Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
71 C 189/2023-93
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lucií Chládkovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 61 257,78 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 786,35 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 623,98 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 786,35 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12 471,43 Kč s úrokem v částce 10 022,91 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 461,78 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 398,87 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 471,43 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 982,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 48 786,35 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 623,98 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 786,35 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 12 471,43 Kč s úrokem v částce 10 022,91 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 461,78 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 398,87 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 471,43 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 982,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 29. 5. 2023 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 61 257,78 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 59 461,78 Kč, poplatků ve výši 196 Kč (za vedení účtu čtyřikrát 49 Kč ze splátek splatných v listopadu 2022 až únoru 2023 dle odst. 5.5 úvěrových podmínek), nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč (dvakrát 300 Kč naúčtovaných dne 20. 12. 2022 a 23. 2. 2023 za vymáhání po dobu 5 měsíců dle smlouvy a odst. 9.1 úvěrových podmínek) a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč (dvakrát 500 Kč za prodlení s úhradou splátek splatných v listopadu a prosinci 2022, naúčtovaných 20. 1. 2023 a 23. 2. 2023 dle odst. 9.1 úvěrových podmínek), s úrokem ve výši 10 022,91 Kč (z toho úrok ve splátkách do zesplatnění úvěru ve výši 6 097,38 Kč a úrok ve výši 3 925,53 Kč vyčíslený z dlužné jistiny v rámci splátek splatných v listopadu 2022 až únoru 2023 za dobu od 24. 2. 2023 do 24. 5. 2023 v sazbě 15 % ročně a z dlužné jistiny úvěru za dobu od 24. 2. 2023 do 24. 5. 2023 v sazbě 26,28 % ročně a za dobu od 25. 5. 2023 do 29. 5. 2023 v sazbě 15 % ročně), s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 59 461,78 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 022,85 Kč (vyčísleným v sazbě 15 % ročně za dobu od 10. 3. 2023 do 29. 5. 2023 z jistiny, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut) a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 61 257,78 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 22. 10. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Dodatkem k úvěrové smlouvě uzavřeným dne 21. 9. 2022 došlo ke změně úvěrového rámce na částku 30 000 Kč a dodatkem k úvěrové smlouvě uzavřeným dne 19. 10. 2022 došlo ke změně úvěrového rámce na částku 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky ke 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Ve splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru, poplatky, úroky a smluvní sankce. Žalovaná celkem vyčerpala částku ve výši 88 953,29 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila částku 40 166,94 Kč, započítanou na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaná nezaplatila splátky splatné v říjnu 2022, listopadu 2022 a prosinci 2022 a splátky splatné v lednu a únoru 2023 zaplatila jen zčásti, proto žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 2. 1. 2023 a následně dle odst. 7.1 úvěrových podmínek úvěr zesplatnila ke dni 23. 2. 2023 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná dluh neuhradila ani po předžalobní výzvě.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že odkazuje na předloženou metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, která obsahuje obecný způsob výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky (tzv. MLS klienta a MLS domácnosti), nikoli konkrétní skutečnosti ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované, a na předloženou kartu klienta, podle níž žalobkyně vycházela před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2019 s výší úvěru 60 000 Kč z toho, že je žalovaná svobodná, nemá děti, bydlí ve vlastním bytě/domě, má jako zaměstnanec příjem 18 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 6 000 Kč. Dále žalobkyně doplnila výpočet MLS pro smlouvu žalované, podle nějž vycházela z příjmu žalované ve výši 18 000 Kč a výdajů v podobě životního minima ve výši 3 410 Kč, minimálních výdajů na bydlení 2 590 Kč, bufferu MLSu domácnosti 499 Kč a výše splátky schváleného úvěru 520 Kč, přičemž měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem ve výši 6 000 Kč byly přeškrtnuté. Dále uvedla, že provedla lustraci žalované v registru SOLUS, kde nebyl nalezen závazek po splatnosti, a v registrech NRKI, CEE a ISIR, kde žalovaná nebyla nalezena. Pracovní poměr u zaměstnavatele uvedeného žalovanou (anonymizováno, s.r.o.) a výši mzdy ověřila žalobkyně ze mzdového výměru potvrzeného zaměstnavatelem a telefonním hovorem na personální oddělení, podle nějž měla žalovaná pracovní poměr na dobu neurčitou, bez výpovědní doby a bez exekučních srážek ze mzdy. Dále od žalované vyžádala výpis z bankovního účtu za měsíc září 2022, z nějž ověřila výplatu mzdy a výdaje žalované na bydlení, stravu, jízdné. Ohledně zbytných výdajů (Netflix, Dáme jídlo, Notino, Zásilkovna) lze dle žalobkyně předpokládat jejich omezení po dobu splácení úvěru. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ke dni uzavření dodatků smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že shledala, že postačuje zkoumání úvěruschopnosti v rozsahu provedeném ke dni uzavření úvěrové smlouvy.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Zatímco žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její přítomnosti, žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila, neomluvila se a nepožádala ani z důležitého důvodu o odročení. Z tohoto důvodu soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu.
