Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 163/2023-26

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 11 319,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se do částky 1 919,49 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 399,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 4. 12. 2022 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 486 Kč.

Odůvodnění:

I. Žaloba se do částky 1 919,49 Kč s příslušenstvím zamítá. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 399,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 4. 12. 2022 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 486 Kč.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím

s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 3. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit též příslušenství úvěru ve výši 10 302 Kč skládající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Žalovaná se tak zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkovou částku ve výši 22 302 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, přičemž celková splatnost závazku připadala na den 3. 12. 2022. Žalovaná svou povinnost nesplnila, dostala se do prodlení, sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Žalovaná uhradila od podpisu smlouvy částku 2 600 Kč, a dostala se tak do prodlení s úhradou částky 19 701,99 Kč (10 852,81 Kč představující nesplacenou jistinu a 8 849,18 Kč nesplacený zůstatek smluvního příslušenství). Závazek ze smlouvy nebyl zesplatněn, splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 3. 12. 2022. Žalované tak vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení nebylo žalovanou do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Dne 4. 4. 2022 byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovanou, která o tomto byla písemně informována.

2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s  , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 12) má soud za zjištěné, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 12 000 Kč, spotřebitelský úvěr měl být splacen ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 593 Kč, celková částka, kterou je třeba zaplatit činí 22 302 Kč, výpůjční úroková sazba činí 15 %, RPSN činí 272,44 %, související náklady úvěry jsou tvořeny částkou 5 880 Kč úhrada za poskytnutí úvěru, 1 107 Kč náklady za vyhodnocení úvěru a 2 160 Kč inkasní poplatek. Z žádosti o úvěr (č.l. 13) ze dne 3. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, uvedla, že je na mateřské, počet vyživovaných dětí 1, bydlení u rodičů, jako příjem uvedla rodičovský příspěvek ve výši 10 600 Kč, měsíční použitelný příjem ve výši 2 280 Kč; náklady bydlení 1 000 Kč, osobní náklady 6 320 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 1 000 Kč, celkové měsíční výdaje 8 320 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2021 (č.l. 14), bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnou žalované úvěr 12 000 Kč za poplatek 10 302 Kč, žalovaná se jej zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč se splatností do 3. 12. 2022, žalovaná ve smlouvě potvrdila, že úvěr převzala v hotovosti v místě bydliště. Ze smlouvy o postoupení pohledávky (č.l. 15), dohody o úplatě (č.l. 16) a dodatku k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 3. 6. 2022 (č.l. 18-19) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která dle potvrzení o provedení transakce (č.l. 20) za tuto pohledávku zaplatila. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhaní pohledávky ze dne 12. 6. 2023 (č.l. 21) má soud za zjištěné, že terénní pracovník žalobkyně cestoval na adresu žalované ve dnech 15. 3. 2023 a 29. 3. 2023. Z oznámení ze dne 9. 2. 2023 (č.l. 23) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku postoupila na žalobkyni. Z výzvy ze dne 26. 2. 2023 (č.l. 22) má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužné částky ve výši 27 471,79 Kč. Soud též konstatoval předžalobní upomínku ze dne 24. 5. 2023 (č.l. 24).

4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 3. 10. 2021 na základě smlouvy částku 12 000 Kč. Žalovaná byla povinna úvěr splatit do 3. 12. 2022, tedy 14 měsíců od poskytnutí, dostala se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná uhradila pouze částku 2 600 Kč.

5. Podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo – anonymizováno právnická osoba anonymizováno v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován

v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

11. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

12. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale současně nebylo nijak doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, jmenovitě její příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. Soud tedy nemohl žalobkyni přiznat ani jí požadovanou smluvní pokutu (kapitalizovanou ve výši 466,67 Kč nebo kapitalizovaný úrok ve výši 9 090,96 Kč)

13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 11 319,48 Kč, když žalovaná z původních 12 000 Kč uhradila 2 600,01 Kč, poskytnutém právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy žalované jako úvěr. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Je tedy patrné, že žalobkyně má na základě postoupení pohledávky podle § 1879 o.z. jako ochuzená ze strany žalované právo na vydání nesplacené jistiny ve výši 9 399,99 Kč. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 9 399,99 Kč a žalobu pro částku 1 919,49 Kč spolu s příslušenstvím zamítl.

14. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle o.z. ve výši stanovené

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , když částečně úspěšné žalobkyni (aritmeticky z 83 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení snížené na 66 % (po započtení úspěchu žalované). Celkové náklady řízení dosáhly výše 2 252 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle , advokátního tarifu, odměny právního zástupce za dva úkony právní služby spočívající v převzetí věci a sepisu žaloby a výzvy k plnění (3 x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.