Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 60/2023-70

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 25 052 Kč příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 17 894 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % od 21. 4. 2022 do zaplacení, částky 7 158,88 Kč, úroku ve výši 59,87 % z částky 14 121,35 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 542,88 Kč, úroku ve výši 11,75 % z částky 14 121,35 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 52 142 Kč, se zamítá.

II. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 17 894 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % od 21. 4. 2022 do zaplacení, částky 7 158,88 Kč, úroku ve výši 59,87 % z částky 14 121,35 Kč od 21. 4. 2022 do 14. 5. 2022 ve výši 542,88 Kč, úroku ve výši 11,75 % z částky 14 121,35 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 4. 2022 dosáhne částky 52 142 Kč, se zamítá. II. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 052 Kč spolu s příslušenstvím s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 59,87% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 376 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2020. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný uhradil 18 splátek po 1 376 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně ke dni 19. 4. 2022 úvěr zesplatnila a celá dosud nesplacená jistina a přirostlé úroky za poskytnutí úvěru, které se staly součástí nové jistiny, se stala splatnou. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den zesplatnění nezaplatí, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 21. 4. 2022 do zaplacení, požadována je ke dni vyhotovení žaloby ve výši 7 158,88 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu 998 Kč dle čl. 6 smlouvy, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením dle čl. 6 smlouvy. Žalovaný zbylou část dluhu přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 7. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr výši 20 000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru číslo včetně dodatku a podmínek). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem k úvěrové smlouvě), součástí bylo i pojištění schopnosti splácet (prokázáno dokumentací ke sjednanému pojištění). Úvěr byl schválen a žalovanému schválení oznámeno dopisem odeslaným 28. 7. 2020 včetně splátkového kalendáře (prokázáno doručenkou z tohoto dne a oznámením o schválení). Úvěr ve výši 20 000 Kč byl žalovanému vyplacen v plné výši na jeho bankovní účet dne 22. 7. 2020 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 59,87% ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 376 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2020 (rovněž prokázáno smlouvu o úvěru číslo včetně dodatku). Žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzván k úhradě a upozorněn na zesplatnění byl žalovaný opakovaně písemně (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 16. 3. 2022, 13. 4. 2022 a 19. 4. 2022 (prokázáno obsahem výzev včetně dokladů o odeslání/doručení). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 59,87% ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení. Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil částku 18 x 1 376 Kč (prokázáno: kartou klienta ke smlouvě číslo). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši s příslušenstvím byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 3. 8. 2022 včetně oznámení o splatnosti úvěru k 19. 4. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne 3. 8. 2022).

4. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalovaného úvěr splácet dotazem na databáze Solus a NRKI s výsledkem bez dlužných částek a splátek po splatnosti a střední riziko kategorie II (prokázáno výpisem z těchto databází), dále na základě předsmluvního dotazníku vyplněného žalovaným k jeho výdělkových a osobním poměrům (prokázáno předsmluvním formulářem – hodnocení klienta ze dne 22. 7. 2020). Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu). Na základě zákaznické karty – hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že má příjmy ze zaměstnání 23 000 Kč, bez dalších příjmů a jeho výdaje jsou 3 860 Kč a 3 000 Kč na nájemné a inkas, jiné výdaje nemá. Příjem žalovaného žalobkyně ověřila příchozími platbami ve výši 20 894 Kč a 29 489 Kč za období 6 - 7/ 2020 (prokázáno potvrzeními o provedení platby na účet žalovaného od právnická osoba a.s.). Současně však zjistila z přiloženého výpisu z účtu žalovaného za 10/ 2019 (jiný předložen nebyl), že příjem žalovaného byl odlišný, a to 18 218 Kč, a že jeho celková bilance účtu vykazuje sice vyrovnaný výsledek, avšak nulový, tedy nejsou zde žádné volné prostředky pro možné pravidelné splácení úvěru. Výdaje na bydlení žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč, životní minimum 3 860 Kč, další ve výši 0 Kč (viz hodnocením klienta). Výdaje žalovaného pak žalobkyně neověřovala nijak (z výpisu z účtu neplynou).

5. Soud konstatuje, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného, když se spokojila s prokázáním takových skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Při zkoumání pravidelného příjmu prověřila tvrzení žalovaného kontrolou na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. Dále soud konstatuje, že skutečnost, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení či exekuční řízení, neznamená, že je schopen splácet úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů i výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jakýkoli údaj za zcela relevantní. V provedeném vyhodnocení se žalobkyně vůbec nezajímala o výdaje žalovaného, resp. skutečné náklady na domácnost, energie, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Soud zde navíc nemůže uznat ani stanovení výše nákladů na základě údajně statistických modelů či zákonem na částku 3 860 Kč měsíčně jako životní minimum, případně u bydlení na částku 3 000 Kč, a to už jen proto, že přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování; nehledě na skutečnost, že se zjevně u výdajů u bydlení jedná o částku v současné době neadekvátní, nepodloženou žádnou nájemní smlouvou či jinouu prokazující tvrzenou nestandardní výši. Žalobkyně tedy částečně zkoumala příjmy za velmi krátké období; nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalovanému lze úvěr schválit. Předložený výpis z účtu žalovaného za říjen 2019 (za další období nebyl předložen nebo požadován, ač by to bylo více než potřebné pro relevantní závěr) jednoznačně vypovídá o tom, že veškeré příjmy jsou žalovaným zkonzumovány, a že žalovaný nevytváří žádné rezervy, ze kterých by mohl splácet úvěr. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru, a , o ochraně spotřebitele.

6. Podle ustálené soudní praxe platí, že se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

7. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný do data zesplatnění uhradil částku ve výši 24 768 Kč.

8. Soud má za to, že i v poměrech , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i následný rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

9. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

14. Za shora uvedeného tak soudu uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Za shora uvedeného, a kdy žalobkyně poskytla žalovanou částku 20 000 Kč a žalovaný tuto částku zaplacenými splátkami uhradil, nárok žalobkyně není důvodný. Žádný nárok z titulu bezdůvodného obohacení tak v souzeném případě nevznikl.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle , když žalovanému v řízení žádné náklady prokazatelně nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.