5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
6. Z úvěrové smlouvy číslo plyne, že byla uzavřena dne 22. 10. 2019 a že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s rámcem 13 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami, zahrnujícími část čerpaného úvěru, úroky, poplatky a případné sankce, ve výši 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba činila 26,28 %. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky s kódem anonymizováno. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila první čerpání úvěru ve výši 12 789 Kč na koupi zboží (Iphone 8) a zavázala se tuto částku splácet s úrokem v sazbě 21,51 % ročně prostřednictvím 12 měsíčních splátek splátkového programu ve výši 1 193 Kč. Minimální měsíční splátka skládající se ze splátky úvěru z karty a splátky splátkového programu byla splatná k 20. dni v měsíci. Pro případ prodlení se zaplacením splátky bylo sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat žalované mimo jiné účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, vypočtené na základě skutečně provedených úkonů, ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání (vypočtené ke dni uzavření smlouvy) s možností změny v budoucnu podle reálných nákladů, a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Z úvěrové smlouvy dále plyne, že smluvní strany současně uzavřely smlouvu o platebních službách a že žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky prostřednictvím karty. Ve smlouvě (v rámci sazebníku) byl sjednán měsíční poplatek za vedení účtu ve výši 59 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je svobodná s učňovským vzděláním, bydlí ve vlastním domě/bytě, nemá žádné vyživované děti, jejím zaměstnavatelem je právnická osoba a její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč.
7. Dle úvěrových podmínek společnosti právnická osoba (anonymizováno), které obsahují podrobnější úpravu práv a povinností smluvních stran, byla žalovaná povinna splatit na požádání celý úvěr mimo jiné v případě, že žalobkyni dluží dvě a více splátek nebo že nezaplatila splátku déle než tři měsíce (čl. 7) s tím, že nezaplacený úrok, na který vznikl žalobkyni nárok do doby zesplatnění, přirůstá k nesplacené jistině.
8. Z dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilní symbol datovaného 21. 9. 2022, plyne, že v něm jsou jako smluvní strany uvedeny žalobkyně a žalovaná a že se jím výše úvěrového rámce mění na částku 30 000 Kč. Dodatek však neobsahuje podpis žalované (pouze SMS kód číslo).
9. Z dodatku k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilní symbol datovaného 19. 10. 2022, plyne, že v něm jsou jako smluvní strany uvedeny žalobkyně a žalovaná a že se jím výše úvěrového rámce mění na částku 60 000 Kč. Dodatek však neobsahuje podpis žalované (pouze SMS kód číslo).
10. Z karty klienta (potvrzení žalobkyně o provedení ověření bonity klienta) ze dne 29. 5. 2023 vyplývá, že žalobkyně vycházela před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 10. 2019 s výší úvěru 60 000 Kč z toho, že je žalovaná svobodná, nemá děti, bydlí ve vlastním bytě/domě, má jako zaměstnanec příjem ve výši 18 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 6 000 Kč. Odpovědi z registrů SOLUS, NRKI, JAP_PUJCKA a CEE ze dne 22. 10. 2019 měly kód„ OK“, MVCR kód„ OVERENO“ a ISIR kód„ klient nenalezen v externím systému“.
11. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta obsahuje obecný způsob výpočtu limitu nejvyšší měsíční splátky (tzv. MLS klienta a MLS domácnosti), podle nějž žalobkyně porovnává výdaje uvedené klientem s částkou životního minima, částkou nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků dle údajů v NRKI a v případě pochybností o pravdivosti tvrzení klienta přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod., nikoli konkrétní skutečnosti ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované.
12. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za měsíc září 2022 soud zjistil, že se jedná o účet na jméno žalované, jehož počáteční zůstatek činil - 70,44 Kč a konečný zůstatek - 50,37 Kč. Dne 8. 9. přišla na účet úhrada od právnická osoba ve výši 22 540 Kč, dne 12. 9. z něj odešla platba s popisem„ anonymizováno najem.“ ve výši 13 100 Kč.
13. Dle mzdového výměru ze dne 28. 2. 2022 činila měsíční mzda žalované u zaměstnavatele právnická osoba od 1. 3. 2022 částku 19 000 Kč a osobní ohodnocení jako pohyblivá složka mzdy částku 2 000 Kč.
14. Z úvěrové zprávy z NRKI (s datem 22. 8. 2023) soud žádné skutečnosti nezjistil, neboť neobsahuje žádné údaje ke konkrétní osobě.
15. Ze záznamu telefonního hovoru vyplývá, že pracovnice žalobkyně od pracovnice právnická osoba ověřila pracovní poměr žalované u právnická osoba od září 2018 na dobu neurčitou, že žalovaná není ve výpovědní lhůtě, neměla za poslední měsíc výpadek příjmu, nemá exekuční srážky ze mzdy (měla je v minulosti) a její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč. Z obsahu hovoru však neplyne, kdy byl hovor uskutečněn.
16. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad smlouvy číslo vyplývá čerpání úvěru žalovanou v období od 22. 10. 2019 do 19. 10. 2022, splácení úvěru žalovanou s celkovou výší úhrad 40 166,94 Kč, dále účtování úroků, poplatku za vedení účtu a jejich splácení z úhrad žalované i účtování úroků z prodlení, nákladů na vymáhání a smluvních pokut, to vše v období od 22. 10. 2019 do 29. 5. 2023. Z výpisu tak plyne způsob výpočtu úroku v celkové výši 10 022,91 Kč a úroku z prodlení v celkové výši 2 022,85 Kč. Dle výpisu žalovaná nezaplatila ve lhůtě splatnosti splátku splatnou v listopadu 2022 (v předepsané výši 2 440 Kč, na kterou žalobkyně započítala úhradu z 11. 1. 2023 ve výši 350 Kč a z 16. 2. 2023 ve výši 188 Kč) a nezaplatila žádnou další splátku.
17. Měsíční výpisy ke kartě za období měsíců červenec 2022 až leden 2023 dokládají žalobkyní zaúčtované transakce, úroky a poplatky a úhrady žalované v daném období (jako ve výpisu čerpání, splátek a úhrad) a je v nich také uvedena výše minimální částky k úhradě splatné v dalším měsíci.
18. Dle výzvy k platbě dlužné částky ze dne 2. 1. 2023 ve spojení s podacím archem z téhož dne zaslala žalobkyně žalované dne 2. 1. 2023 výzvu k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 4 946 Kč s upozorněním, že v případě nezaplacení bude požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru včetně úroků, nákladů a sankcí.
19. Dle výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 2. 2023 s poštovním podacím archem ze dne 24. 2. 2023 zaslala žalobkyně žalované výzvu k zaplacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy číslo v celkové výši 67 355,16 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy s upozorněním na možné vymáhání pohledávky v soudním řízení a navýšení dlužné částky o náklady soudního řízení.
20. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 3. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 24. 3. 2023 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého advokáta výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 68 897,29 Kč ze smlouvy číslo ve lhůtě sedmi dnů od jejího odeslání s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení a navýšení dlužné částky o náklady na vymáhání pohledávky v soudním řízení.
21. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22. 10. 2019 uzavřena úvěrová smlouva číslo jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky anonymizováno. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s rámcem 13 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami, zahrnujícími část čerpaného úvěru, úroky v sazbě 26,28 % ročně, poplatky a případné sankce, ve výši 4 % z dlužné částky k 20. dni v měsíci, přičemž první čerpání úvěru ve výši 12 789 Kč na koupi zboží se žalovaná zavázala splácet s úrokem v sazbě 21,51 % ročně prostřednictvím 12 měsíčních splátek ve výši 1 193 Kč. Před uzavřením smlouvy sdělila žalovaná žalobkyni údaje o svém osobním stavu (svobodná, učňovské vzdělání, žádné vyživované dítě), zaměstnání (u zaměstnavatele právnická osoba), čistém měsíčním příjmu (18 000 Kč) a bydlení ve vlastním domě/bytě. Žalobkyně poskytla žalované v období od 22. 10. 2019 do 19. 10. 2022 peněžní prostředky v celkové výši 88 953,29 Kč, žalovaná jí uhradila částku v celkové výši 40 166,94 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 23. 2. 2023 k zaplacení celé dlužné částky z úvěrové smlouvy číslo ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaná ani přes další předžalobní upomínku neuhradila žádnou částku, a zbývá jí tak uhradit částku ve výši 48 786,35 Kč s úrokem z prodlení.
22. Žalobkyně však neprokázala, že by před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ověřila sdělení žalované o zdroji a výši jejího pravidelného měsíčního příjmu a o druhu a výši jejích pravidelných měsíčních výdajů za účelem posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, přestože byla k doplnění a prokázání těchto tvrzení vyzvána písemně již před nařízením jednání. Svou omluvenou neúčastí na jednání se pak žalobkyně vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. přímo při jednání. Žalobkyně tvrdila, že pracovní poměr žalované u zaměstnavatele právnická osoba a výši mzdy ověřila ze mzdového výměru potvrzeného zaměstnavatelem a telefonním hovorem na personální oddělení zaměstnavatele a výplatu mzdy z výpisu z bankovního účtu za měsíc září 2022. Předložený mzdový výměr byl však vystaven až dne 28. 2. 2022, tudíž jej žalobkyně nemohla mít k dispozici před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 22. 10. 2019. Totéž platí o výpisu z účtu žalované za měsíc září 2022, který nemohla mít k dispozici ani k 21. 9. 2022, kdy mělo být sjednáno podstatné navýšení úvěrového rámce ze 13 000 Kč na 30 000 Kč. Z telefonního hovoru s pracovnicí právnická osoba pak neplyne, kdy byl hovor uskutečněn (zda bezprostředně před uzavřením smlouvy ze dne 22. 10. 2019, dříve či později). Ve vztahu k druhu a výši pravidelných měsíčních výdajů žalované pak žalobkyně tvrdila, že je ověřila z výpisu z bankovního účtu za měsíc září 2022, který nemohla mít k dispozici před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 22. 10. 2019 a podle nějž byl navíc zůstatek na účtu žalované na začátku i na konci měsíce záporný. Z výpisu rovněž plyne odchozí platba nájemného ve výši 13 100 Kč, ačkoli žalobkyně dle svých tvrzení vycházela z bydlení žalované ve vlastním domě/bytě (které zjevně neověřila) a z minimálních výdajů na bydlení ve výši 2 590 Kč. Soud přitom podotýká, že výpis z běžného účtu za jediný měsíc nepovažuje sám o sobě k ověření druhu a výše pravidelných měsíčních výdajů a výše pravidelného měsíčního příjmu za dostačující.
