Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 222/2023-49
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
trvale bytem adresa žalované
doručovací adresa adresa žalované
o zaplacení 24 940 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 650 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 13 290 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 728,24 Kč, úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 379,04 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 650 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 13 290 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 728,24 Kč, úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 379,04 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Blansku dne 27. 4. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 24 940 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 728,24 Kč odpovídajícím sazbě 20,74 % ročně z částky 17 379,04 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do 1. 11. 2022, úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 379,04 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 676,37 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 17 379,04 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do 1. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 17 379,04 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 18. 6. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění v souhrnné výši 21 240 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 19 050 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, a to ve výši 28 190 Kč. Součástí této částky však bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se podanou žalobou domáhala jen zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 379,04 Kč a nesplacené části úhrad spojených s poskytnutým úvěrem ve výši 7 560,96 Kč Vedle toho si nárokovala shora popsané příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na které se dle zjištění učiněných v průběhu řízení aktuálně zdržuje (ulice a číslo, obec), ani přes výzvu soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 18. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 740 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 540 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu pojištění anonymizována dvě slova ve výši 560 Kč, to vše v 80 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 541 Kč, respektive 501 Kč, pokud jde o poslední splátku, s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 80 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 20,74 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy.
5. Z formuláře„ Zařazení zákazníka do pojistného programu“, který žalovaná podepsala 18. 6. 2019, soud zjistil, že žalovaná souhlasila se svým zařazením do pojistného programu vyplývajícího ze Skupinové pojistné smlouvy číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako pojistníkem a anonymizována tři slova jako pojistitelem, na jehož základě byla pojištěna její schopnost splácet poskytnutý úvěr.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 11. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni, a to ve výši 28 190 Kč.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh napříště plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 24. 11. 2022.
8. Z předžalobní výzvy z 10. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 36 149,97 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě do 25. 3. 2023 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
9. Z žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 18. 6. 2019 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 3 740 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 540 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 560 Kč, to vše v 80 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 541 Kč, respektive 501 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 80 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 20,74 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla s účinností k 1. 11. 2022 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy.
10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění
11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
18. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětné smlouvě sjednán a zda žalovanou rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvě sjednané poplatky související s úvěrem.
19. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy o úvěru vyjádřena jednak absolutní částkou 3 740 Kč (bod 1.9 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 20,74 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvedená absolutní výše úroku přitom odpovídala zmíněné zápůjční úrokové sazbě z jistiny úvěru za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za dobu 80 týdnů. V bodě 1.4. smlouvy bylo výslovně uvedeno, že úrok, k jehož úhradě se žalovaná zavázala, je stanovený fixní úrokovou sazbou, která je platná po celou dobu trvání smlouvy. Na podkladě uvedených smluvních ustanovení nelze dospět k jinému závěru, než že žalované z předmětné smlouvy o úvěru vznikla povinnost uhradit smluvní úrok ve výši 3 740 Kč, a to bez ohledu na to, zda se následně dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru, nebo svůj dluh ze smlouvy uhradila řádně a včas. Soud si je vědom toho, že podle § 2399 odst. 2 věty druhé o. z. obecně platí, že úvěrující má právo na úrok z úvěru až do vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Uvedené ustanovení je však ustanovením dispozitivním a nic nebrání tomu, aby se smluvní strany ve smlouvě o úvěru od tohoto ustanovení odchýlily. Tak se tomu přitom v řešené věci stalo.
