Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 183/2023-54

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 101 109,19 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97.871 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3.238,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12.392,07 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 98.940,75 Kč od datum do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 3.238,19 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 19.523 Kč, a to do tří dnů od právní moci k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97.871 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 3.238,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12.392,07 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 98.940,75 Kč od [datum] do zaplacení a pro úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 3.238,19 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 19.523 Kč, a to do tří dnů od právní moci k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení peněžitého plnění ve výš 101.109,19 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 100.000 Kč, který se i s úroky zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však uhradil pouze částku 2.129 Kč. Pro porušení povinnosti splácet řádně a včas žalobkyně úvěr zesplatnila dne datum a současně žalovaného vyzvala k úhradě do 14 dnů od zesplatnění. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 98.940,75 Kč, poplatků za pojištění ve výši 568 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1.000 Kč. Žalovaný však nic z toho neuhradil a do prodlení se dostal datum, od tohoto okamžiku požadovala žalobkyně úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, splátkového kalendáře, úvěrových podmínek, fotokopie občanského průkazu a rodného listu soud zjistil, že žalobkyně se dne datum písemně dohodla se žalovaným, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč. Žalovaný se zavázala poskytnuté peněžní prostředky uhradit i s úroky ve výši 18,9 % v měsíčních splátkách 2.129 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem příjmením a rodným číslem.

4. Ze zprávy jméno příjmení příjmení a výpisu o proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně na účet žalovaného dne datum převedla částku 100.000 Kč.

5. Z úvěrové karty a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů o poměrech žalovaného v tom směru, že má 1 dítě, je podnikatel, má měsíční příjem číslo K a příjem ostatních členů domácnosti činí 15.000 Kč, nemá záznam v příjmení a NRKI, nemá exekuci a má další splátky jiným společnostem ve výši 25.000 Kč. Zy není patrné, zda a jakým způsobem žalobkyně informace o poměrech žalovaného a jeho příjmech a výdajích ověřila.

6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně ověřila stávající úvěrové zatížení žalovaného. Z výpisu pohybů na běžném účtu soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici výpis obratů na běžném účtu žalovaného za období od datum do datum, aniž by byl patrný zůstatek na konci období.

7. Z výzvy ke splacení ze dne datum vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dopisem odeslaným dne datum žalovaného k zaplacení žalované pohledávky do 14 dnů od sepisu výzvy s tím, že v důsledku prodlení celý dluh ze smlouvy o úvěru zesplatnila.

8. Z předžalobní výzvy vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně dopisem odeslaným dne datum prostřednictvím České pošty s. p. vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení s upozorněním na podání žaloby.

9. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou jako úvěrovanou a žalobkyní jako úvěrující byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá . Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v  členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v  povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

18. V daném případě soud nemohl než uzavřít, že žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak neověřila údaje, ze kterých vycházela při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, např. výši příjmu, počet vyživovacích povinností, výši příjmů ostatních členů rodiny, výši pravidelně se opakujících výdajů žalovaného atp. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud proto posoudil jako neplatnou, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Plnění poskytnuté žalované z titulu absolutně neplatné smlouvy soud právně kvalifikoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2993 o. z. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky v částce 100.000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 2.129 Kč. Žalovaný na svoji obranu žádné úhrady netvrdil. Žalovaný je tedy žalobkyni povinen vydat z titulu bezdůvodného obohacení částku 97.871 Kč. Do prodlení s úhradou této částky se žalovaný doslal následujícího dne po uplynutí lhůty 14 dnů od sepisu výzvy ze dne datum, která se do dispozice žalovaného ve smyslu ust. § 573 o. z. dostala nejpozději dne datum. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Současně soud žalovanému podle o. z. uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy k zaplacení ve výši specifikované v  Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení a v souladu s judikaturou NS ČR (např. rozhodnutí ze dne 18. 3. 2018 sp. zn. ) když žalobkyně byla úspěšná co do částky 97.871 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od datum a neúspěšná ohledně částky 23.721,71 Kč, sestávající z jistiny ve výši 3.238,19 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 12.392,07 Kč a úroků kapitalizovaných od datum ke dni vyhlášení rozsudku v částce 8.091,45 Kč, a zákonného úroku ve výši 15 % z částky 3.238,19 Kč od datum do zaplacení. Ve vztahu k celkově požadovanému plnění ve výši 121.592,71 Kč byla žalobkyně v řízení úspěšnější o 61 %, když její úspěch činí 80,5 % a neúspěch 19,5 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu 61 % všech účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 5.180 Kč, 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 4 x náhrada promeškaného času po 100 Kč, cestovné ve výši 796 Kč, 21% DPH z částky 23.116 Kč, tedy 4.854 Kč a za zaplacený soudní poplatek částka 4.045 Kč, což činí celkem 32.015 Kč, z toho 61 % činí 19.523 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.