23. Skutečnost, že byly některé splátky hrazeny, pak soud nepovažuje za relevantní pro posouzení, zda žalobkyně prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy (a jednotlivých dodatků představujících změnu závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru – ze 13 000 Kč na 30 000 Kč a z 30 000 Kč na 60 000 Kč) postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně nejen že tyto skutečnosti neprokázala, ale navíc ani neprokázala, že by žalovaná souhlasila s obsahem dodatků k úvěrové smlouvě ze dne 21. 9. 2022 a ze dne 19. 10. 2022, neboť tyto listin y neobsahují elektronický (ani vlastnoruční) podpis žalované coby klienta, pouze SMS kódy, ohledně nichž žalobkyně neprokázala, že by je ve vztahu k obsahu těchto dodatků zaslala žalované ani že by je jako vyjádření souhlasu s jejich obsahem zadala právě žalovaná. I kdyby žalobkyně prokázala, že žalovaná oba dodatky uzavřela, nemá soud s ohledem na výše uvedené (v bodě 22) za prokázané, že by žalobkyně před jejich uzavřením posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí.
24. Při právním posouzení věci vycházel soud z § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ má poskytovatel spotřebitelského úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i předmětný revolvingový úvěr s rámcem ve výši 13 000 Kč, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a v případě nezbytnosti z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ má poskytovatel posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Posouzení schopnosti splácet je odvislé od disponibilních příjmů žalované, tedy příjmů po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Sekundárně je chráněn také věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, i další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny jeho dalším zadlužováním. V konečném důsledku je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
26. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a podle § 76 odst. 1 ZSÚ jedná poskytovatel čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
27. Shodná povinnost k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, přičemž důsledkem jejího nesplnění byla dle ustálené judikatury absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 ZSÚ, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
28. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí dle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru číslo uzavřenou dne 22. 10. 2019 jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 ZSÚ podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) ve spojení s § 588 o.z., neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez zjištění schopnosti spotřebitele úvěr splatit odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (zejména s ohledem na smysl a účel § 86 ZSÚ, jímž není výlučně ochrana individuálního spotřebitele, ale i celé společnosti).
29. Ačkoli by pouhý jazykový výklad § 87 ZSÚ nasvědčoval pouhé relativní neplatnosti úvěrové smlouvy coby důsledku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 ZSÚ (k námitce spotřebitele v promlčecí lhůtě tří let od uzavření smlouvy), má soud za to, že takový výklad je v rozporu se základními zásadami, z nichž ZSÚ vychází (zásada rovnosti a ochrany slabší strany – spotřebitele, jehož nerovné postavení ve vztahu k podnikateli dorovnává uvedená právní úprava), neboť nepředstavuje dostatečný nástroj ochrany spotřebitele a vedl by k významnému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, a znamenal by také popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti. Jak bylo nastíněno výše, účelem této povinnosti je předejít nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, které mají dopad na další věřitele, osoby dlužníkovi blízké i na celou společnost. Celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti zmínil také Nejvyšší soud ve výše zmíněném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má tedy celospolečenský význam, a porušení této povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy proto zjevně narušuje veřejný pořádek, což má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez námitky. K závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy v režimu nového ZSÚ dospěl rovněž Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 .
30. Vzhledem k vývoji právní úpravy spotřebitelských úvěrů, jakož i judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu směrem k vyšší ochraně spotřebitele, není logické, aby se s novým ZSÚ stala z neplatnosti absolutní neplatnost relativní, tedy aby ochrana spotřebitele byla oslabena podmínkou vznesení námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, a to jen ve tříleté lhůtě od uzavření smlouvy (zvláště pokud k uplatnění práva věřitele na zaplacení splatné pohledávky z úvěrové smlouvy může dojit s ohledem na sjednanou délku doby splácení i později). Rovněž dle důvodové zprávy k § 86 ZSÚ byla záměrem zákonodárce mj. snaha o posílení principu zodpovědného úvěrování, čemuž následek v podobě relativní neplatnosti neodpovídá. Naopak smysl a účel právní úpravy povinnosti zkoumání úvěruschopnosti a její historický vývoj (i v rámci judikatury) vedou k jednoznačnému závěru o následku jejího porušení v podobě absolutní neplatnosti. Jedině takový výklad je rovněž eurokonformní, neboť zmíněná právní úprava je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. Soud v tomto ohledu poukazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle nějž„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ V návaznosti na tento rozsudek Soudního dvora Evropské unie a za účelem zajištění větší právní jistoty a jednotného přístupu soudů bylo s účinností od 29. 5. 2022 ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ novelizováno tak, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
31. K možnosti a dokonce povinnosti soudu odchýlit se od doslovného znění zákona srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , či nález Ústavního soudu ze dne 4. 7. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 .
