Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 266/2023-25
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 400 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 700 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši
967,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 740,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 400 Kč od 18. 3. 2023 do 2. 7. 2023, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 650 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 400 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3 700 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 967,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 740,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 400 Kč od 18. 3. 2023 do 2. 7. 2023, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 650 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 11 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru č. anonymizováno číslo, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 400 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17.1.2022, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě poplatku ve výši 4 688,64 Kč a smluvního úroku. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán smluvní úrok ve výši 40% ročně, dále zde byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách:
- 7 400 Kč – dlužná jistina úvěru
- 4 688,64 Kč – dlužný poplatek za poskytnutí úvěru
- 1 537,53 Kč – dlužný kapitalizovaný smluvní úrok
- 513,94 Kč – dlužné náklady na vymožení pohledávky
Dohromady 6 740,11 Kč, žalobkyně v rámci žaloby tyto položky označila souhrnně jako„ kapitalizovaný úrok“
- 3 700Kč – dlužná smluvní pokuta
- 967,18 Kč – dlužný kapitalizovaný úrok z prodlení
- 650 Kč – další dlužné náklady spojené s uplatněním pohledávky
Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.
2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř. “
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listin u nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském věru č. anonymizováno číslo“ ze dne datum, která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho data narození, adresy, dále číslo jeho bankovního účtu, telefonní číslo a emailová adresa. datum, poplatek za poskytnutí úvěru činí 4 688,64 Kč, úroková sazba činí 40% ročně a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) 40 385,20 %. Úvěr byl sjednán elektronicky prostředky komunikace na dálku. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se žalovaný dozvěděl základní informace týkající se spotřebitelského úvěru a jeho poskytovatele. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne datum soud dovodil, že částka 7 400 Kč byla toho dne poukázána na účet č. bankovní účet označeného jménem žalovaného, platba je uskutečněna pod variabilním symbolem číslo, což je rodné číslo žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (Rámcová) a datum (Dílčí), tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek a dokladu o úhradě ceny za postoupené pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem i postupníkem. Žalobkyně dále předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, po neúspěšných pokusech o kontaktování žalovaného, předala žalobkyně věc svému právnímu zástupci. Předžalobní výzva ze dne 28.6.2023 byla žalovanému zaslána prokazatelně 30.6.2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho. Projekt fúze sloučením ze dne datum je pro datum svého vzniku ve věci irelevantní.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:
Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. , účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“
Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 7 400 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 7 400 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.
Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. , neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019
6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 7 400 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 7 400 Kč, tuto částku posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně v rámci předžalobní upomínky ze dne 28.6.2023, písemnost byla žalovanému odeslána 30.6.2023, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 2.7.2023 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 3.7.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 , a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného.
Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („ Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.
8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.
10. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.