Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 251/2023-44
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 14 030 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 258,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 092,67 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši
23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 690 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 258,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 092,67 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum a doplněnou dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 030 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 258,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 092,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, úrokem 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba IČO, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a pojištění ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč počínaje
datum, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne datum. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila částku 3 660 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 4 030 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši
9 092,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 258,33 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností právnická osoba a žalovanou (jako zákazníkem), byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž společnost právnická osoba poskytla žalované částku ve výši
10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 17 690 Kč, z čehož částka 7 690 Kč měla představovat poplatek ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a pojištění ve výši 290 Kč. Žalovaná měla plnit společnosti právnická osoba v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná podpisem Smlouvy stvrdila, že převzala částku 10 000 Kč od společnosti právnická osoba (ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum). Žalovaná do žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru písemně prohlásila, že příjem ze státní podpory, který činí 9 280 Kč a má výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 3 500 Kč a výdaje na spoření a pojištění ve výši 200 Kč, celkem tedy uvedla výdaje ve výši 5 700 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala,
že by zaplatila jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně; žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila částku 3 660 Kč. Pohledávka žalované byla společností právnická osoba postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum, což bylo žalované písemně oznámeno. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne datum a žalovaná byla v něm byla vyzvána, aby dluh zaplatila do 10-ti dnů (Ze smlouvy o postoupení, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího lístku). Žalobkyně dne datum vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 27 249,15 Kč,
a to nejpozději do datum, když výzva byla žalované odeslána dne datum; (z předžalobní upomínky ze dne datum a z podacího lístku).
4. Po hodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne
datum společnost právnická osoba na základě uzavřené smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se jí zavázala vrátit částku 17 690 Kč v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, počínaje dne datum. Žalovaná zaplatila pouze částku 3 660 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované věřitelem písemně oznámeno, když oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno dne datum a žalovaná byla v něm byla vyzvána, aby dluh zaplatila do 10-ti dnů. Žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila žádost o poskytnutí úvěru, podle níž její celkový příjem činil cca 9 280 Kč ze státní podpory v nezaměstnanosti a její běžné výdaje domácnosti činily cca 5 700 Kč (z toho na bydlení 2 000 Kč, osobní výdaje 3 500 Kč a 200 Kč na spoření). Z poštovních poukázek B pak vyplynulo, že v listopadu 2016 byl příjem žalované ve výši 6 820 Kč, v prosinci 2016 ve výši
7 448 Kč a v lednu ve výši 2017 9 280 Kč.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná věřiteli poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že věřitel tyto poměry prověřoval nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka, dle které měla žalovaná prohlásit, že její příjem činí 9 280 Kč měsíčně, což bylo doloženo ústřižky poštovních poukázek, ze kterých je patrné, že v této výši žalovaná pobírala dávky státní podpory pouze v lednu 2017, když v předchozích měsících se jednalo o částky ve výši 6 820 Kč v listopadu 2016 a ve výši 7 448 v prosinci 2016. V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalované. Za situace, kdy příjem žalované byl pouze ze státní podpory v nezaměstnanosti a jeho průměrná výše za poslední tři měsíce byla ve výši 7 850 Kč, a věřitel se spokojil pouze s tvrzením žalované o jejích výdajích a vůbec nijak se nezabýval skutečnými výdaji žalované, má soud za to, že věřitel neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., nelze plnění z titulu smlouvy o úvěru přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 6 340 Kč, představující rozdíl mezi částkou poskytnutou žalované ve výši 10 000 Kč a částkou již zaplacenou ve výši 3 660 Kč; uvedenou částku je tedy žalovaná povinna žalobkyni zaplatit.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu („o.s.ř. “), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 6 340 Kč a neúspěšná co do částky 7 690 Kč, tedy žalobkyně byla úspěšná ze 45 % a neúspěšná ze 55 %. V rámci poměru úspěchu a neúspěchu byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady v rámci tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, lze toto rozhodnutí vykonat.