32. Právní poměr mezi účastníky soud tudíž hodnotil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z. ), kdy ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu částku v celkové výši 88 953,29 Kč, z níž žalovaná vrátila pouze částku 40 166,94 Kč. Žalobkyně má v souladu s § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila na předmětný závazek. K vrácení dlužné částky vyzvala žalovanou v rámci výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 2. 2023 ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy (tj. do 9. 3. 2023). Žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o.z. povinna plnit na požádání žalobkyně, dlužnou částku ve výši 48 786,35 Kč však žalobkyni nevrátila. Žalovaná je se zaplacením této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění (tj. od 10. 3. 2023) v prodlení (§ 1968 věta první o.z. ), a žalobkyni tak vzniklo podle § 1970 o.z. právo požadovat po ní za dobu prodlení úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
33. Z výše uvedeného plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, proto soud rozhodl s odkazem na zmíněná zákonná ustanovení výrokem I tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 48 786,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 786,35 Kč od 10. 3. 2023 do zaplacení, vyčísleným za dobu od 10. 3. 2023 do 29. 5. 2023 na částku 1 623,98 Kč, a výrokem II žalobu ve zbytku zamítl, konkrétně do částky 12 471,43 Kč, skládající se z vrácené částky bezdůvodného obohacení (požadované na jistině úvěru) ve výši 10 675,43 Kč, z požadovaných poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, dále do úroku v částce 10 022,91 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 59 461,78 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, jakož i do zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznanou výši úroku z prodlení za dobu od 10. 3. 2023 do 29. 5. 2023 (398,87 Kč) a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 12 471,43 Kč (tedy z částky převyšující částku bezdůvodného obohacení) od 30. 5. 2023 do zaplacení.
34. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. přiznal soud žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v poměrné výši 32,8 % (představující rozdíl úspěchu žalobkyně 66,4 %, neboť žalobě bylo vyhověno v rozsahu 53 096,92 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěchu 33,6 %, neboť žaloba byla zamítnuta v rozsahu 26 854,46 Kč – jistina s příslušenstvím ke dni vyhlášení rozsudku) z částky ve výši 12 140,60 Kč, tedy ve výši 3 982,12 Kč.
35. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 451 Kč, odměna za zastupování advokátem ve výši 7 760 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 7 760 Kč, tj. ve výši 1 629,60 Kč, a dále náklady účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. v částce 300 Kč. V rámci odměny za zastupování advokátem přiznal soud žalobkyni odměnu advokáta ve výši 7 160 Kč, a to za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), sepsání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) v částce 3 580 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, přičemž vycházel z tarifní hodnoty ve výši 61 257,78 Kč, a náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (za uvedené dva úkony ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu).
36. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta za předžalobní výzvu zaslanou žalované dne 24. 3. 2023, neboť žalobkyně je sama schopna vyhotovit listin u s výzvou k zaplacení dluhu včetně upozornění na soudní vymáhání pohledávky v případě nezaplacení a navýšení dlužné částky o náklady soudního řízení (jak plyne z výzvy k úhradě ze dne 23. 2. 2023), proto soud předmětnou předžalobní výzvu nepovažuje za účelně provedený úkon právní služby. Namísto toho přiznal soud žalobkyni za předžalobní výzvu paušální náhradu výdajů ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.
37. Dále soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny (a hotových výdajů) advokáta za podání doručené soudu dne 28. 8. 2023, jímž na výzvu soudu doplnila žalobní tvrzení, neboť tvrzení uvedená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě, a další samostatné podání tak nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby.
38. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. soud rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně coby advokáta.
39. Lhůty k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.