Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 C 91/2023-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 84 650,67 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 000 Kč od 10. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29 650,67 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 340 Kč od 10. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 845 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 846 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 000 Kč od 10. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 29 650,67 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 340 Kč od 10. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 845 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 846 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 84 650,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 340 Kč od 10. 6. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 8. 8. 2022 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému dne 8. 8. 2022 peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku v souhrnné výši 167 697 Kč sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 55 000 Kč, obchodního úroku ve výši 70 697 Kč a administrativních poplatků ve výši 42 000 Kč, a to formou 59 měsíčních splátek po 2 795 Kč a šedesáté splátky ve výši 2 792 Kč, při splatnosti první splátky ke dni 23. 9. 2022. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, pročež žalobkyně v souladu s čl. 13 obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, resp. čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhrazenou část jistiny zesplatnila ke dni 27. 3. 2023. Žalovaný před ani po zesplatnění zápůjčky na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně tak za žalovaným nadále eviduje dlužnou jistinu ve výši 55 000 Kč, neuhrazené obchodní úroky za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, ve výši 12 290 Kč a neuhrazené měsíční poplatky za správu zápůjčky za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění ve výši 4 900 Kč. S ohledem na to, že žalovaný nehradil své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požaduje žalobkyně úhradu i zákonného úroku z prodlení, který za dobu do zesplatnění kapitalizovala ve výši 754,65 Kč a za dobu od zesplatnění do 9. 6. 2023 kapitalizovala na částku 2 200,20 Kč. Podle článku 13.3 obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce žalobkyně dále uplatnila vůči žalovanému i nárok smluvní pokutu z důvodu prodlení se splácením ve výši 18 270 Kč a dále smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou kapitalizovala za dobu do zesplatnění zápůjčky na částku 3 002 Kč a za dobu od zesplatnění zápůjčky do 9. 6. 2023 na částku 5 353,82 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 73 340 Kč od 10. 6. 2023 do zaplacení. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila dne 24. 7. 2023 svá tvrzení ve vztahu k tomu, jakým způsobem při uzavírání smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy, přitom uvedla, že tuto schopnost ověřila jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, jednak posouzením údajů uvedených samotným žalovaným, kdy předložil výpis z účtu za tři měsíce před uzavřením smlouvy a výplatní pásky za dva měsíce před uzavřením smlouvy, jakož i doložil formulář příjmů a výdajů. Z podkladů a informací, které předal žalovaný žalobkyni, vyhodnotila žalobkyně příjmy žalovaného na částku ve výši 22 452,55 Kč, přičemž příjmy žalovaného byly prokázány z předložených výpisů z účtu žalovaného, výplatních pásek žalovaného a formuláře příjmů a výdajů. Žalobkyně v otázce příjmů žalovaného zároveň zohlednila, že část příjmů žalovaného byla tvořena čerpáním tzv. payday úvěrů, kdy těmto byl přiřazen minimální možný koeficient. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobkyně pro výpočet bonity žalovaného vyhodnotila scóringový systém průměrně na částku 14 797,61 Kč. V této částce jsou započteny výdaje žalovaného po vyhodnocení příslušným koeficientem v rámci finanční analýzy přiřazeným ve scóringovém systému. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil tedy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného částku ve výši 7 654,94 Kč. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 3 527,67 Kč tak tento rozdíl činil částku ve výši 4 127,27 Kč s tím, že souběžně žalobkyně v rámci výše uvedené výdajové rešerže dlužníka v rámci své obchodní opatrnosti již jedenkrát započítala částku životního minima. Tato částka je pak dle žalobkyně dostačujícím finančním obnosem, kterým žalovaný disponuje měsíčně k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.) Na základě výše uvedeného proto vyhodnotila žalobkyně dlužníka jako bonitního pro sjednanou půjčku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání nařízenému na 24. 10. 2023 se dostavila jen žalobkyně, která navrhovala vyhovět žalobě v plném rozsahu, když k prokázání úvěruschopnosti odkázala na doplněné vyjádření žalobkyně ze dne 24. 7. 2023.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin označených jako smlouva číslo ze dne 8. 8. 2022 (vč. splátkového kalendáře, sazebníku a obchodních podmínek) je v řízení prokázáno, že dne 8. 8. 2022 žalovaný uzavřel s žalobkyní písemnou smlouvu, na podkladě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 55 000 Kč a tento se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 167 697 Kč, z toho 55 000 Kč jako jistinu úvěru a 112 697 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru, a to formou 60 měsíčních splátek po 2 795 Kč (poslední splátka 2 792 Kč) při splatnosti první splátky ke dni 23. 9. 2022. Strany si dále ve smlouvě sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že tato dne 8. 8. 2022 poukázala částku 55 000 Kč na účet č. bankovní účet, který byl uvedený ve smlouvě o úvěru.

