Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 275/2023-76

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 57 762,37 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 35 430 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 35 430 Kč od datum do zaplacení, a to počínaje měsícem lednem 2024 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Ohledně částky 22 332,37 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 22 332,37 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2 715 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice a číslo.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 578 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 35 430 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 35 430 Kč od [datum] do zaplacení, a to počínaje měsícem lednem 2024 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.</b> <b>II. Ohledně částky 22 332,37 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 22 332,37 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2 715 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 578 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 57 762,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že dne datum uzavřela se žalovanou elektronicky Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, když úroky z úvěru měly být žalovanou žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 2 595 Kč, se splatností vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Přes opakované upomínky žalobkyně nebyla žalovanou tato splátka uhrazena, a proto žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalovaná částka v celkové výši 57 762,37 Kč přitom má představovat zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, dále zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.

2. K výzvě soudu žalobkyně následně svým podáním doručeným dne datum doplnila, opravila a upřesnila žalobní tvrzení tak, že žalovaná částka představuje pouze zbývající jistinu úvěru, přičemž žalovaná uhradila žalobkyni pouze šest splátek po 2 595 Kč, tj. celkem 15 570 Kč, s tím, že v lednu 2023 byla žalované vrácena splátka stržená inkasem, neboť splátky splatné ke dni datum a ke dni datum byly žalované na její žádost odsunuty, a to v souladu s doplňkovou službou PODPORA. Při započítávání žalovanou poskytnutých úhrad žalobkyně postupovala podle tabulky umoření, která je součástí předsmluvních informací. Poskytnutý úvěr ve výši 60 000 Kč se žalovaná zavázala žalobkyni splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 653 Kč, přičemž dále se žalovaná zavázal žalobkyni za doplňkovou službu PODPORA hradit současně i platby v měsíční výši 942 Kč, tzn. že celkem byla žalovaná povinna platit žalobkyni po dobu 72 měsíců splátky ve výši 2 595 Kč.

3. Žalovaná se k návrhu na zahájení řízení při jednání ve věci samé dne datum vyjádřila tak, že ponechala rozhodnutí o něm na úvaze soudu, přičemž pro případ, že by jí byla soudem ukládána nějaká platební povinnost, požádala o možnost hradit příslušnou částku v adekvátních pravidelných měsíčních splátkách v maximální výši 1 500 Kč, když žalovaná je samoživitelkou devítiletého nezletilého syna, přičemž její příjem představuje invalidní důchod 2. stupně ve výši 10 500 Kč měsíčně a dále od listopadu letošního roku mzda ve výši 12 000 Kč měsíčně, s tím, že první mzdu za výkon práce v měsíci listopadu 2023 žalovaná obdrží až dne datum, když je zaměstnána jako strážný ve vrátnici v obec, kam je navíc nucena se každý den přesouvat automobilem ze svého bydliště v obec, s čímž jsou spojeny další pravidelné měsíční výdaje. Celkový příjem žalované tedy dosahuje cca 22 500 Kč měsíčně, s tím, že její pravidelné měsíční výdaje činí minimálně částku ve výši cca 17 000 Kč, neboť na zálohách nájemného a plateb za elektřinu žalovaná hradí měsíčně částku 12 000 Kč, za televizní poplatky a internet částku cca 600 Kč měsíčně, za obědy a družinu dítěte částku ve výši cca 800 Kč měsíčně a dále pak žalovaná hradí na splátkách dle jiných dvou rozhodnutí zdejšího soudu měsíčně částku v celkové výši 3 500 Kč. Své závazky se žalovaná snaží hradit a z uvedeného důvodu tedy nemá žádné exekuce.

4. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Z elektronicky sjednané Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum vzal soud za prokázané, že žalobkyně se jakožto nebankovní poskytovatel spotřebních úvěrů zavázala poskytnout žalované jakožto spotřebiteli spotřebitelský neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 60 000 Kč, a to tím způsobem, že částka ve výši 19 898 Kč měla být vyplacena na účet žalované, částka ve výši 31 102 Kč měla být na základě žádosti žalované vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované a částka ve výši 9 000 Kč měla být bez vyplacení přímo započtena na náklady žalobkyně specifikované v bodu 4.8. úvěrové smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 1 653 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že poslední splátka byla splatnou dne datum. Roční úroková sazba byla uvedenou smlouvou deklarována ve výši 26 %. Žalovaná se tak úvěrovou smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru výši 119 016 Kč (72 x 1 653 Kč), z čehož částka samotného úroku z úvěru činila 59 016 Kč (119 016 Kč – 60 000 Kč). Dále pak smluvní strany ve smlouvě sjednaly nepovinné doplňkové služby, poskytované na výslovnou žádost spotřebitele. V posuzované věci se jednalo o zřízení doplňkové služby PODPORA, jejíž podmínky byly upraveny samostatnou Smlouvou o zřízení Doplňkové služby PODPORA, uzavřenou mezi účastnicemi současně s předmětnou úvěrovou smlouvou, a to výslovně na dobu platnosti této smlouvy, když tato smlouva byla jako příloha číslo nedílnou součástí Smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru ze dne datum. Cílem této doplňkové služby, která se nezapočítávala do roční procentní sazby nákladů (RPSN), bylo zajištění plnění závazků spotřebitele s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele v případech nenadálých životních a finančních situací. Žalovaná se touto smlouvou vedle splácení úvěru zavázala zaplatit žalobkyni navíc celkovou částku ve výši 67 824 Kč, a to formou 72 měsíčních splátek po 942 Kč, splatných současně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru. Celkem se tedy žalovaná oběma uvedenými smlouvami zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši 186 840 Kč, a to v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 595 Kč, jak bylo v řízení doloženo i příslušnou tabulkou umoření, která byla soudu společně s předsmluvními informacemi a dalšími přílohami rovněž předložena. V řízení přitom bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně došlo výše popsaným způsobem k poskytnutí sjednané úvěrové částky, tzn. že na bankovní účet žalované byla ze sjednané úvěrové částky ve výši 60 000 Kč fakticky poukázána pouze částka ve výši 19 898 Kč. Ze žalobkyní předložené platební bilance vzal soud dále za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem šest měsíčních splátek ve výši 2 595 Kč, tj. celkovou částku ve výši 15 570 Kč. Předloženou 1. upomínkou ze dne datum a 2. upomínkou ze dne datum žalobkyně prokázala, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak, že žalovaná nezaplatila měsíční splátku ve výši 2 595 Kč, splatnou ke dni datum, v důsledku čehož žalobkyně v souladu s bodem 5.. úvěrové smlouvy předloženým dopisem ze dne datum zesplatnila žalovanou jistinu úvěru ve výši 57 762,37 Kč, když v takovém případě se úroky z úvěru staly součástí jistiny, a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do dne datum.

7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když již jen s ohledem na výši sjednaného obchodního úroku dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je tak korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

8. V daném případě se žalovaná nacházela v pozici spotřebitele jakožto slabšího ze smluvních subjektů při uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy a na ní navazující smlouvy o zřízení doplňkové služby. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významnou, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, nemohla žalovaná samotný standardizovaný text návrhu úvěrové smlouvy, vyhotovený jednostranně žalobkyní, nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

9. V tomto ohledu si zdejší soud dovolí odkázat na právní závěry, k nimž opakovaně ve svých rozhodnutích v obdobných věcech o nárocích ze spotřebitelských úvěrových smluv dospěl Krajský soud v Plzni, a to např. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018 č. j. -82, ze dne 13. 6. 2018 č. j. -76, ze dne 28. 11. 2018 č. j. -68 nebo ze dne 28. 11. 2018 č. j. -58 Krajský soud v této souvislosti konstatoval, že i při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V nyní posuzované věci žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, přičemž žalovaná měla žalobkyni vedle této jistiny úvěru zaplatit úrok z úvěru ve výši 59 016 Kč, tzn. úrok ve výši 98,36 % samotné výše poskytnuté úvěrové částky. Krajský soud při posuzování těchto nároků přitom poukázal na to, že„ podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou v souladu s ustanovením § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Úrok je odměnou za poskytnutí úvěru, a pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy pouze ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy“. Sjednaný úrok v částce, která bezmála dosahuje výše samotné částky poskytnutého úvěru, je proto nutné hodnotit jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky obec národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry (viz. také nálezy Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. a ze dne datum sp. zn. ). Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované nepůjčila a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila, když žalobkyně si smlouvou o úvěru nechala od žalované slíbit plnění (119 016 Kč), jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění (60 000 Kč) ve značném nepoměru. Smlouva s takto sjednaným (či spíše žalobkyní direktivně stanoveným) obchodním úrokem je tedy dle názoru zdejšího soudu smlouvou absolutně neplatnou. Výrazně disproporčně v neprospěch žalované je pak nutné celý proces uzavření obou výše uvedených smluv vnímat při zohlednění toho, že žalované byla žalobkyní fakticky poskytnuta do její volné dispozice pouze částka ve výši 19 898 Kč, ačkoliv se zavázala uhradit žalobkyni celkovou částku ve výši 186 840 Kč (72 x 2 595 Kč), která sama o sobě více než třikrát převyšuje celkovou sjednanou úvěrovou částku. Úvěrová smlouva se i konstrukcí sankcí, kumulativně postihujících spotřebitele (viz bod 5.3. úvěrové smlouvy), celkově jeví jako nevyvážená v neprospěch spotřebitele. Navíc je koncipována pro běžného spotřebitele značně nepřehledně a její text je napsán hustým malým písmem.

