Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 296/2023-28

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 79 508,87 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 039 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 039 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 17 469,87 Kč a dále co do úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 17 469,87 Kč za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 589,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 039 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 62 039 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 17 469,87 Kč a dále co do úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 17 469,87 Kč za dobu od 23. 9. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 589,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23. 9. 2023 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 508,87 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo to elektronickým systémem prostřednictvím klientské zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalované byla prověřena jí poskytnutými doklady. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku s úroky v 72 splátkách po 3461 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15.tého dne. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, nezaplatila splátku splatnou dne 15. 3. 2023. Žalobkyně proto žalované zaslala upomínku ze dne 20. 3. 2023, 5. 4. 2023 a vzhledem k tomu, že žalovaná splátku nedoplatila, úvěr zesplatnila dopisem ze dne 18. 8. 2023 a požadovala zaplacení celkem částky ve výši 79 508,87 Kč Lhůta uvedená v dopise pro zaplacení vyčísleného dluhu byla žalobkyní stanovena do 22. 9. 2023.

2. Svá tvrzení žalobkyně doplnila dále podáním ze dne 16. 10. 2023 (viz č.l. 11), v němž uvedla, že žalovaná zaplatila 3 461 Kč, tedy jedinou splátku.

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní. Soud v této věci postupoval podle a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, její souhlas se tak dle předpokládá.

3. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázaný tento skutkový stav. Žalobkyně je oprávněna k poskytování spotřebitelských úvěrů. Účastníci spolu jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaná žalobkyni poskytla své osobní údaje, číslo občanského průkazu, kontaktní údaje, číslo účtu bankovní účet a též údaje k prověření schopnosti úvěr splácet, uvedla výši své mzdy, zaměstnavatele, počet vyživovaných osob, výši výdajů na bydlení a sázky, dále uvedla, že nemá žádné další závazky. Žalobkyně nedoložila žalovanou skutečně předložené doklady. Žalobkyně doložila dokument nazvaný spotřebitelská smlouva číslo který není žalovanou podepsán, ale je v něm uvedena IP adresa zařízení, tel. číslo zařízení, přesný čas a další informace týkající se elektronického ověření, datace je uvedena dnem datum. Ve smlouvě jsou obsažena ujednání, která korespondují s tvrzeními v žalobě. Dále žalobkyně doložila dokument nazvaný Příloha číslo – Smlouva o zřízení Doplňkové služby anonymizováno, na které taktéž není uveden ani žádný kód potvrzující podpis žalované, datace podpisu je datum (viz smlouva a předsmluvní informace CEPR a č.l. 12-15). Dále bylo prokázáno, že z účtu č. bankovní účet s názvem shodujícím se jménem žalované byla dne datum pod v.s. shodným s číslem smlouvy odeslána na účet č. bankovní účet platba ve výši 1 Kč nazvaná verifikace. Stejného dne datum byl žalované odeslán dopis nazvaný Potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce na adresu shodnou s trvalým pobytem žalované (viz. doklady o platbách a přípis v CEPR). Z tohoto přípisu a dále pak z předsmluvní informace je patrné, že částka ve výši 80 000 Kč bude zaslána tak, že na účet žalované bude zaplacena částka ve výši 23 771 Kč, částka ve výši 41 729 Kč bude zaplacena na účet žalobkyně za účelem úhrady úvěru vedeného u žalované pod číslo ze dne datum a částka ve výši 14 500 Kč bude použita na zaplacení nákladů žalobkyně. Této struktuře odpovídají i detaily plateb dle platebních příkazů. Následně byla žalovaná upomínána dopisy ze dne 20. 3. 2023 (viz CEPR), ze dne 5. 4. 2023 (viz CEPR) a dne 18. 8. 2023 byl žalované zaslán dopis – zesplatnění úvěru (viz CEPR). Dle tvrzení žalobkyně byla zaplacena jedna splátka ve výši 3461 Kč.

4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se o spotřebitelském (úročeném) úvěru, když soud se předně zabýval tím, zda smlouva o úvěru není v rozporu s právními předpisy a zda tedy není absolutně neplatným právním jednáním a zda vůbec bylo prokázáno její uzavření.