20. Soud nepřehlédl, že dobou trvání smlouvy se vedle již citovaného bodu 1.3. zabývá též ustanovení bodu 2.6 smlouvy. V něm je uvedeno, že se smlouva uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů dle článku 1 smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně. Již samotné ustanovení bodu 2.6. smlouvy je možno hodnotit jako vnitřně rozporné, neboť umožňuje dva možné jazykové výklady toho, na jak dlouhou dobu byla smlouva sjednána. Buďto je totiž doba trvání smlouvy bez dalšího určena počtem týdnů dle článku 1 smlouvy (80 týdnů), jak vyplývá z první věty souvětí uvedeného v bodě 2.6. smlouvy, nebo je doba trvání smlouvy závislá na tom, zda vůbec a případně kdy žalovaná vypořádá své závazky ze smlouvy vzniklé, jak by vyplývalo z dalšího pokračování předmětného souvětí. V prvém případě by bez ohledu na to, zda žalovaná dostojí závazkům, které pro ni ze smlouvy plynou, činila doba trvání smlouvy 60 týdnů od data poskytnutí peněžních prostředků žalované, ve druhém by pak sice doba trvání smlouvy rovněž započala v den poskytnutí úvěru, konec této doby by však závisel na tom, kdy budou ze strany žalované uhrazeny veškeré platby dle smlouvy. V takovém případě by bylo možné hovořit o tom, že doba trvání smlouvy doposud neskončila, neboť žalovaná zatím neuhradila veškeré platby, k nimž se ve smlouvě zavázala. Druhá část souvětí uvedeného v bodě 2.6. smlouvy je však navíc v rozporu s tím, co je uvedeno v bodě 1.3 smlouvy. Z něj zcela jednoznačně vyplývá, že doba trvání smlouvy činí 80 týdnů. Soud přitom považuje za klíčové ustanovení bodu 1.3. smlouvy, neboť toto se nachází hned na první straně úvěrové smlouvy, v čl. 1, který pojednává o základních parametrech smlouvy, tedy zejména o výši poskytnuté jistiny úvěru, výši jednotlivých plateb souvisejících s úvěrem, době, na kterou je úvěr žalované poskytnut, a sjednaném počtu a výši splátek úvěru. Žalovaná smlouvu uzavírala v pozici spotřebitele, tedy slabší smluvní strany. Jestliže smlouva nabízí dvojí možný výklad, má soud za to, že by měl být brán v potaz výklad příznivější pro žalovanou. Za situace, kdy z čl. 1 smlouvy jednoznačně vyplývá, že žalovaná je povinna zaplatit úrok v absolutní výši 3 740 Kč a že platnost zápůjční úrokové sazby 20,74 % ročně je navázána na dobu trvání smlouvy, která činí 80 týdnů, nelze akceptovat postup žalobkyně, jež si vedle úroku sjednaného absolutní částkou nárokuje ještě běžící úrok ve výši 20,74 % z dlužné jistiny ročně za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení (částečně kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky). Nárok na tento běžící úrok nemůže být oprávněný, neboť se vztahuje k období, které následovalo až po skončení sjednané doby trvání smlouvy (podle žaloby byla poslední splátka úvěru splatná k 29. 12. 2020, žalobkyně si běžící úrok nárokuje až ode dne následujícího). Soud tedy jako oprávněný posoudil toliko nárok na zaplacení úroku ve výši 3 740 Kč.
21. Vedle zmiňovaného úroku se žalovaná ve smlouvě zavázala také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že částku 8 140 Kč, která odpovídá součtu smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, nelze považovat za nepřiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků, sjednané době splácení úvěru a dalším okolnostem, za nichž byl úvěr sjednán, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl nárok i na úhradu této částky.
22. Předmětem smlouvy o úvěru bylo dále i ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 540 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek úvěru formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení úvěru by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení úvěru si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaná reálně neměla možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky úvěru. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaná dobrovolně zvolila formu hotovostního splácení úvěru za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna, a přitom bezhotovostní forma splácení by pro ni byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky sporů vzniklých ze smluv o zápůjčkách a úvěrech poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud pouze v jediném případě setkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení zápůjčky či úvěru. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 57 % z částky, která byla žalované fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak dosti vysoké celkové náklady žalované v souvislosti s poskytnutím úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 12 540 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.
23. Pokud jde o sjednaný poplatek za životní pojištění ve výši 560 Kč, tento byl sjednán platně, žalované za uvedenou částku byla poskytnuta odpovídající doplňková služba a žalovaná tedy byla povinna uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně samotné žalobkyni uhradit.
24. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle předmětné úvěrové smlouvy vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu úvěru ve výši 22 000 Kč, úrok ve výši 3 740 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 560 Kč, celkem tedy 30 700 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na tento dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 19 050 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl na shora uvedený celkový dluh žalované z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalované zbývá uhradit 11 650 Kč. Uložil proto žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z této částky za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
25. Co do zbývající požadované částky ve výši 13 290 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 17 379,04 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala za dobu od 30. 12. 2020 do 1. 11. 2022 na částku 6 728,24 Kč, a úrok z prodlení z částky převyšující přiznaných 11 650 Kč. V podrobnostech soud odkazuje na shora uvedenou argumentaci.
26. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 24 940 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 11 650 Kč s příslušenstvím (47 % předmětu řízení), naopak co do částky ve výši 13 290 Kč s příslušenstvím (53 % předmětu řízení) byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla tedy procesní úspěch žalovaná. Lze tedy konstatovat, že obě účastníce měly v řízení takřka totožný procesní úspěch, což vedlo soud k tomu, že v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. žádné z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.