Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 197/2023-42
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 44 825,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 913,53 Kč spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 35 913,53 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.
Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 60 % z celkových nákladů řízení žalobkyně v částce 8 046 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
<b>I. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 913,53 Kč spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 35 913,53 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>II. </b> Ve zbylé části se žaloba zamítá. <b>III. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 60 % z celkových nákladů řízení žalobkyně v částce 8 046 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 825,46 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč převodem na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni jistinu a úrok z poskytnutého úvěru, konkrétně 991,53 Kč měsíčně a to vždy ke konkrétnímu dni v měsíci. Žalovaný však sjednané splátky neuhradil řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek. Žalobkyně tak využila svého práva a úvěr ke dni datum zesplatnila a žalovanému zaslala oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné částky ve výši
37 577,25 Kč Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 379 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 554,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 214,17 Kč, poplatkem spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 2 100 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 37 577,25 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 3 379,07 Kč od datum do zaplacení. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.
Žalobkyně dále obecně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, které uvedl do Žádosti o úvěr. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, nahlédnutím do anonymizována dvě slova a insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra a jiné. Zároveň zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Na základě uvedeného dospěla žalobkyně k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.
2. Žalovaný uvedl, že si je svého dluhu vědom, ale dostal se do finančních potíží a nemohl jej splácet. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala jeho schopnost úvěr splácet. Dotazovala se na výši příjmu, a životní poměry žalovaného. V té době pobíral invalidní důchod ve výši 6 500 Kč, bydlel na ubytovně a kromě důchodu jiný příjem neměl. Bydlení mu je hrazeno OSSZ. Nevěděl, jak přišel pracovník banky na to, že jeho čistý měsíční příjem nebo příjem domácnosti činí 100 000 Kč. Pobíral jen důchod, měl několik nesplacených exekucí, což pracovníkovi banky„ vyjelo z počítače“. Nicméně úvěr mu přesto poskytli. U žalobkyně měl zároveň zřízen běžný účet, ze kterého mu odcházely platby na splátky úvěru. V době, kdy si půjčoval od žalobkyně, měl i jiné tzv. rychlé půjčky. Pravděpodobně od právnická osoba, půjčku od žalobkyně si bral, aby předchozí půjčky alespoň částečně zaplatil. Žalobkyni uhradil asi 3 splátky. Závěrem uvedl, že ponechává rozhodnutí na úvaze soudu.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř.,
a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru – expres půjčka vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru v částce 39 000 Kč s tím, že první den, ke kterému může dojít k čerpání, byl stanoven na datum a žalovaný se zavázal úvěr hradit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 991,53 Kč vždy k 15. Dni kalendářního měsíce počínaje datum. Žalovaný se zavázal uhradit roční úrokovou sazbu 22,50 %, roční procentní sazbu nákladů ve výši 26,76 %. Celkově měl žalovaný zaplatit částku ve výši 71 234,93 Kč (ze smlouvy o úvěru, anonymizováno půjčka číslo). Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 3 086,47 Kč (z výpisů z účtů ze dne datum, datum, datum a amortizace), výši splaceného dluhu potvrdil i žalovaný v průběhu jednání. Součástí smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (z Všeobecných produktových podmínek). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne datum k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (z předžalobní upomínky včetně podacího archu).
4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žádostí o úvěr zpracované osobním bankéřem, ze které zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem činil 6 503 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 100 000 Kč, přitom bylo uvedeno, že počet zdrojů příjmu je jeden, ostatní měsíční jiné náklady činí 0 Kč, žalovaný nemá jiné splátky, nemá žádnou vyživovací povinnost. K těmto údajům byl doložen doklad o přiznání invalidního důchodu ve výši 6 503 Kč (z oznámení ČSSZ ze dne datum). Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že byly nařízeny 4 exekuce, a to dne datum, datum, datum, datum. Z vyjádření procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z doloženého čistého příjmu 6 503 Kč a dále z údajů, že žalovaný je rozvedený, žije sám, má jediný zdroj příjmu, čistý měsíční příjem domácnosti činí 100 000 Kč, žije ve vlastním domě či bytě, podíl žalovaného na nákladech na bydlení činí 25 %. Na základě těchto údajů byl úvěr schválen.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru sjednaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze uvádí, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný doložil potvrzení o příjmu a tyto informace byly zkoumány a ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, nahlédnutím do BRKI, NRKI a insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra a jiné. V žádosti o úvěr sepsaných žalobkyní žalovaný pouze deklaruje své majetkové a osobní poměry, dokládá svůj měsíční příjem, ale jakékoliv další podklady, na základě kterých dospěla žalobkyně k čistému měsíčnímu příjmu domácnosti ve výši 100 000 Kč či k vyčíslení výdajů, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Navíc je v žádosti o úvěr uvedeno, že žalovaný nemá jiné splátky a to i přesto, že z výpisu z centrální evidence exekucí je zřejmé, že jsou proti žalovanému nařízeny 4 exekuce. Žalobkyně se svou neúčastí při jednání zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 39 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na tuto částku dosud zaplatil pouze 45 450 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 35 913,53 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 35 913,53 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy.
20. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla úspěšná co do 80 %, žalovaný co do 20 %, žalobkyně má proto právo na 60 % náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení sestávající z odměny za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby po 2 900 Kč (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 AT, 3 x režijního paušálu po 300 Kč dle § 12b odst. 2 AT, náhrady za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 1 794 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů jsou pak zvýšeny o 21 % DPH, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem v částce 2 016 Kč Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 13 410 Kč, z toho 60 % činí 8 046 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).