Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 216/2023-47

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 89 970,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 190 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 643,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 662,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 906,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 16 689,44 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,41 % ročně z částky 16 689,44 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále částky ve výši 60 136,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 472,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 865,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 36 061,86 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 36 061,86 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 190 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 643,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 662,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 906,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 16 689,44 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,41 % ročně z částky 16 689,44 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále částky ve výši 60 136,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 472,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 865,82 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 36 061,86 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 36 061,86 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 89 970,32 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO a žalovaným došlo dne 18. 11. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 17 893 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 10 201 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,41 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 729 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 11. 2021. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, kdy ke dni podání žaloby byla ze strany žalovaného uhrazena částka ve výši 9 280,30 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Dále tvrzení žalobkyně mezi jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO a žalovaným došlo dne 9. 6. 2020 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 61 652 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 47 241 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 3. 2022. Žalovaný však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, kdy ke dni podání žaloby byla ze strany žalovaného uhrazena částka ve výši 47 529,70 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. I přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

4. Součástí návrhu jsou listinné důkazy blíže vedené na č. l. 15-36 spisu.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s  u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 28. 11. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu soud zjistil následující skutkový stav.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla dne 18. 11. 2020 uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 10 201 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,41 % ročně, s poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a s poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 729 Kč. Jednotlivé platby žalovaného s určením jejich data a výše pak byla uvedena v předložené tabulce umoření.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla dne 9. 6. 2020 uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 47 241 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně, s poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a s poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč. Jednotlivé platby žalovaného s určením jejich data a výše pak byla uvedena v předložené tabulce umoření.

9. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 6. 2020 pak soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodný, je majitelem auta, jako zdroj svých příjmů uvedl plný úvazek jakožto řidič s čistým příjmem 21 725 Kč měsíčně a čistým příjmem domácnosti 40 000 Kč, s měsíčními výdaji 3 000 Kč a interními splátkami 2 300 Kč, kdy měl předložit svou pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky za duben a květen 2020.

10. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 11. 2020 pak soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v s rodiči, má učňovské vzdělání, je svobodný, je majitelem auta, jako zdroj svých příjmů uvedl plný úvazek jakožto řidič s čistým příjmem 21 500 Kč měsíčně a čistým příjmem domácnosti 55 000 Kč, s měsíčními výdaji 3 000 Kč, kdy měl předložit svou pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky za září a říjen 2020.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni s účinností ke dni 16. 12. 2022, přičemž jsou uvedeny v přiloženém seznamu. Tím je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni.

13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání, kdy z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 2. 6. 2023.

14. Po provedeném dokazování soud a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

23. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 11. 2020, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč s tím, že žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 10 201 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,41 % ročně, s poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a s poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 632 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 729 Kč. Dále na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 9. 6. 2020, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 49 000 Kč s tím, že žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 47 241 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně, s poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a s poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč, a to ve 21 měsíčních splátkách po 5 270 Kč.

24. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo anonymizována dvě slova proti anonymizováno, dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. spisová značka), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ (v ) nitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).

25. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně (její právní předchůdce) dostatečně zkoumala úvěruschopnost dlužníka/žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 11. 2020 a smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 9. 6. 2020 a tedy posouzení otázky, zda byly uvedené smlouvy o úvěru platně sjednány.

26. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ, je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si její právní předchůdce opatřil dostatečné informace, aby mohl kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), přičemž tak nebyl schopen uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaný schopen splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bez jakéhokoliv uvedení, doložení a následného ověření a posouzení výdajové stránky žalovaného, nemůže být považováno za dostatečné. Žalobkyně rovněž nedoložila zjišťování, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí.

27. Právní předchůdce žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalovanému porušil § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ, což má dle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětných smluv; žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. , , , , aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatil. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaný splnil povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč a 49 000 Kč žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil žalobkyni před zahájením soudního řízení: a) částky v celkové výši 9 280,30 Kč, b) částky v celkové výši 47 529,70 Kč, proto již nemá žalovaný povinnost tyto části jistiny vracet. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny v celkové částce 12 190 Kč (výrok ad I. tohoto rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění) a žalovanému náklady řízení v důsledku její nečinnosti nevznikly, soud tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků (výrok ad III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.