10. Od poskytovatele peněžních prostředků jako silnější smluvní strany a profesionála v oblasti poskytování nebankovních půjček se očekává naplnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru měl odpovídat jeho ekonomickému riziku. Jednání žalobkyně považuje soud za účelové a zneužívající a takto si počínající věřitel nemůže požívat ochrany, ani pokud jde o odkaz na oddělitelnost úroku či zásady autonomie vůle a povinnosti plnění smlouvy. Dle názoru soudu je třeba hodnotit obchod žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celek. Žalobkyně je profesionálem na úvěrovém trhu a její konání, pokud za poskytnutí úvěru požaduje po spotřebiteli zaplacení částky násobně vyšší, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků, kteří z různých důvodů nedosáhnou na bankovní produkty, či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno vnímat jako společensky nežádoucí.

11. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelském úvěru (a tedy rovněž i smlouvy o zřízení doplňkové služby, neboť tato je nedílnou součástí úvěrové smlouvy), a to pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Ve prospěch žalované byla fakticky poskytnuta žalobkyní celková částka 51 000 Kč (zbývající částku 9 000 Kč si žalobkyně započetla bez toho, že by došlo k jejímu vyplacení), aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Žalovaná uhradila na svůj domnělý úvěrový závazek částku v celkové výši 15 570 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (51 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (15 570 Kč), tzn. nárok na zaplacení částky ve výši 35 430 Kč. Pokud se žalobkyně podanou žalobou domáhala přiznání i zákonného úroku z prodlení, lze jí přiznat tento úrok z prodlení pouze z přiznané částky 35 430 Kč, když v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci soud za výzvu k plnění dluhu považuje dopis právního zástupce žalobkyně ze dne datum (oznámení o zesplatnění úvěru a předžalobní výzva), jímž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do datum, a který byl žalované zaslán na adresu jejího bydliště téhož dne datum. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 35 430 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. V rámci úvahy o způsobu úhrady uložené částky přitom soud zohlednil stávající osobní, příjmové a majetkové poměry žalované a v souladu s ustanovením (dále jen ) umožnil žalované hradit dlužnou částku počínaje měsícem lednem 2024 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich, když tímto způsobem budou bez toho, že by se kvůli tomu žalovaná musela dále zadlužovat, vytvořeny odpovídající podmínky pro řádné splnění uložené platební povinnosti, s tím, že dle názoru soudu lze důvodně dovozovat, že se poskytnutí splátkové možnosti žalované oprávněných zájmů žalobkyně negativním způsobem významněji nedotkne.

12. Co do zbývající části žalobou uplatněné částky, požadované žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta, protože závazek k její úhradě nebyl mezi účastnicemi platně sjednán. Žalobkyni tak nebyl přiznán rozdíl mezi celkovou požadovanou jistinou 57 762,37 Kč a přiznanou částkou 35 430 Kč ve výši 22 332,37 s příslušným zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalobkyně činí cca 61 % (35 430 Kč) a její neúspěch, tj. úspěch žalované, činí cca 39 % (22 332,37 Kč). Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na 22 % svých nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou přitom představovány celkovou částkou ve výši 12 339 Kč a sestávají ze soudního poplatku v souhrnné výši 2 889 Kč (již zaplacený poplatek ve výši 2 311 Kč + doplatek poplatku dle výroku IV. tohoto rozsudku ve výši 578 Kč), ze 2 úkonů právní služby dle , ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 6 840 Kč (2 x 3 420 Kč) a z 1 úkonu v poloviční výši 1 710 Kč (jednoduchá výzva k plnění) a ze 3 režijních paušálů po 300 Kč dle uvedené vyhlášky. 22 % z částky 12 339 Kč pak činí částku v přiznané výši 2 715 Kč. Pro úhradu této částky, kterou je žalovaná dle povinna zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla dle stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

14. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto je žalobkyně jako navrhovatelka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků povinna doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 578 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 2 311 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 2 889 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 578 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé dle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla žalobkyni rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.