5. Soud dospěl k závěru, že byla prokázána komunikace mezi účastníky i že tím, kdo s žalobkyní komunikoval, byla žalovaná, to je nepochybné s ohledem na doklady, které má žalobkyně k dispozici. Bylo též prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované pouze částku ve výši 23 771 Kč a částka 41 729 Kč byla použita na jiný dluh žalované vůči žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy, resp. smluv, které jsou žalobkyní předloženy.

6. Soud se dále zaměřil na to, zda bylo prokázáno, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že si poskytovatel úvěru prověřoval příjmy žalované, ale nezohlednil skutečnost, že žalovaná má již dluhy přímo u žalobkyně (viz smlouva číslo ze dne datum, i časová souvislost obou úvěrových smluv je poněkud zvláštní) a že na ně neupozornila, při posuzování schopnosti splácet dále žalobkyně nehodnotila výdaje žalované a ani nevysvětlila, jak tyto ověřovala. Ve svých tvrzeních se zaměřila spíše na obecná konstatování. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by byla řádně prověřena úvěruschopnosti žalované.

7. Dále pak se soud zabýval tím, zda by i v případě prokázání uzavření smlouvy, nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku a další sjednané podmínky. uvádí výši dalších plateb, které měla žalovaná vedle jistiny ve výši 80 000 Kč, resp. skutečně poskytnuté částky 41 729 Kč a 23 771 Kč (tedy 65 500 Kč) zaplatit navíc. Ve smlouvě je sice celková částka jistiny uvedena ve výši 154 584 Kč, úrok je uváděn ve výši 24,84% ročně a RPSN 39,97% ročně, skutečné náklady, které by byla povinna žalovaná zaplatit však činí 14 500 Kč dle bodu 4.8. smlouvy a dále pak se jedná o částku ve výši 183 692 Kč při zohlednění tzv. služby anonymizováno a úroků (žalovaná měla hradit splátky ve výši 3461 Kč měsíčně po dobu 72 měsíců, tedy 249 192 Kč, po odečtení částky poskytnuté 65 500 Kč tedy činí rozdíl 183 692 Kč), společně s vyčíslenými náklady tak nad rámec poskytnutého plnění ve výši 65 500 Kč by byla žalovaná povinna zaplatit 198 192 Kč (14 500 Kč + 183 692 Kč). Tato částka odpovídá 302,58% poskytnutého plnění za dobu splácení 72 měsíců, tedy 50,43% za 12 měsíců. Soud hodnotí částku, k jejímuž zaplacení by byla žalovaná povinna nad rámec jistiny ve svém součtu jako úrok ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvách rozděleny na více částí. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto úroku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění je ryze formální a že celá částka nemůže představovat nic jiného, než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, poplatek (úrok) je proto sjednáván za účelem generování jejího zisku a krytí nákladů. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu všech poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které je ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. S ohledem na právní hodnocení smlouvy jako smlouvy o úvěru nelze ani oddělit ujednání o úrocích, které jsou pojmovým znakem smlouvy o úvěru, od ostatního obsahu smlouvy. Je-li nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná i celá smlouva jako právní jednání včetně ujednání o smluvní pokutě.

8. Žalované tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 65 500 Kč (41 729 Kč zaplacených na předchozí úvěr a 23 771 Kč zaplacených žalované), jejíž zaslání bylo prokázáno. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se bezdůvodně obohatila o částku 65 500 Kč, vrátila však dle tvrzení žalobkyně 3 461 Kč, rozdíl tedy činí 62 039 Kč. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že s ohledem na charakter nároku nastal první den prodlení ve vazbě na první upomínku, žalobkyně však požadovala úrok až od 23. 9. 2023, a soud tedy žalobě ohledně doby počátku prodlení vyhověl.

9. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud proto žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 589,84 Kč, přičemž tato částka představuje 56,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,03 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 976 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 508,87 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 800 Kč ve výši 2 898 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.