Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 272/2023-100
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 85 738 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 36 886 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu
částky 48 852 Kč;
zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 63 040 Kč od datum do datum;
zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 62 235,05 Kč od datum do datum;
zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 25 349 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 886 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 36 886 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 48 852 Kč; zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 63 040 Kč od [datum] do [datum]; zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 62 235,05 Kč od [datum] do [datum]; zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 25 349 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne datum ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 85 738 Kč včetně příslušenství, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru, který poskytla žalovanému. Žalovaná částka představuje zbývající dlužnou jistinu, přirostlý smluvní úrok a smluvní pokutu za pozdní splácení; příslušenstvím pak je zákonný úrok z prodlení. Spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč měl být poskytnut na základě smlouvy číslo ze dne datum, ve které se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem 95,90 % ročně. splatit v 48 měsíčních splátkách po 4 508 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku v celkové výši 13 114 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v databázích příjmení, NRKI a dostupných databázích umožňujících ověření úvěruschopnosti žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání konané dne datum, kterého se zúčastnil zástupce žalobkyně. Žalovaná se bez řádné omluvy nedostavila a soud tedy jednal v její nepřítomnosti.
4. Ve věci soud učinil následující skutková zjištění.
5. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů.
6. Z předsmluvního formuláře ze dne datum vztahujícího se ke smlouvě o úvěru číslo soud zjistil, že tento byl podepsán žalovanou. Žalovaná v něm souhlasila s podmínkami úvěrové smlouvy, tedy s poskytnutím částky 50 000 Kč a následným splácením v 48 měsíčních splátkách po 4 508 Kč, což odpovídá zápůjční úrokové sazbě 95,90 % p. a.
7. Z kopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že byla pořízena dne datum osobou zprostředkující úvěr pro žalobkyni.
8. Z pracovní smlouvy ze dne datum vyplývá, že byla uzavřena s žalovanou coby zaměstnancem (pozice pečovatelka) na dobu určitou s tříměsíční zkušební dobou. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne datum vyplývá, že mezi stranami bylo sjednáno prodloužení pracovní poměru do datum.
9. Ze mzdového lístku žalované za červenec 2019 vyplývá, že na účet jí byla vyplacena mzda ve výši 22 593 Kč.
10. Ze mzdového lístku žalované za září 2019 vyplývá, že na účet jí byla vyplacena mzda ve výši 19 871 Kč.
11. Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu ze dne datum vyplývá, že úvěr měl být vyplacen na bankovní účet jméno příjmení.
12. Z printscreenu internetového bankovnictví jméno příjmení vyplývá, že na její účet byly vypláceny mzdy žalované za období anonymizováno a anonymizováno rok a dále, že byl zadán souhlasem s inkasem ve prospěch účtu č. bankovní účet ve výši 4 510 Kč měsíčně počínaje datum.
13. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovanou a jedná se de facto přímo o úvěrovou smlouvu, nikoli o její návrh. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s úrokem 95,90 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách po 4 508 Kč.
14. Z přílohy číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a přihlášky do pojištění ze dne datum vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo sjednáno přistoupení k pojistné smlouvě uzavřené mezi žalobkyní (pojistník) a společnostmi právnická osoba, a obec pojišťovna právnická osoba (pojistitel). Předmětem pojištění byla schopnost splácet poskytnutý úvěr. Pojistné mělo být placeno ve výši 410 Kč měsíčně a tato platba byla již zahrnuta do stanovené měsíční splátky úvěrové smlouvy.
15. Z oznámení o schválení úvěru ze dne datum, vč. dodejky soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo za podmínek uvedených v návrhu na uzavření smlouvy ze dne datum, a tedy uzavření úvěrové smlouvy.
16. Z hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o dokument zachycující poměry žalované. Žalovaná zde uvedla, že její pravidelný čistý měsíční příjem je ve výši 21 232 Kč, a to formou„ ze zaměstnání“. Jako měsíční výdaje jsou zde uvedeny částky 3 410 Kč coby životní minimum, 2 000 Kč jako výživné na jedno dítě v domácnosti, 1 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč jako rezerva. Jako volné zdroje žalobkyně vyhodnotila částku 13 822 Kč. Žalovaná dále uvedla, že jeho bydlení je ve formě„ u rodičů“, má středoškolské vzdělání s maturitou.
17. Z karty klienta soud zjistil, že se jedná o souhrn informací k úvěrové smlouvě číslo. Jsou zde uvedeny úhrady žalovanou v období od datum do datum, a to v celkové výši 13 114 Kč
18. Z výpisu z registru příjmení ze dne datum soud zjistil, že žalovaný nemá evidovány žádné záznamy.
19. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne datum žalobkyně zaslala částku 50 000 Kč na účet číslo bankovní účet.
