žalobkyně k důkazům předložila, vyplývá, že v relevantním období před poskytnutím úvěru, kdy banka měla poměry žalované zkoumat, tedy od prosince 2015 do května 2016 byla žalovaná již v debetu, nebo kladný zůstatek na jejím účtu činil toliko desítky Kč. Z uvedeného účtu za uvedené období pak nelze učinit žádná zjištění ohledně výši měsíčních nutných výdajů žalované (např. na bydlení, energie apod). Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných listiny (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalované nijak neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z.
Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná vyčerpala v souvislosti s neplatnou smlouvou o kontokorentním úvěru částku 11 752,02 Kč, na kterou však nevrátila ničeho. Pro vrácení poskytnutého plnění soud žalované poskytl splátky, které jsou přiměřené možnostem žalované. Ve zbývajícím rozsahu pak soud nárok žalobkyně zamítl, včetně požadovaného úroku z prodlení, na něž mu v souladu s judikaturou dovolacího soudu vznikne nárok teprve v případě, že žalovaná neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené v tomto rozhodnutí.
1. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když neúspěch žalobkyně byl pouze zanedbatelný. Náklady řízení žalobkyně činí 2 252 Kč a sestávají z vyměřeného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále z odměny za 1 úkon právní služby po 1580 Kč (účast na jednání soudu) podle § 7 advokátního tarifu a 1 režijního paušálu za tento úkon právní služby po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 646,80 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné a lze je podat do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně a včas, lze se jejího splnění domáhat cestou exekuce.