5. Z čestného prohlášení žalovaného vyplývá, že tento uvedl, že má čistý příjem 27 000 Kč ze zaměstnání a pravidelné měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč (z toho 7 000 Kč měly být splátky půjček a 2 000 Kč další pravidelné výdaje). Bydlí u rodičů, náklady na bydlení udává 1 000 Kč měsíčně. Je svobodný, v jeho domácnosti žijí celkem 4 osoby, z nichž žádná není bez vlastního příjmu.

6. Z výplatních pásek zaměstnavatele právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl čistý příjem v dubnu 2022 ve výši 30 233 Kč, v květnu 2022 ve výši 28 245 Kč a v červnu 2022 ve výši 28 137 Kč, přičemž v měsících duben a květen byly žalovanému v rámci výkonu rozhodnutí z příjmu provedeny přednostní srážky ve výši 12 032 Kč (4/ 2022) a 1 968 Kč (5/ 2022). Z výpisu z internetového bankovnictví žalovaného za období 1. 5. 2022 až 31. 7. 2022 vyplývá, že v tomto období byly na účtu žalovaného č. bankovní účet celkové příjmy ve výši 141 166,60 Kč a celkové výdaje ve výši 139 371,32 Kč. Zůstatek na účtu ke dni 31. 7. 2022 činil 1 795,28 Kč. Část příjmů na bankovním účtu přitom pochází z jiných úvěrů (přijaté platby ve výši 16 000 Kč a 11 136 Kč od právnická osoba)

7. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2023 bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 80 811,90 Kč nejpozději do 11. 5. 2023 s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě.

8. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč ve formě peněžité zápůjčky, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

14. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ). V daném případě pak sice žalobkyně tvrdila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jim uvedené informace s údaji z doložených výplatních pásek a z výpisů z běžného účtu žalovaného, nicméně pokud by tak žalobkyně učinila skutečně pečlivě, musela by si povšimnout, že tvrzení žalovaného o výdajích ve výši 10 000 Kč, neodpovídali jeho skutečným výdajům, jak vyplývají z výpisů z účtů. Z těchto plyne, že žalovaný měl v rozhodné době vyšší výdaje než byly jeho příjmy, přičemž vzniklý rozdíl hradil z úvěrů od jiného subjektu. I přesto byl konečný zůstatek na jeho účtu minimální (k 31. 7. 2022 činil 1 795,28 Kč) a zjevně nepostačoval k úhradě sjednaných splátek. Je proto zjevné, že žalovaný nebyl ze svých příjmů schopen cokoli ušetřit nebo splácet další úvěr. Rizikovým faktorem byla rovněž skutečnost, že žalovanému byly ze mzdy prováděny srážky v rámci výkonu rozhodnutí, což svědčí o tom, že nebyl schopen své závazky řádně plnit. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. K takové neplatnosti je soud povinen dle přihlédnout i bez návrhu.

15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, přičemž žalovaný jí nevrátil ničeho. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného prokazatelně k vrácení poskytnuté částky až doručením předžalobní výzvy ze dne 20. 4. 2023, která byla žalovanému doručována téhož dne prostřednictvím České pošty se lhůtou k vrácení nejpozději do 11. 5. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 55 000 Kč dne 12. 5. 2023 a dle o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 15 % ročně od žalobou požadovaného data 10. 6. 2023 do zaplacení, když soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s  nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší nebo za delší období, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

16. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze zčásti. Vycházejíc z toho, že předmětem řízení byla částka 84 650,67 Kč, lze konstatovat, že pokud žalobkyni byla přiznána částka 55 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, pak byla žalobkyně procesně úspěšná v rozsahu 65 % a žalovaný v rozsahu 35 %. Žalobkyni tedy náleží náhrada v rozsahu 30 % nákladů, které sestávají z odměny advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba, účast u jednání) po 4 500 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH 5538 Kč a připočtení soudního poplatku v částce 4 233 Kč, cestovného ve výši 5270 Kč za cestu z obec do část obce – část obce a zpět v počtu 722 Kč náhrady za promeškaný čas 19 půlhodin po 100 Kč celkově činí 36 141 Kč 30 % těchto nákladů představuje 10 845 Kč, kterážto částka byla žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznána.

18. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 84 650,67 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 3 387 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 846 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.