Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
8 C 313/2023-59
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený anonymizováno jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
v řízení o zaplacení 39 028,27 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 19 147 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23.2.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 19 881,27 Kč, úroku ve výši 27 068,66 Kč a 5 963,80 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 484,70 Kč za dobu od 29.9.2022 až do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč, úroků z prodlení z částky 11 543,57 Kč za dobu od 26.8.2023 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 27 484,70 Kč za dobu od 30.6.2022 do 22.2.2023 a úroku z prodlení z částky 8 337,70 Kč za dobu od 23.2.2023 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 19 147 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23.2.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 19 881,27 Kč, úroku ve výši 27 068,66 Kč a 5 963,80 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 484,70 Kč za dobu od 29.9.2022 až do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč, úroků z prodlení z částky 11 543,57 Kč za dobu od 26.8.2023 až do zaplacení, úroku z prodlení z částky 27 484,70 Kč za dobu od 30.6.2022 do 22.2.2023 a úroku z prodlení z částky 8 337,70 Kč za dobu od 23.2.2023 až do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 39 028,27 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 484,70 Kč od 30.6.2022 až do zaplacení, úrokem z prodlení v téže výši z částky 11 543,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 068,66 Kč a 5 963,80 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 27 484,70 Kč za dobu od 29.9.2022 až do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 30.12.2020 se společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě obdržel v hotovosti částku 30 000 Kč. Spolu s touto jistinou se žalovaný zavázal též uhradit poplatek ve výši 36 303 Kč. Celkovou částku ve výši 66 303 Kč se pak žalovaný zavázal splatit v 78 měsíčních splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 29.6.2022. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, které uvedl v tzv. zákaznické kartě, na jejímž základě pak právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, do sjednané doby splatnosti uhradil jen 10 853 Kč. Pohledávka vůči žalovanému byla následně shora uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný již dále nic neuhradil i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 30.12.2020 mezi společností právnická osoba a žalovaným vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 30 000 Kč za shora uvedených podmínek včetně sjednané smluvní pokuty (čl. 6 smluvních podmínek). Žalovaný svým podpisem rovněž potvrdil převzetí částky 30 000 Kč při podpisu smlouvy. K této žalobce dále doložil formulář s informacemi o předmětném úvěru.
5. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 30.12.2020, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 10 384 Kč,„ další příjmy“ činí 38 000 Kč, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 2 500 Kč na splátky půjček a 3 000 Kč výdaje ostatní. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije s rodiči, je svobodný a má bankovní účet. Za žalobce tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouva.
6. Z výzvy ze dne 20.12.2022 vyplynulo, že tuto adresovala společnost právnická osoba žalovanému, kde tohoto vyrozuměla o přechodu předmětného závazku na zmíněnou společnost a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky. Dle přiloženého poštovního archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 16.2.2023. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku včetně dokladu o jejím odeslání žalovanému.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022 má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla shora uvedenou společností postoupena žalobci.
8. Z listiny označené jako výpis úkonů ze dne 22.8.2023 vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce jméno příjmení uvedl, že byl proveden telefonát žalovanému a dále dvě cesty pověřeného terénního pracovníka za žalovaným.
9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: právnická osoba s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč. Zmíněná společnost se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenala v listině označené jako zákaznická karta. Žalovaný sjednané podmínky úvěru řádně neplnil, když řádně a včas nehradil sjednané splátky, dosud takto uhradil pouze 10 853 Kč. Dne 16.2.2023 byla žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky žalobci a výzva k úhradě předmětného dluhu. Následně byla žalovanému žalobcem zaslána předžalobní výzva.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
16. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 30 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
19. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (doložení pracovní smlouvy a výplatních pásek) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
20. Z doložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce disponoval jakoukoliv listinou ověřující údaje o příjmech a výdajích žalovaného. I pokud by soud vycházel ze zákaznické karty jako z dokumentu potvrzujícím dané události, tak byl zjištěn a ověřen pouze příjem žalovaného, a to příjem velmi nízký, přičemž žalovaný se zavázal ke splátkám ve výši zhruba 850 Kč, které již pro daný příjem ve výši zhruba 10 000 Kč tvoří jeho poměrně zásadní část, a to navíc za situace, kdy žalovaný má splácet dalších 2 500 Kč měsíčně. Žalovanému tedy k úhradě veškerých dalších životních nákladů má zbývat zhruba 6 500 Kč měsíčně, tedy částka, které běžně nemusí postačovat ani k úhradě základních životních potřeb. Právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na ověření výdajů žalovaného, když ani žádost o úvěr nijak nevypovídá o tom, že by v daném ohledu byly nějaké listiny žalovaným doloženy. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, zvláště v případě poměrně nízkých příjmů, jako je tomu v daném případě. Poskytovateli úvěru např. ničeho nebrání si od úvěrovaného opatřit výpis z bankovního účtu, který je poměrně spolehlivým dokladem o platební bilanci dané osoby. Příjmy domácnosti nebyly nijak blíže osvětleny, zjevně nijak doloženy a není tak zřejmé, v jaké výši a jakým způsobem by se měly promítnout v poměrech žalovaného, jaké jsou poměry osoby či osob mající tyto další příjmy atp. Z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené tedy nelze dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.
21. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). V řízení nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, že by žalovaný z daného titulu uhradil více, než tvrdí žalobce, tedy 10 853 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného pak spočívá v rozdílu v obou částkách představující sumu 19 147 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů kvalifikovat až výzvu shora specifikovanou, jež byla žalovanému odeslána dne 16.2.2023, za doručenou je tedy nutno tuto míti třetí pracovní den od jejího odeslání (§ 573 občanského zákoníku), tedy dne 21.2.2023. Jelikož pak žalovaný následující den neplnil, čímž tedy neplnil řádně a včas, je s úhradou od dalšího následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 19 147 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že žalobce nijak věrohodně nedoložil úkony vymáhání pohledávky včetně jejich nákladů.
22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl žalovaný ve věci většinový úspěch, nicméně žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně z proběhlého řízení ani nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.