20. Z výpisu z NRKI ze dne datum soud zjistil, že obsahuje hodnocení žalované, kdy žalovaný obdržel skóre 404. Dle přiložené legendy tedy žalovaný spadá do anonymizováno II. = vyšší body do interní anonymizována dvě slova, menší riziko, lepší segment klientů.
21. Z výzev žalobkyně zaslaných dne datum, datum a datum vyplývá, že žalobkyně žalovanou vyzývala z úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru.
22. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobkyně žalované oznámila zesplatnění celého úvěru a vyzvala k okamžité úhradě částky 64 040 Kč.
23. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne datum.
24. Soud tedy shrnuje, že účastníci podepsali smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 4 508 Kč. Žalobkyně před sjednáním smlouvy ověřila měsíční příjmy žalované, ovšem o výdaje se již zajímala velmi nedostatečně. Žalovaná na splátkách zaplatila 13 114 Kč, ovšem následně přestala hradit splátky úplně a ze strany žalobkyně došlo k oznámení o zesplatnění úvěru. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky.
25. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah uzavřený mezi spotřebitelem a podnikatelem (§ 419 a § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z. s. ú.“). V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný je uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
26. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
31. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
32. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
33. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
34. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
35. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci anonymizováno číslo, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
36. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci anonymizováno číslo, OPR- právnická osoba).
37. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
38. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevyhodnotila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 2 z. s. ú. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z informací uvedených žalovanou, výplatnic a potvrzení o příjmech žalované. Z předložených výplatnic jasně vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činil ve době předcházející sjednání úvěrové smlouvy 21 232 Kč. Pokud jde o výdaje žalované žalobkyně se bez dalšího spokojila s odhadem nákladů ve výši životního minima 3 410 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč, výživného 2 000 Kč a„ rezervou“ 1 000 Kč. Takto tvrzené náklady, jak na bydlení, uspokojování základní potřeb (jídlo, hygiena, ošacení apod.) jsou již na základě běžné zkušenosti nestandardně nízké. Nelze přistoupit na paušalizované posouzení výdajů žadatele prostřednictvím životního minima, které vyjadřuje hranici, pod kterou už osoba trpí hmotnou nouzí a není schopná uspokojovat ani ty nejzákladnější osobní potřeby. Samozřejmě není únosná praxe, v níž poskytovatel spotřebitelského úvěru bude kontrolovat s nadsázkou řečeno každou účtenku žadatele o úvěr, ovšem spokojit se s částkou životního minima je výrazem rezignace na postup s odbornou péčí. V tomto ohledu se nabízí například porovnání údajů uvedených žadatelem se statistickými údaji o spotřebě domácností vedených Českým statistickým úřadem.
39. Je tedy na první pohled zjevné, že žalobkyně se podrobněji nezabývala skutečnými výdaji žalované a jejími celkovými poměry. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Protože tedy žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Současně s úvěrovou smlouvou pozbyla platnosti i sjednána smlouva o přistoupení k pojištění schopnosti splácet úvěr, neboť ta byla sjednána jako dodatek číslo k samotné úvěrové smlouvě a má tedy akcesorický charakter.
40. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z úvěru ani smluvních pokut a pojistného, ale pouze právo na vrácení jistiny ve výši jí poskytnutého úvěru (po odečtení dosavadních plateb žalované), tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení – vrácení plnění z neplatné smlouvy dle § 2991 a § 2993 o. z., jehož výše vyplývá z rozdílu mezi částkou poskytnutou žalované a částkou, kterou žalovaná žalobkyni již zaplatila. Žalobkyně žalované poskytla částku 50 000 Kč, žalovaná žalobci zaplatila ke dni podání žaloby částku 13 114 Kč, tím pádem soud shledal důvodným nárok žalobkyně pouze na zaplacení částky 36 886 Kč. Co do této částky spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení soud žalobě vyhověl, co do zbylé částky pak byla žaloba zamítnuta. Zákonný úrok z prodlení byl žádán ve výši 10 % a soud proto vázán žalobním návrhem nemohl v tomto ohledu přiznat úrok vyšší. Při přiznání zákonného úroku z prodlení soud vycházel ze skutečnosti, že k úhradě dlužné částky byla žalovaná prokazatelně vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne datum. Protože z důkazů nevyplynul okamžik doručení této výzvy, vyšel z tzv. domněnky doby dojití dle § 573 o. z., tedy doručení třetí pracovní den – datum. Ve výzvě nicméně byla stanovena lhůta pro úhradu dluhu, a to 15 dnů ode data odeslání této výzvy. Tato lhůta uplynula dne datum, tedy pozdějším dnem, než kdy nastala„ fikce“ doručení. Následujícím dnem nastalo prodlení s úhradou přiznané částky.
41. Ve zbylé části byly žalobní nároky zamítnuty, neboť vyplývaly z absolutně neplatné smlouvy (výrok II.).
42. V řízení tedy byla z větší části úspěšná žalovaná, která by měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.