Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 272/2023-21
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 121 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 32,88 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33,67 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 121 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 32,88 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 33,67 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 121 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum ve výši 66,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 121 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí ve výši 330 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil celkem 5 000 Kč. Jistina sestává z neuhrazené části jistiny úvěru ve výši 8 749 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, úroků v celkové výši 490 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 430 Kč, smluvních pokut v celkové výši 304 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného pomocí statistického modelu s výpočtem nejvyšší měsíční splátky a lustrací v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR. Žalobkyně doplnila, že žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjmy ve výši 29 000 Kč a žalobkyně zjistila z výpisu z NRKI, že žalovaný měl měsíční splátky jiným společnostem ve výši 8 284,34 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně se dne datum smlouvou o úvěru zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet, který žalovaný označil ve smlouvě, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek ve výši 330 Kč a úrok formou 24 měsíčních splátek splatit. Ve smlouvě byla zahrnuta doplňková služba expres výplata s jednorázovým poplatkem ve výši 199 Kč, doplňková služba bezpečná splátka s poplatkem ve výši 99 Kč měsíčně a doplňková služba SMS servis s poplatkem ve výši 49 Kč měsíčně. Poplatek za korunový odklad podle smlouvy činí 990 Kč. Pro případ, že žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 300 Kč za měsíc vymáhání a tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace, dále je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč (v případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, může účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné částky) a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Smlouvu žalovaný podepsal pomocí verifikační platby ve výši 1 Kč a SMS kódu. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) Smluvní pokuta za zpoždění se zaplacením splátky činí 500 Kč. Pokud výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, bude účtována smluvní pokuta ve výši dlužné splátky. (zjištěno ze Sazebníku platného ke dni datum) příjmení 10 000 Kč byla dne datum zaslána na účet žalovaného č. bankovní účet (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy na částku 10 000 Kč). Žalobkyně účtovala žalovanému následující platby a poplatky: poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, 4 x poplatky za bezpečnou splátku 99 Kč celkem ve výši 396 Kč, 4 x poplatky za SMS servis 49 Kč v celkové výši 196 Kč, úroky v celkové výši 490 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 1 030 Kč, smluvní pokuty 3 x 500 Kč v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaný na pohledávku žalobkyně uhradil dne datum částku 5 000 Kč (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad) Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech příjmení, NRKI, ISIR a CRIBIS s výsledkem, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, nemá exekuci, není v příjmení nebo má příznak C, Z a v NRKI je„ OK“. Žalovaný v žádosti uvedl že nemá děti, je OSVČ s příjmem 29 000 Kč, příjem partnera 0 Kč a nemá žádné jiné splátky. (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta) Žalobkyně vyzývala žalovaného ke splnění závazku před jeho zesplatněním dopisem ze dne datum a dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 15 121 Kč nejpozději do 14 dní od sepsání výzvy. (zjištěno z výzev ze dne datum a datum a podacího archu) Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, a to do 30 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána žalovanému dne datum (zjištěno z výzvy a podacího archu)
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum smlouvou o úvěru zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatek splatit v 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě byly stanoveny poplatky za sjednané doplňkové služby. Smlouva byla žalovaným podepsána pomocí verifikační platby ve výši 1 Kč a SMS kódu. příjmení 10 000 Kč byla dne datum zaslána na účet žalovaného. Žalovaný však nad rámec plateb v celkové výši 5 000 Kč na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech a při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a statistického modelu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne datum, a to do 14 dnů od sepsání výzvy.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
11. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
15. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
16. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že jí žalovaný poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, nicméně tyto informace neprověřila a nevyžádala si k jejich doložení žádné listiny. Žalobkyně neprověřovala zdroj příjmů žalovaného a ostatních členů domácnosti ani skladbu a výši výdajů žalovaného, neprověřila, zda žalovaným uváděné údaje jsou jeho skutečné příjmy a výdaje. Podle žalobních tvrzení žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výsledků statistického modelu a limitu nejvyšší měsíční splátky, přičemž použité vstupní údaje o žalovaném neprověřila a vycházela z údajů uváděných žalovaným. Pokud jde o výdaje, pak právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z údajů životního minima a vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalovaného např. v souvislosti s bydlením. Dále žalobkyně provedla lustrace žalovaného v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR. Samotná zjištění z registru NRKI, která žalobkyně uvádí v rámci svých žalobních tvrzení, tedy že žalovaný byl zavázán k úhradě dosavadních splátek v souhrnné měsíční výši 8 284,34 Kč, měla žalobkyni vést k podstatně větší obezřetnosti a pečlivosti. Kdyby byl žalovaným tvrzený příjem 29 000 Kč měsíčně jeho skutečným příjmem, pak by žalovaný ještě před poskytnutím posuzovaného úvěru vynakládal již třetinu svého příjmu na splátky dosavadních závazků.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů a údajů životního minima. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věrohodným způsobem skutečné příjmy a výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela pouze z údaje životního minima a zjištěných výší splátek, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně měla postupovat o to pečlivěji a důkladněji a podrobně zkoumat majetkové a příjmové poměry žalovaného a její životní náklady v situaci, kdy sama měla informace o dosavadním splátkovém zatížení žalovaného ve výši přes 8 000 Kč. Právě vysoká výše dosavadního splátkového zatížení měla žalobkyni vést k daleko větší obezřetnosti při sjednávání dalšího úvěru.
19. S ohledem na shora popsané soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
20. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalované plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil 5 000 Kč. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuvedl ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který byl žalovanému odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 14 dní od sepsání výzvy, tj. nejpozději do datum a ode dne datum je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Nicméně žalobkyně se domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období až od datum do datum. Za toto období činí kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč částku 32,88 Kč, ve zbytku byl kapitalizovaný zákonný úrok zamítnut. Ode dne datum do zaplacení se žalobkyně domáhá běžícího zákonného úroku z prodlení a má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč. Úrok z prodlení od datum do zaplacení z částky převyšující 5 000 Kč byl zamítnut. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.